Rašovice (Klášterec nad Ohří)

Název vesnice je odvozen z osobního jména Roch ve významu ves lidí Rochových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: in Rosowiczich (1443), Rossowicze (1460), in Rossowiczych (1488), auf Roschwitz (1577), Russwicze (1589), Russwiczy (1598), Roschwitz (1626), Rosswicze (1654), Roschwitz nebo Rossowitz (1787) a Rašovice nebo Roschwitz (1924).[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1443.[5] Rašovice tehdy patřily k panství hradu Egerberk, o který v té době vedli spor Ilburkové s Jakoubkem z Vřesovic a pány ze Šumburka. Spor nakonec vyhráli a Botho z Ilburka panství roku 1460 prodal rodu Fictumů, kterým patřil Klášterec nad Ohří.[6] Od Fictumů egerberské panství roku 1557 koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic,[6] který v Rašovicích založil zámek Felixburg, kam přestěhoval vrchnostenské sídlo včetně správy panství. Nechal také postavit jez na Ohři a u něj mlýn.[5] Roku 1591 Lobkovicové panství prodali Štampachům, kteří přišli o majetek za účast na stavovském povstání.[6]

Rašovice z lávky přes Ohři

Jako v jiných vesnicích v okolí se v Rašovicích rozšířil protestantismus a od roku 1605 zde působil pastor Johann Döbner. Ještě roku 1621 si ve vsi koupil usedlost, ale když v roce 1623 vesnici získal Kryštof Šimon Thun a zahájil proces rekatolizace, musel ji prodat a ze vsi se odstěhovat. Od té doby Rašovice patřily ke kláštereckému panství. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo pět sedláků, deset chalupníků, dva zahradníci a jedna rodina bez pozemků. Lidé obdělávali celkem přes 145 strychů půdy a chovali 21 krav, šestnáct jalovic, devět prasat a jednu kozu.[5]

Lávka přes Ohři

Školu měla vesnice od osmnáctého století, ale nejstarší budova byla postavena až v roce 1788 a sloužila až do roku 1882, kdy ji nahradila nová. V roce 1871 se asi kilometr proti proudu v Miřeticích stavěl železniční most přes Ohři jako součást tratě Chomutov–Cheb. Lidé z Rašovic se obávali, že pilíře mostu budou bránit volnému odchodu ledů a ledem způsobené povodně budou zaplavovat jejich pole. Vyvolali několik šarvátek s italskými dělníky, kteří most stavěli. Rozepři ukončila až armáda, která stavbu střežila až do jejího dokončení.[5]

Roku 1874 byl prodán krov zámku Felixburg, a zbývající budovy začaly rychle chátrat. Obyvatelé vesnice navíc rozebírali zdivo na stavby svých domů včetně nové školy. Dopravní spojení s okolím usnadnila nová silnice postavená roku 1889. Od roku 1877 měla vesnice vlastní sbor dobrovolných hasičů, o tři roky později bylo otevřeno Zemědělské kasino. Roku 1905 byl založen Pěvecký spolek Lyra a v roce 1912 rašovická pobočka Svazu Němců.[5]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 344 obyvatel (z toho 169 mužů), kteří byli kromě šesti cizinců německé národnosti. Všichni byli římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 374 obyvatel: sedm Čechoslováků, 365 Němců a dva cizince. Kromě šesti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[8]

Torzo zámku Felixburg

Po zrušení patrimoniální správy se Rašovice staly samostatnou obcí v okrese Kadaň. Od roku 1961 jsou částí obce Klášterce nad Ohří.[11]

Ve vesnici se dochovala část zříceniny renesančního zámku Felixburg. Zámek v roce 1777 vyhořel, byl přeměněn na pivovar, v roce 1871 opuštěn a na jeho místě byly postaveny rodinné domy.[12] Na východním okraji vsi stával empírový kostel svaté Anny zbořený v roce 1968.[13] U silnice do Klášterce nad Ohří, před odbočkou do Lestkova bývala výklenková kaple.[14]

V Rašovicích se narodil Franz Josef Schaffer (1811–1880), c. k. vrchní inspektor finanční stráže a poslanec českého sněmu. Od roku 1857 v rašovické škole vyučoval Franz Iser, nositel zlatého záslužného kříže, který mu propůjčil císař František Josef I.[5]