První válka baronů

Král Jan byl v červnu 1215 přinucen skupinou vlivných baronů, kteří měli dost neúspěšné a despotické Janovy vlády, potvrdit požadavky baronů. Král se zavázal ctít ustanovení této listiny a 15. června 1215 to stvrdil svou pečetí, za což mu 19. června 1215 baroni obnovili přísahu věrnosti jako králi. Formální dokument obsahující ustanovení dohody byl vyhotoven královými úředníky 15. července a tato listina je originálem Magny Charty.

Magna Charta z roku 1215 obsahuje ustanovení, která nemohl přijmout žádný středověký král, pokud nechtěl být pouhým formálním vládcem. Například článek 61, bezpečnostní ustanovení, dovoloval skupině 25 baronů odstranit kdykoli krále použitím síly. To bylo právní ustanovení nazývané distraint, které se ve středověku běžně používalo ale nikdy ve vztahu vůči králi. Po několika měsících neúspěšných vyjednávání vypukla otevřená občanská válka mezi vzbouřenými barony a králem.

Král Jan zemřel 18. října 1216 v Lincolnshire a s ním i hlavní příčina sporu. Ludvík se tak stal pro barony větším problémem, než Janův devítiletý syn Jindřich. Pierre des Roches, biskup winchesterský a s ním mnoho baronů si pospíšilo, aby Jindřicha korunovali anglickým králem. Londýn byl ovládán Ludvíkem a tak Jindřicha odvezli do gloucesterského opatství a tam ho, za přítomnosti papežova legáta, Gualy Biccheriho, 28. října 1216 korunovali.

Magna Charta byla 12. listopadu znovu vydána Jindřichovým jménem s některými novými články a s vypuštěním sporného článku 61. Tento dokument podepsal králův regent Vilém Marshal. Větší část země byla oddaná Ludvíkovi, ale jihozápad a Midlands upřednostňovala Jindřicha. Marshal požíval velké úcty a žádal barony, aby neobviňovali mladého krále za otcovy skutky. Také přislíbil, že on a další královi regenti budou vládnout ve shodě s Magnou Chartou. Navíc se mu podařilo zajistit papežovu podporu, který již předtím Ludvíka exkomunikoval.

Ludvíkovo vylodění v Londýně (středověká iluminace)

Vilémovi se postupně podařilo, aby se většina baronů přiklonila na stranu Jindřicha a Ludvík aby byl vyhnán ze země. Střety obou stran trvaly skoro rok a půl. 6. prosince obsadil Ludvík hertfordský hrad, ale povolil rytířům, kteří ho bránili, aby se vzdálili se svými koňmi i zbraněmi. Na konci prosince dobyl berkhamstedský hrad a k bránicím se rytířům se zachoval podobně. Na počátku roku 1217 se Ludvík rozhodl vrátit do Francie, aby obnovil své síly, ale při své cestě na jih se střetl s odporem v Kentu a Sussexu a utrpěl ztráty.

Vzhledem k tomu, že s Doverem byl uzavřen mír, mohla jeho posádka narušovat spojení Ludvíka s Francií a tak se Ludvík vylodil v Doveru s úmyslem zahájit jeho druhé obléhání. Francouzský tábor, zřízený poblíž doverského hradu, byl ale brzy napaden a vypálen silami Viléma z Cassinghamu, právě v době kdy dorazila flotila s posilami a Ludvík tak byl nucen vylodit se v Sandwichi a dorazit k Doveru po souši. Poté, 12. května, zahájil druhé obléhání hradu. Jeho armáda byla zaměstnána obléháním a tak síly Viléma Marshala a Falka de Breaute byly schopny napadnout a způsobit těžké ztráty vojsku baronů v lincolnském hradu, kteří podporovali Ludvíka.

Vilém Marshal se připravoval obléhat Londýn. V mezičase ale Ludvík utrpěl dvě další těžké porážky, tentokrát v námořních bitvách u Doveru a Sandwiche, způsobené vojsky vedenými Hubertem de Burgh. Kolona, která měla posílit Ludvíkovu armádu byla zničena a Ludvík tak téměř nebyl schopen pokračovat v boji.

Po roce a půl byla většina vzbouřených baronů poražena a Ludvík se musel vzdát nároku na anglický trůn. 11. září 1217 byl nucen podepsat mírovou dohodu z Lambethu. Akceptoval symbolickou částku za odstoupení nároku na anglický trůn a vrátil se do Francie. Uvádí se, že naléhal na svého otce, francouzského krále, aby Jindřichovi vrátil půdu, kterou zabavil Janovi Bezzemkovi.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku First Barons' War na anglické Wikipedii.