Psychiatrická nemocnice v Dobřanech

Nutnost vyřešit potřebu zvýšení psychiatrických lůžek v západních Čechách vedlo Český zemský sněm 15. října 1874 k usnesení zřídit nový ústav pro duševně choré a to pro 500 až 600 pacientů. Rozhodnutí umístění ústavu padlo na pozemky na okraji Dobřan, asi deset kilometrů jihozápadně od Plzně. Byla sestavena odborná komise vedená MUDr. Ludwigem Tedescem. Mezi lékařskými odborníky byl např. MUDr. Ludwig Schlager, ředitel ústavu pro duševně choré ve Vídni, MUDr. Anton von Jaksch z Wartenhorstu, c.k. vládní rada a univerzitní profesor v Praze, mezi technickými odborníky Georg Löw, generální ředitel severní dráhy císaře Ferdinanda. Komise vyhlásila architektonickou soutěž. Své návrhy předložili pouze čtyři z oslovených devíti pražských a tří vídeňských architektů. První cena nebyla vyplacena. Druhou cenu ve výši 2 500 zlatých získal pražský architekt a železniční stavitel Josef Benischek (1841–1896), který byl pověřen vypracováním plánů a vedením stavby.[1] V roce 1878 na Světové výstavě v Paříži byla vystavena perspektivní kresba areálu. Výstavba areálu Zemského ústavu pro choromyslné[pozn. 1] proběhla v letech 1876–1883. První pacienti byli převezeni z pražského ústavu do provizoria 13. dubna 1880. Vedení ústavu převzal Arnold Pick. V roce 1880 byla vysvěcena kaple. Oficiální otevření proběhlo 5. března 1881.[2] Od roku 1884 do roku 1909 byl ředitelem MUDr. Jan Hraše (1853–1935).[3] Původní počet pacientů byl do konce 19. století byl překročen, v ústavu pobývalo přes 1 400 pacientů. To si vyžádalo další výstavbu nových pavilónů a dalších technických zařízení. Už v roce 1901 byla rozšířena ústavní plynárna. Nové plány na rozšíření ústavu vypracovalo technické oddělení Zemského výboru. V září 1906 byla Škodovým strojírnám zadána výstavba vodárny, potrubí dodala a položila firma Antonína Tringlera z Prahy a výstavbu nového vodojemu provedla firma Karla Herzána. V roce 1914 byla postavena pekárna.[2] V období první světové války byl zde také vojenský lazaret. V letech 1929–1930 byla postavena nová ústřední kotelna.

Areál Zemského ústavu pro choromyslné byl postaven v letech 1876–1883 a rozkládá se na ploše 43 ha. Postaven byl jako soběstačný urbanistický celek, který zahrnoval soubor pavilónových budov, kapli, budovu kuchyně, prádelny a lázní, ústřední kotelny a vodárny s věžovým vodojemem ve tvaru zvonice, která byla umístěna mezi areálem a řekou Radbuzou. Naproti vodárny byla ústavní plynárna. Rozšíření o další pavilony probíhalo po roce 1901. V roce 1906 byl postaven nový betonový věžový vodojem 25 metrů vysoký, rozvod vody a vyhloubeny další čtyři studny. V roce 1914 byla postavena pekárna a v letech 1929–1930 byla postavena nová ústřední kotelna s komínem 72 metrů vysokým (byl zbourán v roce 2011).[2]