Poloaminal

Poloaminaly jsou organické sloučeniny, které mají hydroxylovou a aminovou skupinu navázanou na stejný uhlíkový atom; jejich obecný vzorec je -C(OH)(NR2)-, kde R může být atom vodíku nebo uhlovodíková funkční skupina. Poloaminaly jsou meziprodukty při tvorbě iminů z aminů a karbonylových sloučenin.[1]

Obecný strukturní vzorec poloaminalu

Příklady

Poloaminal je meziproduktem reakce aldehydu nebo ketonu s aminem. Formaldehyd je jednou z nejreaktivnějších karbonylových sloučenin; vznikají z něm karbinolaminy. Příkladem může být reakce se sekundárním aminem karbazolem.[2]

Jak je to u derivátů sekundárních aminů obvyklé, tak tato látka vytváří dimer, bis(karbazol), jehož monomery jsou propojeny methylenovými skupinami.

Reakcí amoniaku s hexafluoracetonem vzniká stabilní poloaminal (CF3)2C(OH)NH2.[3]

Poloaminaly vzniklé z amoniaku a primárních aminů jsou nestabilní a nebyly nikdy izolovány a málokdy je lze pozorovat přímo. Poloaminal zachycený v dutině komplexu má poločas rozpadu kolem 30 minut. Jelikož jsou aminová a karbonylová skupina zachycené v dutině, tak je upřednostněna tvorba poloaminalu, protože je příslušná přímá reakce mnohem rychlejší než zpětná vnitromolekulární reakce, a také díky omezené přístupnosti této dutiny pro další amin, což by vedlo k odštěpení vody za vzniku iminu.[4]

Tvorba poloaminalu je důležitým úkonem při asymetrické totální syntéze saxitoxinu:[5]

V tomto reakčním kroku nejprve dojde k oxidaci alkenu na acyloin působením chloridu osmitého, hydrogenperoxosíranu draselného a uhličitanu sodného.

Reakce amoniaku s aldehydy
Methanolamin, nejjednodušší poloaminal

Reakce amoniaku s aldehydy a produkty těchto reakcí jsou zkoumány od 19. století. Tyto sloučeniny mají v moilekulách aminovou a hydroxylovou skupinu navázanou na stejný atom uhlíku. Předpokládá se, že jsou meziprodukty při tvorbě Schiffových bází a podobných iminů reakcí amoniaku s aldehydy a ketony.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hemiaminal na anglické Wikipedii.

  1. Urbansky, Edward T. "Carbinolamines and geminal diols in aqueous environmental organic chemistry Journal of Chemical Education 2000, volume 77, 1644-1647. DOI:10.1021/ed077p1644
  2. Carbazol-9-yl-methanol Milata Viktora, Kada Rudolfa, Lokaj J¨¢nb Molbank 2004, M354 open access publication Archivováno 26. 9. 2018 na Wayback Machine
  3. W. J. Middleton; H. D. Carlson. Hexafluoroacetone imine. Organic Syntheses. 1970, s. 81–83.
  4. Stabilization of Labile Carbonyl Addition Intermediates by a Synthetic Receptor Tetsuo Iwasawa, Richard J. Hooley, Julius Rebek Jr. Science 317, 493 (2007) DOI:10.1126/science.1143272
  5. (+)-Saxitoxin: A First and Second Generation Stereoselective Synthesis James J. Fleming, Matthew D. McReynolds, and J. Du Bois Journal of the American Chemical Society, 129 (32), 9964 -9975, 2007. DOI:10.1021/ja071501o

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.