Georg Löw

Vystudoval pražskou polytechniku a Vysokou školu technickou ve Vídni. V roce 1852 nastoupil na praxi na stavbu železniční trati z Prahy do Podmokel (součást Severní státní dráhy). Následujícího roku přešel na stavbu Buštěhradské dráhy, přičemž na této dráze pak pracoval až do roku 1860, nejdřív jako inženýr a vedoucí v Kralupech. V roce 1860 byl jmenován inspektorem na České západní dráze a působil v tomto železničním podniku i jako ředitel provozu. V roce 1863 se stal vedoucím výstavby Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy, kde pak od roku 1865 zastával funkci jejího ředitele. Když se v roce 1866 začala stavět Česká severní dráha, působil jako vedoucí její výstavby a následně od roku 1868 i ředitel zprovozněné dráhy, přičemž si udržel i svůj post v čele Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Od roku 1883 byl generálním ředitelem zvětšené železniční společnosti Česká severní dráha, která do sebe sloučila i Turnovsko-kralupsko-pražskou dráhu.[5]

V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v roce 1872 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Cheb – Vildštejn – Aš).[6] Mandát obhájil za týž obvod ve volbách v roce 1878[7] a volbách v roce 1883.[8] Na sněmu aktivně působil až do prosince 1886, kdy němečtí poslanci spustili politiku pasivní rezistence.[5] Byl také členem zemského výboru.[4] Na sněmu se specializoval na finanční a železniční otázky. Měl zásluhu na výstavbě zemské porodnice, Zemského ústavu pro choromyslné v Dobřanech nebo německého dívčího lycea v Praze. Zasedal jako kurátor České spořitelny. Po 17 let stál ve vedení německého polytechnického spolku v Praze.[5]

Za zásluhy o provoz železnic během války v roce 1866 mu byl udělen Řád Františka Josefa. V roce 1876 získal Řád železné koruny.[5] V roce 1882 mu za zásluhy o výstavbu drah v Čechách udělilo město Velký Šenov čestné občanství.[4] Čestné občanství mu udělily i Kralupy a další obce.[5] Zemřel v květnu 1887.[5]