Acyloin

Acyloiny jsou skupinou organických sloučenin, které mají α-hydroxyketonovou funkční skupinu, mají tedy hydroxyl na pozici α (vzhledem ke karbonylové skupině). Pojmenování acyloin bylo odvozeno ze skutečnosti, že jsou tyto látky formálně odvozeny redukčním spárováním acylových skupin karboxylových kyselin.

Struktura typického acyloinu

Příprava acyloinů

Existuje několik postupů, kterými lze připravit acyloiny:

Oxidace enolátů sulfonyloxaziridiny

Enoláty mohou být oxidovány sulfonyloxaziridiny.[1][2] Enolát nukleofilně reaguje s kyslíkem s nedostatkem elektronů v oxaziridinovém řetězci:

Tuto reakci je možné přeměnit na asymetrickou syntézu použitím opticky aktivních izomerů oxaziridinů odvozených z kafru. Z každého výchozího izomeru vzniká jiný z možných enantiomerů. Této modifikace se využívá při Holtonově syntéze taxolu:

Níže zobrazenou enolátovou oxidací cyclopentaenonu[3] s jiným kafrovým enantiomerem vzniká transizomer, jelikož je přístup k hydroxylové skupině v poloze cis omezen (při použití samotného oxaziridinu nevznikne acyloin)[3]:

Reakce acyloinů

  • Bischler-Möhlauova syntéza indolů[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acyloin na anglické Wikipedii.

  1. DAVIS, Franklin A.; VISHWAKARMA, Lal C.; BILLMERS, Joanne G.; FINN, John. Synthesis of α-hydroxycarbonyl compounds (acyloins): direct oxidation of enolates using 2-sulfonyloxaziridines. J. Org. Chem.. 1984, roč. 49, čís. 17, s. 3241–3243. DOI 10.1021/jo00191a048. (anglicky)
  2. DAVIS, F. A.; HAQUE, M. S.; ULATOWSKI, T. G.; TOWSON, J. C. Asymmetric oxidation of ester and amide enolates using new (camphorylsulfonyl)oxaziridines. J. Org. Chem.. 1986, roč. 51, s. 2402. DOI 10.1021/jo00362a053. (anglicky)
  3. HUGHES, Chambers C.; MILLER, Aubry K.; TRAUNER, Dirk. An Electrochemical Approach to the Guanacastepenes. Organic Letters. 2005, roč. 7, čís. 16, s. 3425–3428. Dostupné v archivu pořízeném dne 4 September 2006. DOI 10.1021/ol047387l. (anglicky) Archivováno 4. 9. 2006 na Wayback Machine Archivovaná kopie. www.cchem.berkeley.edu [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  4. VON MEYER, E.; VOIGT, Karl. Ueber die Einwirkung von primären aromatischen Aminen auf Benzoïn. Journal für Praktische Chemie. 1886, roč. 34, čís. 1, s. 1–27. DOI 10.1002/prac.18860340101. (German)
  5. LAWRENCE, Stephen A. Amines: Synthesis, Properties and Applications. [s.l.]: Cambridge University Press, 2004. ISBN 0-521-78284-8.
  6. ROTH, Lepke. Synthese von Indol- und Carbazol-Derivaten aus α-Hydroxyketonen und aromatischen Aminen. Arch. Pharm.. 1972, roč. 305, čís. 3, s. 159–171. DOI 10.1002/ardp.19723050302. (German)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.