Rebutia wessneriana

Rostlina odnožující, později trsovitá, jednotlivé stonky stlačeně kulovité až téměř kulovité, až 70 mm vysoké a 80 mm široké, s vláknitými kořeny; temeno snížené, jen málo plstnaté, málo otrněné; pokožka zelená, při silném oslunění s načervenale zeleným nádechem. Žebra spirálovitá, rozložená v okrouhlé, 2 mm vysoké hrbolky; areoly oválné, 2,5 mm dlouhé, 5 mm navzájem vzdálené. Trnů asi 25, nerozlišitelné na okrajové a středové, až 20 mm dlouhé, bílé, horní někdy s lehce nahnědlou špičkou.

Květy asi 55 mm široké, zářivě krvavě červené, cizosprašné; květní lůžko a květní trubka červené s fialově červenými šupinami; okvětní lístky úzce kopinaté, dlouze špičaté, asi 30 mm dlouhé a 6 mm široké; nitky červené, prašníky světle žluté; čnělka růžově oranžová, na spodních 2 – 3 mm srostlá s úzkou květní trubkou. Plod kulovitý, bledě fialový až růžově červený, s purpurovými šupinami. Semena podlouhlá, přes 1 mm dlouhá; testa leskle černá; hilum bazální, nažloutle bílé.

Do úrovně variety R. wessneriana byla roku 1959 přeřazena R. calliantha, taxon popsaný současně s R. wessneriana jako samostatný druh. Tím je na úrovni druhu dána trvale priorita jména R. wessneriana před jménem R. calliantha. R. wessneriana je značně proměnlivý taxon , který navíc výrazně reaguje na vnější podmínky, zejména v charakteru a barvě otrnění. K R. wessneriana byly dále jako vnitrodruhové taxony přiřazeny i R. calliantha var. beryllioides, R. permutata a R. permutata var. gokrausei, poslední dvě jména však nebyla platně publikována, a proto i na nich založené kombinace nejsou platně uveřejněné.

R. wessneriana byla popsána podle rostlin, které pocházely ze zásilek Stümera a Marsonera firmě Winter, odkud byly dále šířeny. Přesné lokality nebyly známé, až nově byl jako R. wessneriana označeny sběry WR 234 a MN 45. Do příbuzenstva R. wessneriana patří rovněž sběry WR 661, označený jako R. permutata, a L 557, označený jako R. wessneriana var. beryllioides. Nově byla jako R. wessneriana označen sběr SE 52.

Naleziště původních rostlin, podle kterých byl druh popsán, není blíže známé. Rauschovy sběry pocházejí ze severní Argentiny, WR 234 z provincie Jujuy, z Quebrada de Humahuaca, od Alemania, a WR 661 z provincie Salta, z Quebrada de Escoipe, od Guachipas. Jako místo nálezu sběru M. Winberga bylo uvedeno Argentina, Jujuy, Volcan, 2200 m. Sběr V. Šedy pochází z Quebrada de Humahuaca, západně od Volcan, z nadmořské výšky asi 2400 m (Argentina, provincie Jujuy).

R. wessneriana byla popsána roku 1948 W. Bewerungem jako samostatný druh, stejný taxon byl však popsán již roku 1932 C. Backebergem na úrovni variety jako R. senilis var. hyalacantha. Současně s publikací R. wessneriana byly popsány i další dva blízce příbuzné taxony, R. calliantha a R. krainziana, jako samostatné druhy. Tyto skutečnosti jsou dodnes příčinou pochybností a nejasností kolem taxonomicko-nomenklatorického řešení těchto taxonů. Na úrovni druhu je správné jméno R. wessneriana a Backebergovo jméno R. hyalacantha je nadbytečné, priorita Backebergova jména platí pouze na úrovni variety.

Situaci navíc komplikují dodnes dosti rozšířené rostliny pod jménem R. senilis var. hyalacantha, které skutečně vykazují znaky R. senilis s.s. – samosprašné květy s poněkud širší květní trubkou a volnou čnělkou. Tyto rostliny zřetelně neodpovídají Backebergovu popisu R. senilis var. hyalacantha a označovat je tímto jménem je chybné. Jedná se o zajímavý morfotyp R. senilis s hustým sklovitě bílým otrněním. Popisy R. wessneriana a R. senilis var. hyalacantha se liší jen nepatrně. Jediný zde existující rozdíl v odstínu otrnění je zcela v rozmezí přirozené variability a lze jej pozorovat i na týchž rostlinách v závislosti na podmínkách kultury.

R. wessneriana roste dobře pravokořenná a je zcela zbytečné ji roubovat. Dobře propustný substrát, v době růstu dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazová zálivka, ve vegetačním klidu úplné sucho při teplotách 5 – 10 °C jsou základní podmínky pro dobrý růst a bohatou násadu velkých, nápadných květů. Snadno se rozmnožuje odnožemi i výsevem.