Primus Sobotka

Narodil se 31. ledna 1841 ve mlýně Horní Nouzov u Velimi.[3] Vystudoval akademické gymnázium a pražskou filozofickou fakultu, obor klasické a slovanské jazyky. Koncem 60. let působil jako vychovatel u Dobřenských na Potštejně a v následujícím desetiletí u rytíře Neuberka v Čejeticích u Mladé Boleslavi. Pobytem na šlechtických sídlech získal vybrané chování.[4]

V 70. letech spolupracoval při tvorbě Riegrova slovníku naučného, určitou dobu byl i členem redakce společně s profesory Josefem Perwolfem a Janem Gebauerem.[5] V letech 1879–84 řídil časopis Světozor, poté byl až do důchodu zaměstnán jako oficiál (úředník)[6] české univerzitní kanceláře.[4] Vedle toho literárně tvořil (viz níže), v letech 1886–92 vedl populárně-naučnou edici Matice lidu a 1896–1908 byl ředitelem redakční kanceláře Ottova slovníku naučného.[7]

Jako dlouholetý člen se podílel na činnosti literárního odboru Umělecké besedy.[5]

Zemřel na mrtvici, pohřben byl na Olšanech.[4]

Jeho bratr Ferdinand Sobotka (1835–1899) byl známý jako básník-samouk.[3]

První literární práce, vlastní i překlady, uveřejňoval v časopisech počátkem 60. let. Roku 1865 mu v Literárních listech vyšel překlad anglické povídky Vypravování starého mládence (od A. M. Diazové) a vlastní novela Márinka. Zaujaly i jeho překlady básní Alfreda Tennysona a dalších anglických textů. V menší míře překládal i z ruštiny, polštiny a srbštiny.[5]

V pozdější době se začal podrobně zabývat slovanskou mytologií a folklórem, zejména významem přírody v podání venkovského lidu. Jeho nejdůležitější prací bylo Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských (1879). Původně zamýšlel k této práci doplnit i dva další díly týkající se živočišstva a neživých věcí, ale vyšly jen některé pasáže v časopisech.[5]

Roku 1882 vydal Výklady prostonárodní z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní atd.[8]

Známá a populární byla i Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny Svatovácslavské (1884-5), sbírka lidového humoru, v níž lidé škádlí a jemně zesměšňují obyvatele okolních obcí. Části vycházely na pokračování v Humoristických listech a setkaly se s velkým ohlasem čtenářů, kteří ochotně zasílali autorovi vtipy a průpovídky ze svého bydliště.[9] Po vzniku ČSR knihu doplnil o Slovensko, Podkarpatskou Rus a Lužici (Kratochvilná historie měst a míst státu Československého s přídavkem lužicko-srbské a haličsko-rusínské, vydána 1920).[8]

Knižně vyšly jeho překlady:[8]

• Karl Herloßsohn: Svět a lidé (1866, 1868, 1873)
• Henry Fielding: Tom Jones, čili, Příběhové nalezence (1872)
• Alfred Tennyson: Enoch Arden (1875, 1893)
• Henry Wadsworth Longfellow: Evangelína (1877)
• George Romanes: Duševní život zvířat (1886)
• Henry Morton Stanley: V nejtemnější Africe, neboli, Hledání, zachránění a ústup Emina, guvernéra Aequatorie (1890-91)
• Arthur J. M. Jephson: Emin paša a vzpoura v Aequatorii (1891)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Primus Sobotka na Wikimedia Commons
• Autor Primus Sobotka ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Primus Sobotka
• Sobotkův životopis na botany.cz