Pruská G 8

G 8 byla čtyřspřežní nákladní lokomotiva Pruských státních drah na přehřátou páru. Byla vyráběna ve dvou variantách – od roku 1902 s nápravovým tlakem 14 t a od roku 1913 tzv, zesílená G 8, později označená jako G 8.1, s nápravovým tlakem 17 t. Zesílená varianta s více než 5.000 kusy byla nejpočetnější typem lokomotivy pro zemské dráhy.

Pruská G 8
Základní údaje
Výrobce různí
Rok výroby 1902- 1924
Počet vyrobených kusů1 054
Provozovatel Pruské st. dráhy, DRG, DR, DB, FS, AL, EST, NORD, SNCF, SCP, PKP, CFR, MÁV, ČSD, DHP, TCDD, ÖBB, GySEV
Období provozu 19021970
Indikovaný výkon 1100 HP/809 kW
Maximální tažná síla kN
Maximální rychlost 55 km/h
Vlaková brzdatlaková
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost62,2 t
Hmotnost ve službě 58,5 t
Hmotnost ve službě celková115,4 t
Adhezní hmotnost58,5 t
Délka přes nárazníky 10 880 mm
Výškamm
Výška osy kotle nad TK2 700 mm
Rozvor4 700 mm
Pevný rozvor4 700 mm
Celková délka přes nárazníky 18 290 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
150 m
Rozchod kolejí1 435 mm
Průměr hnacích a
spřažených dvojkolí
1 350 mm
Průměr běhounů --- mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduD h2
Rozvod Heusinger
Počet válců 2
Průměry válců 600 mm
Zdvih pístů 660 mm
Přetlak páry 14 bar
Výhřevná plocha 144,4 
Plocha přehřívače 51,88 
Plocha roštu 2,58 
Počet žárnic 139
Počet kouřovek24


Parametry tendru
Tendrpr 3 T16.5
Hmotnost uhlí7 t
Objem vody16,5 m³
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Vznik a vývoj

G 8 4981 Mainz v železničním muzeu Darmstadt-Kranichstein
Tp 3-36 PKP (ex 55 2199, Hanomag 6712/1913) jako památník ve stanici Zbąszynek

V letech 1893 – 1917 byla jako standardní typ nákladní lokomotivy pruských státních drah dodávána řada G 7 na mokrou páru s pojezdem tvořeným čtyřmi spřaženými nápravami a s vlečným tendrem. V roce 1902 dodala lokomotivka Vulcan ve Štětíně třináct lokomotiv tohoto typu s instalovaným Schmidtovým přehřívačem. Lokomotivy nesly označení Saarbrücken 2100–2112.

V dalších letech pokračovala výroba lokomotiv G 8 v několika německých lokomotivkách, a to až do roku 1913. Celkem jich bylo vyrobeno 1.054 kusů. První pruské nákladní lokomotivy na přehřátou páru z počátku trpěly řadou „dětských nemocí“. Omezení nápravového tlaku na 14 t způsobilo mnoho problémů, neboť snaha o snížení hmotnosti vedla k poddimenzování mnoha součástí. V průběhu výroby došlo k několika úpravám – hned v roce 1903 byl zvětšen průměr válců na 575 mm, v roce 1904 na 590 mm a později na 600 mm. Měnila se i plocha roštu, přímá i nepřímá výhřevná plocha, plocha přehřívače a uspořádání kotlových trubek. Parní dóm se přesunul dopředu na 2. prstenec válcového kotle, změnil se i tvar dýmnice.

Sedm lokomotiv bylo pokusně osazeno souproudými válci (typ Stumpf), deset dalších bylo vybaveno Lentzovým ventilovým rozvodem. Ani jedna z těchto úprav nebyla přínosem ve srovnání se standardním provedením.

Lokomotivy bývaly spřaženy s tendry typů pr 3 T 12, pr 3 T 16,5 a pr 2'2' T 16.

Německé říšské dráhy převzaly v roce 1925 656 lokomotiv a označily je řadou 55.16–22 (55 1601–2256), v roce 1935 přišlo dalších 12 strojů ze Sárska. Během druhé světové války přibyly další lokomotivy z obsazeného Polska, které dosatly čísla v intervalu 55.1604 – 55.1710 po zrušených strojích.

Řada G 8 mimo Německo

Československo

V roce 1919 zakoupilo Československo 15 lokomotiv G 8 z válečné kořisti Spojených států. Stroje byly převzaty v Is-sur-Tille, zprovozněny a následně transportovány do Československa.[1] Ve skutečnosti se jednalo o 13 lokomotiv G 8 a dvě G 8.1. Bez ohledu na tuto skutečnost byla lokomotivám přidělena čísla 273N01-15, přičemž stroje G 8.1 obdržely čísla 10 a 15. V roce 1925 byly všechny lokomotivy nově označeny jako 425.001-15 (původní inventární čísla byla zachována). Lokomotivy byly přiděleny výtopně Trenčianská Teplá, později přešly do Nových Zámků. V roce 1939 byly předány MÁV a přeznačeny na 410.501-502 (G 8.1) a 410.601-613 (G 8). Po válce se vrátily k ČSD pouze 425.005 a 007, ale v tak špatném stavu, že do provozu již nezasáhly.[2]

Itálie

V roce 1919 získala Itálie jako válečnou reparaci 22 lokomotiv G 8, které FS označily 422.001 - 022. Z počátku byly sustředěny v Miláně. Ve druhé polovině třicátých let začalo jejich vyřazování, které přerušil v roce 1940 vstup Itálie do války. Jako poslední dojezdila u FS 422.001 v roce 1958.

Lokomotivy 422.009 a 022 byly v roce 1946 prodány Società Funivie di Savona, která provozuje lanovky mezi přístavem a překladišti uhlí v Savoně. Obě lokomotivy zde sloužily na posunu až do roku 1973, poté byly zakoupeny piemontským železničním muzeem v Saviglianu. Lokomotiva 422.009 byla v letech 1990 - 1995 opravena, 422.022 byla zrušena.

Turecko

První lokomotivy řady G 8 se objevily v dnešním Turecku během 1. světové války jako součást válečných dodávek z Německa. Jednalo se o 46 strojů německých drah dodaných CFOA (Chemins de Fer Ottomans d'Anatolie - anatolské otomanské dráhy), označených 44001 - 44046. Dalších 10 lokomotiv dodala v roce 1924 lokomotivka Linke-Hoffmann železnici Smyrna - Cassaba (SCP, nyní Izmir - Turgutlu). Těmto strojům byla u TCDD přidělena čísla 44047 - 44056.

Stroje 44057 - 44061 pocházely od DHP (Damas Hama et Prolongement) a TCDD je zakoupily v roce 1944. Tyto stroje pocházely z válečné reparace Francii - z celkem 71 lokomotiv jich 48 bylo v roce 1939 prodáno DHP, vlivem válečných událostí byly převzaty až v roce 1941. Stroje 44062 - 44083 pocházely pravděpodobně z železnic vzniklých rozdělením Bagdádské dráhy, většina z nich byla také součástí válečných dodávek. Je ale možné, že 13 z nich zakoupily TCDD od železnic Alsaska-Lotrinska v roce 1934. Údajně existovala i lokomotiva 44087.[3]

Řada 44001 dojezdila v 80. letech, lokomotiva 44079 byla provoznuschopná prodána v roce 1987 do Německa. Lokomotiva 44015 v muzeu v Ankaře byla vyřazen k 20.11.1990. [4]

Rumunsko

Po 1. světové válce v rámci poválečného vyrovnání obdržely CFR 37 lokomotiv G 8, které obdržely čísla 4805 - 4843. Všechny byly vyřazeny do roku 1938.[5][6]

Poválečné rozdělení

Německo

DB získaly po válce 205 strojů této řady, DR 50 strojů. Poslední z nich dojezdily u DB v roce 1955, u DR v roce 1969.

Rakousko

V Rakousku zůstaly po válce stroje 55 1681, 1881 a 2180. 55 1881 byla v roce 1950 předána DB, obě zbylé lokomotivy byly přeznačeny na řadu 755 s původními inventárními čísly. 755.2180 byla vyřazena v roce 1954, 755.1681 v roce 1957.

Polsko

Lokomotivy G 8, které zůstaly po válce v Polsku, přeznačily PKP na řadu Tp 3.


Po druhé světové válce zůstaly lokomotivy G 8 po celé Evropě. Část lokomotiv z území Československa bylo vráceno PKP, zbylých 29 strojů převzaly ČSD a označily 424.500-528. Lokomotivy byly přiděleny výtopnám na severu Čech – do Podmokel, Ústí nad Labem, Chomutova a Lovosic, kde nahradily starší řady 344.3, 413.2 a 414.0. Postupně byly samy nahrazeny lokomotivami řady 534.03 z poválečné výroby. Poslední 424.0 byly vyřazeny v roce 1958.[7]


Zachované stroje

  • 4981 Mainz je v provozuschopném stavu. Byla vyrobena v roce 1913 a během 1. světové války poslána na stavbu Bagdádské dráhy. TCDD ji přeznačily na 44.079. V roce 1987 byla stále provozuschopná lokomotiva převezena po vlastní ose do Německa. Zde byla opravena a uvedena do stavu, který se přibližuje stavu po vyrobení. Nyní se nachází v železničním muzeu Darmstadt-Kranichstein.
  • Tp3-36 - pomník ve stanici Zbąszynek
  • 44015 v železničním muzeu v Ankaře
  • 44041 v železničním muzeu v Çamliku[3]
  • 422.009 v piemontském železničním muzeu v Saviglianu

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Preußische_G_8 na německé Wikipedii a Locomotiva_FS_422 na italské Wikipedii.

  1. ZEITHAMMER, Karel. Cesta do Is sur Tille. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 2014. 430 s. ISBN 978-80-7037-245-6. S. 291–298. Sborník Věda a technika v českých zemích mezi světovými válkami.
  2. 425.0 na parniloko.wz.cz
  3. Vlaky v Turecku
  4. 44015 na stránkách TCDD Archivováno 21. 8. 2014 na Wayback Machine
  5. Řada 40 CFR na railwayfan.ro Archivováno 18. 6. 2015 na Wayback Machine
  6. LACRIŢEANU, Şerban; POPESCU, Ilie. Istoricul tracţiunii feroviare din România, sv. 3. Bukurešť: Editura ASAB, 2007. ISBN 978-973-7725-35-6. Kapitola Locomotivele CFR 4805-4843, tip D-h2, (foste KPEV), s. 302–303, 289 a tab. 328.
  7. 425.0 na parniloko.wz.cz

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.