Ramie sněhobílá

Ramie sněhobílá je jednodomý, řídce větvený keř dorůstající výšky 0,5 až 1,5 metru. Větévky, mladší stonky a řapíky jsou hustě chlupaté. Rostliny nejsou žahavé. Listy jsou jednoduché, střídavé, s okrouhlou až široce vejčitou, na bázi klínovitou až srdčitou, 5 až 15 cm dlouhou čepelí. Řapík je 2,5 až 10 cm dlouhý. Žilnatina je od báze trojžilná, se 3 páry postranních žilek. Listy jsou na okraji zubaté, na líci poněkud drsné a řídce srstnaté, na rubu hustě bíle plstnaté. Palisty jsou kopinaté, volné nebo srostlé a pak dvouklané, 7 až 11 mm dlouhé. Květy jsou jednopohlavné, v jednopohlavných klubkách vyrůstajících na specializovaných úžlabních větévkách. Větévky vyrůstají v páru a jsou bohatě větvené, za plodu často stěsnané. Samčí klubka jsou složená z několika květů, 2 až 4 mm široká. Samčí květy jsou čtyřčetné, přisedlé, asi 1,5 mm velké, s okvětím srostlým asi do poloviny. Samičí klubka jsou mnohokvětá, o průměru 2 až 3 mm. Samičí květy jsou jen 0,6 až 0,8 mm velké, s trubičkovitým okvětím a asi 1 mm dlouhou bliznou. Plodem je vejcovitá nažka asi 0,6 mm dlouhá, obalená vytrvalým okvětím.[2]

Vlákno ramie 5000 x zvětšené

Druh pochází z Asie. Přirozeně se vyskytuje v oblasti od Indie a Číny po Japonsko a Thajsko. Roste na lesních okrajích, podél vodních toků, v křovinách a podél cest.[2]

Stonky ramie se sklízí obvykle třikrát ročně. Kůra stonků se se odloupává od vlákniny mechanicky nebo ručně. Svazky vláken jsou slepeny s více než 30 % klovatiny, která se na rozdíl od jiných lýkových vláken nedá odstranit rosením. Ramie se proto odkližuje chemicky, enzymy nebo biologicky. Na vláknech zůstává maximálně 1,5 % klovatiny a některé druhy se současně s odklížením bělí. [3]

Průměrný hektarový výnos obnáší asi 200 kg. V roce 2017 byla zaznamenána celosvětová sklizeň 102 000 tun, ze kterých naprostá většina pocházela z Číny.[4]

Vzorky: Stupně zpracování ramie od stonku až po hotovou tkaninu

Svazek technických vláken je až 4 metry dlouhý. Elementární vlákna s jemností 15–50 µm dosahují délku 50–250 mm, až 90 cN/tex pevnosti, mohou pojmout až 20 % vlhkosti, jsou jasně bílá, mají hedvábný lesk, poněkud tvrdší omak než bavlna a nechají se snadno barvit.

Nevýhoda ramie je nutnost složité a nákladné přípravy vláken pro textilní zpracovnání.[5] Velkoobchodní cena vyčištěných a odklížených vláken se např. ve 2. dekádě 20. století pohybovala mezi 6,50 a 8,50 €/kg.[6] [7]

Před zpracováním v přádelně se musí vlákna zpravidla krátit. Délka střihu se přizpůsobuje technologii předení. Asi nejstarší z nich je spřádání na způsob výroby šapové příze, kterým se dají z čisté ramie vyrobit příze až do jemnosti 17 tex.[8] Technologie spřádání bavlny, vlny nebo lýkových vláken jsou sice méně nákladné než šapé, ale ramie se tak dá zpracovat jen jako příměs k jiným materiálům a nebo na velmi hrubé příze.[3]

Klasické je použití přízí na paličkování a jiné ruční práce. Příze z ramie se také používají na mnoho druhů oděvních tkanin a technických textilií.[9]

Sušené a na prášek rozdrcené listy ramie se používají v čínské a vietnamské kuchyni jako zdroj zeleného potravinářského barviva, tato přísada dodává zelenou barvu a lehce trávovou příchuť například vietnamskému moučníku bánh gai. ^[zdroj?]

Japonská výšivka z hedvábných a kovových nití na plátnu z ramie (z přelomu 18. a 19. století)