Michael Rafael Pavel

Narodil se jako Michael Pavel v jihočeských Komařicích 15. srpna roku 1842. Vystudoval českobudějovické gymnázium a ve svých dvaceti letech zahájil roční noviciát v cisterciáckém opatství ve Vyšším Brodě, kde přijal řeholní jméno Rafael. Po dokonání noviciátu byl poslán na studia teologie do Innsbrucku. V roce 1866 pak složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. Následující roky prožil ve farní duchovní správě. Postupně byl kaplanem v Rožmberku nad Vltavou, Boršově a Přídolí.

V pozdějších letech se vrátil do Vyššího Brodu, kde v klášteře zastával funkci novicmistra. Staral se zároveň o klášterní knihovnu a věnoval se studiu dějin. Roku 1890 jej opat Wackarž jmenoval podpřevorem a o devět let později převorem, po smrti dosavadního převora Placida Blahusche. V těchto funkcích pomáhal Pavel stárnoucímu opatovi s řízením kláštera. Úřad převora však vykonával pouze osmdesát dní. Zemřel ve Vyšším Brodě 14. února 1900. Ve stejné době již opatu Wackaržovi ubývalo sil, a řízení kláštera v podstatě převzal Bruno Pammer, o pouhý rok později Wackaržův nástupce ve funkci opata.

Rafael Michael Pavel psal historiografické spisy o vyšebrodském klášteře a působení cisterciáků v jižních Čechách. Texty psal v němčině a vycházely ponejvíce v Rakousích. Jde například o práce:

• Die Abtei Hohenfurt in Böhmen (in: BRUNNER, Sebastian: Ein Cisterzienserbuch, Würzburg 1881)
• Führer durch die sehenswerten Räumlichkeiten des Stiftes Hohenfurth (1882)
• Die Verehrung der Hl. Mutter Anna in der Diözese Budweis (1891)
• Der letzte Abt von Goldenkron (o opatu Bohumíru Bylanském, 1897)