Újezd nad Lesy

Ves Oujezd (v některých zdrojích psáno Viesd) je poprvé zmiňována roku 1309, kdy ji tehdejší majitel Vítek ze Švábenic předal zderazskému klášteru. Ve stejném století, v roce 1395, jej koupil držitel nedalekých Kolodějí, člen pražského měšťanského rodu Rotlevů, kutnohorský královský mincmistr, Martin Rotlev. Na začátku 15. století přešel do vlastnictví Doroty a Alžběty z Valdštejna. Po bitvě na Bílé hoře koupil celý kraj od Kostelce nad Černými lesy až po Oujezd kníže Karel I. z Lichtenštejna.

Ves Oujezd byla v závěru třicetileté války (1645) vypálena švédskými vojsky. Po této tragické události zůstal celý kraj 140 let neobydlen, a to až do roku 1783, kdy se zde za držby Aloise I. Josefa z Lichtenštejna usadilo deset německých rodin. I tak zůstala osada velmi malá, a proto byla administrativně připojena ke Kolodějům.

Roku 1806 zde byl srovnán se zemí kostel sv. Bartoloměje a materiál z něj byl použit na stavbu kostela Povýšení sv. Kříže v Kolodějích.[2] Do Koloděj při tom byl z Újezda převezen obraz sv. Bartoloměje a tři zvony. Jeden z nich, pocházející z roku 1486, je v kolodějském kostele dosud.[3]

Začátkem 20. století se Újezd rozrůstá, v roce 1914 už má 80 domů. Impulzem ke stěhování obyvatel do lesa Vidrholec (tehdy psáno Fidrholec) bylo zejména roku 1883 zřízení zastávky na železniční trati z Prahy. Nedaleké nádraží původně neslo název Jirna, po vzniku republiky v roce 1918 je doložen název Jirny-Koloděje[4], po osamostatnění Klánovic Jirny-Klánovice.

Samostatná obec Újezd vznikla 14. srpna 1921. Ve stejném roce se od něj odpojily Koloděje, naopak se k němu připojila osada Blatov (se třemi rybníky – Chobotem, Slavětínem a Nohavičkou).

Ve 20. a 30. letech 20. století zesílil příliv nových obyvatel. Podél státní silnice z Prahy do Kolína vyrostlo množství rodinných domů, proběhla výstavba kanalizace, chodníků, koupaliště nebo hasičské zbrojnice. Do roku 1938 byla postavena Masarykova škola, obecní dům, knihovna, pošta a četnická stanice. Rozvinul se zde bohatý společenský a kulturní život, působily tady dva divadelní soubory. Roku 1940 byl založen nový hřbitov při cestě do Sibřiny.

V roce 1953 byla k Újezdu připojena obec Nová Sibřina. V průběhu let se často měnila příslušnost Újezda k okresům – postupně patřil pod Žižkov, Říčany, Prahu-sever a Prahu-východ.

Dne 1. července 1974 byl Újezd, stejně jako sousední Běchovice, Klánovice a Koloděje, přičleněn k hlavnímu městu a stal se součástí obvodu Praha 9. V osmdesátých letech bylo vystavěno na konci obce směrem ke Kolínu panelové sídliště, a tak velmi významně stoupl počet obyvatel. Význam Újezda nad Lesy postupně rostl s úpravami územního členění Prahy v letech 1990, 1994 a 2001. Dne 1. července 2001 byl vytvořen samostatný správní obvod Praha 21, který vykonává přenesenou působnost státní správy pro Klánovice, Běchovice a Koloděje. Od počátku roku 2002 došlo k přejmenování městské části Praha-Újezd nad Lesy na současný název Praha 21.

Jako většina městských částí na periferii Prahy je ovlivněna mohutnou a často neregulovanou výstavbou rodinných domů. Na posledních volných plochách v centru obce byly vystavěny diskontní prodejny a nové byty.

Vadou na kráse Újezda byla hluboká jáma, která téměř 10 let zůstávala v centru obce (na křižovatce ulic Starokolínská a Staroújezdská) po demolici budovy tělocvičny Sokola s restaurací, místními obyvateli byla zvaná „Karel“.^[zdroj?] V posledních letech zde vyrostla polyfunkční budova s restaurací a kavárnou, sídlí zde také knihovna.

Vystavěn byl také skatepark.