Rebutia senilis

Rebutia senilis je mimořádně pěkný a vděčný druh rodu rebucie, charakteristický svými nápadnými, hojnými květy a hustým bílým otrněním. Pojmenován byl podle svého celkového vzhledu, senilis znamená stařecký, což se vztahuje k otrnění.

Rebutia senilis var. senilis
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
Rodrebucie (Rebutia)
SekceRebutia
Binomické jméno
Rebutia senilis
Backeb., 1932
vnitrodruhové taxony
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. senilis var. senilis

Rebutia senilis Backeb. var. senilis

Backeberg, Curt; Der Kakteen-Freund, 1: 123, 1932

Sekce Rebutia, řada Senilis

Synonyma:

  • Rebutia minuscula K.Sch. var. senilis (Backeb.) Simon; Kakteenkunde, p.78, 1937
  • Lobivia senilis (Backeb.) Kelsey & Dayton; Standard. Pl. Names, p. 73, 1942
  • Rebutia senilis Backeb. var. semperflorens Poind.; Cact. Succ. J. (US), 11: 66, 1939

Popis

Stonek jednotlivý až poněkud odnožující, nejprve široce okrouhlý, později ploše kulovitý až kulovitý, až 70 mm široký a 80 mm vysoký, s vláknitými kořeny; pokožka sytě zelená. Žebra zcela rozložená do okrouhlých, bradavkovitých, spirálovitě uspořádaných, 2 - 3 mm vysokých hrbolků; areoly oválné, 1 - 2 mm velké, pokryté hojnou, dlouho vytrvávající, bílou vlnou. Trny početné, dlouhé, vápnitě bílé, husté, až 30 mm dlouhé, štětinovité až slabě jehlovité, v počtu až 35, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, přímé, stranou a ven směřující.

Květy ze starších areol, asi 35 mm dlouhé a široké, karmínově červené, samosprašné; květní lůžko kulovité, 3 - 4 mm široké, žlutooranžové, pokryté trojúhelníkovitými, zcela holými hnědočervenými šupinami; květní trubka nálevkovitá, dole 3 - 4 mm, nahoře až 10 mm široká, zcela volná, bez srůstu s čnělkou, uvnitř bělavá, vně světle načervenalá, pokrytá delšími, nahnědle růžovými, holými šupinami; okvětní lístky úzce kopinaté, vybíhající do dlouhé špičky, 18 - 25 mm dlouhé, dosti řídce postavené; nitky světle žluté, 8 - 12 mm dlouhé, nejdelší nahoře, prašníky žluté; čnělka a blizna bělavé, nitkovitá roztažená ramena blizny v úrovni nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, 5 - 8 mm velký, nažloutle červený, pokrytý holými, olivově hnědými šupinami. Semena černá, asi 1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, testa lesklá, drobně hrbolatá, hilum bílé.

Variety a formy

Celý okruh R. senilis je mimořádně proměnlivý, zejména ve vybarvení květů a vzhledu otrnění. Určitým problémem je zde pouze fakt, že podkladem pro většinu jmen, které byly na úrovni variety i druhu publikovány ponejvíce autorem základního druhu, C. Backebergem, nebyly přírodní exempláře, ale kulturní rostliny, které se objevily ve sbírkách. Pro většinu taxonů také dodnes není k dispozici vazba na nějakou přirozenou populaci.

Již současně s popisem druhu popsal C. Backeberg i R. senilis var. stuemeri s jemnějším, řidším otrněním a žlutočerveným květem. Roku 1935 stejný autor publikoval R. senilis var. lilacino-rosea s fialově růžovými květy, R. senilis var. aurescens s více nažloutlými a R. senilis var. breviseta s nápadně krátkými trny. Současně jako R. chrysacantha publikoval další blízkou rostlinu, která je charakterizována řidším a spíše silnějším, nažloutlým otrněním a ve stáří více protáhlými až krátce sloupovitými stonky. K tomuto taxonu mají blízko i další rostliny, které byly prvotně popsány jako variety R. senilis - var. iseliniana s oranžovými květy, var. kesselringiana se žlutými květy a var. elegans a var. schieliana se žlutočervenými květy. Kromě toho byl jako R. senilis var. hyalacantha popsán i další taxon, který podle současného pojetí patří k jinému druhu.

Jako R. senilis, případně R. senilis var. nebo R. senilis f. byly v novější době označeny např. sběry FR 941, 941a; WR 167, 661, 706a, 706b, 706c, 769, 785; MN 0022, 0113, 0221; KK 845, 1243; RH 476, 1190 (?), 1277 (?).

Výskyt a rozšíření

Všechny variety a formy spojované s R. senilis pocházejí z Argentiny, z provincie Salta, zejména z vyšších částí Quebrada de Escoipe a přiléhajících oblastí. První rostliny z tohoto příbuzenstva tam nalezl a sbíral C. Backeberg již počátkem 30. let minulého století. Ze stejné oblasti (Escoipe, Chorillos, okolí Volcan Cachi) pocházejí také všechny novější sběry, které byly k tomu druhu přiřazeny, pouze u sběru RH 1190 bylo jako místo nálezu uvedeno Hualinchay, provincie Tucuman, ale tento sběr je řazen s otazníkem nejen k R. senilis, ale také k R. minuscula.

Poznámky

R. senilis patří mezi nejznámější zástupce rodu Rebutia vůbec a sekce Rebutia zvlášť. V sekci Rebutia jsou dobře vymezené tři okruhy samosprašných rostlin. Okruh R. senilis se od skupiny kolem R. minuscula odlišuje hlavně otrněním, které z velké části stonky zakrývá. Samotná R. senilis s nejbližšími varietami má otrnění bílé, většinou silně propletené, a dlouze nálevkovité květy se štíhlou, až ke květnímu lůžku volnou trubkou.

Rostliny přesně odpovídající původnímu Backebergovu popisu ze sbírek vymizely, v současnosti se většinou pod tímto jménem vyskytují formy s méně výrazným otrněním a rovněž karmínově červené květy s bílým jícnem nejsou vidět. Přesto existují některé opravdu pěkné formy mezi novými nálezy, ale i mezi starými rostlinami původem ještě od A.V. Friče.

Pěstování

R. senilis je vděčný a pěstitelsky nenáročný druh. Pro hojné květy nápadného zbarvení a snadné pěstování lze tento druh doporučit i pro začátečníky, je ale příjemným zpestřením každé sbírky. Snadno se množí ze semen, která se ze samosprašných květů vytvářejí pravidelně a v dostatečném množství. Dobře roste na vlastních kořenech v mírně kyselé, dobře propustné půdě. Vyžaduje ve vegetaci dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazovou zálivku. V době vrcholícího léta mohou vysoké teploty vést k zastavení růstu, pak je nutno také omezit zálivku, aby nedocházelo k zahnívání kořenů. Během zimního klidu je vhodné úplné sucho a teploty pod 10 °C, aby se rostliny předčasně neprobouzely a nedeformovaly.

Literatura

  • Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1545, 1959
  • Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966
  • Backeberg, Curt; Knuth, Frederic Marcus; Kaktus-ABC, p. 277, 1936
  • Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2: 51, 1975
  • Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 10, 1965
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 89, 1997
  • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 36, 1997
  • Veverka, Miroslav; Atlas kaktusů, tab. 36, 1993

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.