Alfred Tennyson

Alfred Tennyson se narodil 6. srpna roku 1809 v Lincolnshire jako syn venkovského duchovního[9][10]. Byl čtvrtým z 12 dětí. Jeho otec, George Clayton Tennyson (1778-1831)[11], byl sice starším ze dvou bratrů, ale již v mládí byl svým otcem vyděděn ve prospěch mladšího bratra. Reverend Tennyson vychovával velkou rodinu, která si na poměry venkovského duchovního nežila špatně. Díky jeho obratnému zacházení s penězi si mohli dovolit trávit léto u anglického pobřeží. Tennysonův otec také pečlivě dohlížel na vzdělání a výchovu svých dětí. Alfredovou matkou byla Elizabeth Fytche, dcera vikáře z malé vesničky v Lincolnshire.

Alfred Tennyson a jeho dva starší bratři (Frederick[12] a Charles) začali psát poezii již v mládí. Jejich první společná sbírka básní vyšla, když bylo Tennysonovi pouhých 17 let[13]. Jeden z bratrů se později oženil s mladší sestrou Alfredovy budoucí manželky.

Tennyson navštěvoval školu v hrabství Louth a posléze studoval na Trinity College na univerzitě v Cambridge. Během studií se zapojil do tajného spolku Cambridge Apostles. Zde též poznal svého nejlepšího přítele, Arthura Henryho Hallama[14]. Toto přátelství mělo značný vliv na jeho pozdější tvorbu i soukromý život.

V roce 1830 vydal svou první samostatnou sbírku poezie, v originále nazvanou Poems Chiefly Lyrical. Tento soubor obsahuje některé z Tennysonových nejoslavovanější básní, mimo jiné i díla jako Claribel či Mariana. Ačkoliv byla tato sbírka některými kritiky odsuzována jako přehnaně sentimentální, básně si brzy získaly oblibu a přinesly Tennysonovi zájem slavných autorů, včetně Samuela Taylora Coleridge.

Na jaře roku 1831 zemřel Tennysonův otec, který Alfreda přiměl opustit školu ještě před získáním titulu. Tennyson se tedy vrátil na faru, kde mu bylo povoleno bydlet dalších šest let, a převzal na sebe zodpovědnost za svou ovdovělou matku a zbytek rodiny. Arthur Hallam zde s nimi společné strávil jedno léto, během něhož se zasnoubil s Alfredovou sestrou Emilií.

V roce 1833 vydal Tennyson další sbírku poezie, ve které byla otištěna i jeho zřejmě nejslavnější báseň The Lady of Shalott. Sbírka se ovšem nesetkala s příliš dobrou kritikou, což Tennysona silně zasáhlo, a přestože stále tvořil, další deset let nevydal ani jednu báseň. V témže roce náhle zemřel ve Vídni jeho přítel Hallam na krvácení do mozku. Tato nečekaná ztráta Tennysona hluboce zasáhla. Zároveň byla ale také podnětem k několika jeho nejlepším básním, mimo jiné i k jeho nejvýznamnějšímu dílu In Memoriam A.H.H.

Krátce nato se Tennyson s rodinou přestěhoval do Essexu, kde vinou nešťastných investic přišel o velkou část majetku. V roce 1842 vydal dva svazky poezie - jeden obsahoval již dříve publikované verše, druhý zcela nové básně. Tato sbírka se setkala s okamžitým úspěchem.

Vrcholu své kariéry dosáhl Tennyson v roce 1850, kdy mu byl přiznán titul Poet Laureate, tedy titul dvorního básníka britských monarchů. Ve stejném roce bylo konečně publikováno i jeho veledílo In Memoriam A.H.H. (věnované jeho zemřelému příteli Hallamovi), které je považováno za jedno z Tennysonových nejlepších děl. Toho roku se také oženil se svou přítelkyní z dětství, Emily Sellwoodovou. Společně vychovali dva syny – Hallama (pojmenovaného po jeho příteli) a Lionela.

Tennyson byl jmenován do funkce „Poet Laureate“ po smrti Willama Wordsworthe poté, co tento titul odmítl Samuel Rogers. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1892, tedy nejdéle ze všech laureátů před ním i po něm. Své povinnosti dvorního básníka plnil náležitě, ovšem často bez inspirace. Přesto v tomto období vytvořil i další ze svých známých děl: The Charge of the Light Brigade (Útok lehké kavalerie). Tato báseň je věnována britským vojákům lehké jízdy, kteří se účastnili bitvy u Balaklavy v Krymské válce.

Elliott & Fry: Alfred Lord Tennyson, cca 1860

Královna Viktorie byla velkou obdivovatelkou Tennysonova díla a v roce 1884 mu udělila, jako vůbec prvnímu básníkovi, šlechtický titul. Tato pocta mu byla nabízena již dříve, ale on ji vždy odmítl. Tennyson pokračoval ve psaní do konce svého života. V posledním období vznikly jeho dramata Queen Mary, The Cup, Harold a Becket. Tyto díla ovšem nelze řadit k nejúspěšnějším. Tennyson zemřel 6. října 1892 ve věku 83 let. Jeho ostatky jsou uloženy ve Westminsterském opatství. Jeho šlechtický titul přešel na jeho prvorozeného syna Hallama, který brzy nato vydal otcův životopis a později se stal druhým guvernérem Austrálie.

Tennyson se ve své poezii věnoval mnoha tématům, od středověkých legend po řecké báje, od kritiky domácích záležitostí po opěvování přírody. Zřejmá je jeho inspirace Johnem Keatsem a dalšími romantickými básníky, kteří publikovali v jeho dětství. Tennyson skvěle ovládal rytmus. Často využíval zvukomalby slov, aby zdůraznil rytmus básně i její význam. K dosažení správného zvuku používal také aliteraci, asonanci i onomatopoeiu. Tennyson byl umělec, který své rukopisy hojně vylepšoval a přepisoval. Jen málo básníků se věnovalo tolika stylům s takovým citem pro prozodii jako Tennyson. Podobně jako mnoho viktoriánských básníků i on experimentoval s adaptací rytmu řeckých a latinských básní do angličtiny. Duch viktoriánské doby se odráží i v jeho smyslu pro řád, ve sklonech k moralizování a ve vyžívání se v melancholii. Věnuje se také dalšímu tématu, které bylo časté mezi viktoriánskými básníky, a to rozporu mezi náboženskou vírou a novými vědeckými poznatky. Stejně jako mnoho autorů, kteří tvoří v průběhu několika desetiletí, i on je někdy nabubřelý nebo banální, ale jeho osobnost je patrná v každém jeho díle. Thomas Edison pořídil nahrávky Tennysonova přednesu jeho vlastních básní. Obsaženy jsou například básně jako The Charge of the Light Brigade nebo Lancelot and Elaine. Nicméně kvalita nahrávek je poměrně špatná vzhledem k tehdy ještě nedokonalé technice nahrávání zvuku.

Báseň In Memoriam, vyjadřující lásku jednoho muže k druhému, obsahuje sexuální narážky. Například v jednom místě básník přirovnává svou bolest k utrpení milujícího muže, kterému v loži chybí jeho zesnulá žena. Toto ale není jediný případ, v Tennysonově díle je mnoho narážek, které by bylo možno interpretovat jako homoerotické. Existují domněnky, že Tennyson cítil ke svému příteli víc, než jen přátelské city. Na druhou stranu není pochyb o tom, že byl Tennyson silně přitahován ženami. Pokud byl Tennyson bisexuální, neexistují o tom žádné zjevné důkazy.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Tennyson na Wikimedia Commons
• Galerie Alfred Tennyson na Wikimedia Commons
• Osoba Alfred_Tennyson ve Wikicitátech (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alfred Tennyson