Ludwig Tedesco

V rodné Praze vystudoval gymnázium a pak na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě studoval filozofii a medicínu. Na Vídeňské univerzitě byl následně promován na doktora lékařství a chirurgie. V roce 1843 se vrátil do Prahy, kde působil jako praktický lékař. Podílel se na spolkovém životě.[1]

Zapojil se do dění v revolučním roku 1848. Byl zvolen do výboru Ústavního spolku a stal se delegátem na sjezd německých konstitučních spolků v Chebu, na kterém působil jako místopředseda sjezdu. Zasloužil se o vznik čtenářského spolku německých studentů v Praze.[1]

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v městské kurii (obvod Praha-Josefov) do Českého zemského sněmu.[3] Mandát obhájil ve volbách v lednu 1867,[4] i v krátce poté konaných volbách v březnu 1867.[5] Opětovně byl zvolen i ve volbách v roce 1870,[6] volbách v roce 1872,[7] a volbách v roce 1878.[8] Podle některých zdrojů měl na zemském sněmu zasedat jen do roku 1878.[1] Podle stenografických protokolů ale ještě v roce 1882 mluvil ve sněmovních rozpravách.[9] V zemském sněmu byl součástí německé strany[1] (takzvaná Ústavní strana[10]).

Byl také členem zemského výboru.[11] V něm vedl referát humanitárních a zdravotních záležitostí. Díky jeho aktivitě došlo k zlepšení sítě sociální péče v Praze a přikročeno k výstavbě léčebny duševně nemocných (zemský ústav pro choromyslné) v Dobřanech u Plzně. Byl rovněž členem Zemské zdravotní rady. Nadále se angažoval v záležitostech pražské židovské komunity. V roce 1863 byl zvolen předsedou židovské náboženské obce a funkci zastával po dobu dvou dekád, rezignoval až na sklonku života kvůli věku a chatrnému zdraví.[1] Jako stoupenec německojazyčného pražského tábora zasedal ve správní radě hlavního německého spolku Deutsches Kasino.[12]

V roce 1868 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa a roku 1874 Řád železné koruny 3. třídy. V roce 1886 se na delší dobu odebral na zotavenou do lázní Kyselka, pak se vrátil do Prahy. Náhlé zhoršení jeho stavu ho upoutalo na lůžko a v srpnu 1886 zemřel.[1]