Popelka Biliánová

Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky (1826–1901) a Marie, rozené Čtvrtníkové (1827–1907). V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František (1863) se vyučil pekařem a mladší Karel (1870) studoval v Králově Dvoře.[3] Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka,[4] od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka.

Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady.[4][5] Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla.[4] Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představitelek českého ženského emancipačního hnutí.

Díky této své činnosti se seznámila s nedostudovaným právníkem Arnoštem Bilianem (5. 4. 1863), za něhož se roku 1892 provdala. Po uzavření sňatku se odstěhovala s manželem na Vyšehrad do domku výběrčího mýta a potravní daně, kde žila až do své smrti (na tomto domě se dodnes nachází její pamětní deska). Se svým manželem měla čtyři děti (Zdebora Biliána – nedožil se jednoho roku, Zoru Mičevovou-Biliánovou, Květuši Biliánovou a RNDr. Zlatka Biliána), kterým umožnila získat vysokoškolské vzdělání, přestože její manžel roku 1918 spáchal kvůli depresím sebevraždu.[6] Aby mohly děti studovat na vysoké škole, přivydělávala si psaním různých fejetonů a článků do novin a časopisů a také tvorbou nenáročných příběhů pro dívky, které lze zařadit do červené knihovny.

Ve své literární tvorbě čerpala z tradice historické prózy a lidového čtení. Psala básně s mytologickými náměty, různé črty, humoresky, povídky, romány i divadelní hry. Sbírala pražské, zejména vyšehradské pověsti a literárně je upravovala. Zájem o folklór jí vedl i k zaznamenávání dětských her a lidových zvyků z různých ročních dob.

Ve stáří se její problémy se zrakem výrazně zhoršily. Nakonec dostala šedý zákal a po operaci oslepla úplně. Zemřela roku 1941 v Praze v domku na Vyšehradě.

• Z našich zkazek (1891), kniha veršů,
• Všem ke štěstí (1901), povídka,
• Při osmi dětech (1903), povídka,
• Dětské hry kolové (1904), zaznamenané dětské hry,
• Z tajů pražských pověstí (1904, 1905), společně s Karlem Chalupou, dva díly,
• Pověsti vyšehradské (1905), pověsti autorkou zaznamenané nesahají sice dále než k počátku 19. století a ne všechny jsou opravdu lidového původu, přesto tvoří nedílnou součást pražské mytologie.
• Hra s panenkou (1905), zaznamenané dětské hry,
• O dívčím skautingu (1914),
• Do panského stavu (1907, rozšířeno 1916, definitivně 1920 v šesti svazcích), humoristický román o chudé rodině Kráčmerových, která vyhrála dva milióny v loterii a dostala se tak do lepší společnosti. Matka Kráčmerka se však jen těžce vpravuje do role vznešené paní domácí, protože je to v hloubi srdce stále prostá zelinářka se zlatým srdcem a panské móresy jsou jí z duše protivné.
• Z letního bytu (1915), divadelní hra pro mládež,
• Kocour v pensionátě (1915), divadelní hra pro mládež,
• Vyšehradský vodník (1915), divadelní hra pro mládež,
• Barborka (1915), divadelní hra pro mládež podle staročeského bájeslovného námětu,
• Pod selský krov (1921–1922), čtyřdílný román z vesnického prostředí,
• Mánina s Bábinou (1922), povídka,
• Po cestičkách k oltáři (1922), sbírka povídek,
• Paní Katinka z Vaječného trhu (1924), humoristický román o trhovkyni Katynce,
• Ze zápisků domácího šotka (1922), sbírka povídek,
• Šotkova žeň (1922), sbírka povídek.

• Do panského stavu (1925), němý film, režie Karel Anton, v hlavní roli Antonie Nedošinská
• V panském stavu (1927), němý film, režie Václav Kubásek, v hlavní roli Antonie Nedošinská, pokračování předcházejícího filmu
• Paní Katynka z Vaječného trhu (1927), němý film, režie Václav Kubásek, v hlavní roli Antonie Nedošinská
• Matka Kráčmerka, (1934), režie Vladimír Slavínský, v hlavní roli Antonie Nedošinská