Pravoslavný kříž v Dlouhé Loučce

Jedná se o pravoslavný kříž v remízku ve svahu pod Křivou. Kříž se nachází v parčíku o rozloze 8 x 8 m, osázeném tújemi a doposud s průvodním kovovým oplocením. Pravoslavný kříž heraldicky sestává ze tří příčných ramen, z nichž spodní vychýlené do kosmé polohy je znakem pravoslaví. Na horním rameni kříže je nápis starou cyrilicí: „Vječnaja pamjať ruskimj vojnamj umjerščim v 1805–6 gg vj Langendorf i zdes pogrebenimj.“ Na svislém rameni je citát ze svatého Ivana „Bolši sej ljubve niktože imať, da kto dušu svoju položit za drugi svoji.“ Pravoslavný kříž z černého mramoru je 2,2 m vysoký a umístěný na kupě z opuky (výšky cca 1 m). Na čelní straně desky je vsazena deska s vročením: Vozdvygnuť vj 1896.

V průběhu Napoleonova slavkovského tažení procházela přes Moravu vojska tří armád: ruské (asi 75 000 mužů), rakouské (asi 15 000 mužů) a francouzské (asi 75 000 mužů). Ve snaze vyhnout se většímu postižení obyvatelstva válečnými událostmi (ubytování vojáků po jednotlivých domech), vybíralo velitelství pro účely polních nemocnic především zámecké budovy. Jedním z takových byl právě barokní zámek v Dlouhé Loučce, vystavěný v roce 1709.

Během napoleonských válek byl na vojenskou nemocnici přestavěn hned dvakrát. Stalo se tak na přelomu roku 1805–1806 po zmíněné bitvě u Slavkova a v roce 1809 po bitvě u Wagramu a Znojma. Podle dochovaných záznamů v obou časových obdobích zde mohlo být léčeno okolo 600 vojáků současně. Po bitvě u Slavkova byli v nemocnici ošetřování ruští vojáci. K zabezpečení zásobování této nemocnice potřebným zařízením, potravinami a vodou bylo potřeba denně několik vozů domácího obyvatelstva. Služba v nemocnici pro místní obyvatelstvo však byla velice nepopulární. Snadno docházelo k šíření infekčních chorob, hlavně tyfu. Odvážení mrtvých se provádělo převážně v podvečerních hodinách. Do hromadných hrobů byly spouštěni z vozů, nejdříve politi vápnem a pak zasypáni hlínou. Není přesně znám počet obětí na následky zranění nebo nemocí. Odhaduje se ale, že v oblasti kopce pod Křivou je pohřbeno několik set vojáků. Později se také objevila kritika pro nedůstojné zacházení s mrtvými. Po zrušení lazaretů bylo velice nákladné uvést objekty do původního stavu. Finanční vyrovnání škod na majetku bylo zdlouhavé a řešené se zpožděním mnoha let a ne vždy náhrady pokryly skutečné výdaje.

Na konci 19. století byly v mnohých evropských zemích zakládány spolky vojenských vysloužilců, které měly upevňovat bojového ducha mezi obyvatelstvem. Také v rakousko-uherské říši nacházely tyto snahy odezvu, nejdříve u německého obyvatelstva, ale brzy i mezi českými občany. Posláním těchto spolků bylo sdružování mužů po návratu z vojenské služby, kromě domobrany, udržování vojenského ducha, podporování vdov po zemřelých členech spolku a v neposlední řadě to byla výchova členů v duchu loajality vůči monarchii. V roce 1886 byl založen Ústřední výbor vysloužilců vojenských pro Čechy a Moravu. V souladu s tímto myšlenkovým proudem byly učiněny první kroky k připomenutí následků válečných událostí z počátku století a uctění památky obětí napoleonských válek v tehdejším Langendorfu (dnešní Dlouhá Loučka).

O slavnostním odhalení pomníku ruským vojákům v Dlouhé Loučce se v tehdejším listu „Litovelské noviny“ č.21 ze 13. listopadu 1896 píše:

Pomník obklopily prapory v rakouských a ruských barvách a v barvách německého řádu, které přinesli v čele průvodu obyvatelstva nejstarší členové obecního Veteránského spolku vojenských vysloužilců. Plukovník Voronin a hrabě Rosenberg položili k pomníku věnce, poklekli a políbili kříž. Po salvách z hmoždířů pronesl Voronin několik přátelských vět k vojenským vysloužilcům a poté se vzácní hosté odebrali do horního zámku.

Jako turistický cíl je pomník poprvé zmiňován v Olomouckém okruhu z roku 1955 profesorem Rokytkou. Rozsáhlé udržovací práce pomníku proběhly v roce 1975 za přispění místní ČSPO. V posledních desetiletí se stal středem zájmu a péče obecního úřadu a klubů „Oživlé historie“.