Podstatští z Prusinovic

Zámek Potštát, sídlo rodu 1408–1623

Pravděpodobný předek rodu Jenec ze Šumberka se připomíná v roce 1281, prokazatelný původ lze doložit až v souvislosti se zmínkou o tvrzi v Prusinovicích z roku 1349. Tas z Prusinovic koupil v roce 1408 panství Potštát a od té doby se jeho potomci psali jako Podstatští z Prusinovic. Prokop Podstatský prodal Prusinovice v roce 1464, ale další členové rod získávali řadu dalších statků na Moravě (Bouzov, Ivanovice na Hané, Malenovice) a dostali se i k zemským úřadům – Jetřich starší byl v letech 1573–1578 moravským nejvyšším zemským písařem. Hlavní rodové sídlo v Potštátě prošlo v 16. století přestavbou z tvrze na renesanční zámek.^[zdroj?]

Zatímco Jan Felix Podstatský v pobělohorských konfiskacích ztratil Potštát (1623), jeho bratranec Kryštof Karel (†1645) naopak na konfiskacích profitoval, získal například Otrokovice a Zlín, v letech 1625–1628 byl na Moravě nejvyšším dvorským sudím a v roce 1627 byl povýšen do panského stavu. Jeho tři synové založili tři hlavní rodové větve, linie Podstatský-Lichtenštejn a Podstatský-Thonsern žijí dodnes. Z potomstva nejmladšího syna Kryštofa Karla II. pocházel Jan Nepomuk (1707–1758), císařský rada a moravský zemský soudce, který byl v roce 1744 povýšen do hraběcího stavu. Vlastnil Hustopeče nad Bečvou, zemřel ale bez mužského potomstva.^[zdroj?]

Alianční erb rodu Podstatský-Lichtenštejn

Na počátku současné linie hrabat Podstatských-Lichtenštejnů stál Jiří Valerián († 1688), moravský zemský sudí, majitel Veselíčka a Bartošovic, který rodový majetek rozšířil v roce 1677 přikoupením Slavkova u Opavy. Jeho syn František Dominik (1650? – 1721) zastával vysoké úřady na Moravě (nejvyšší sudí 1702–1714, nejvyšší komorník 1714–1721) a v roce 1707 byl povýšen na hraběte. Jeho syn František Valerián (1678–1741) se oženil s Marií Terezií z Lichtenštejna-Kastelkornu (1693–1748), z tohoto sňatku později vzešel alianční rod Podstatský-Lichtenštejn. Významný moravský osvícenec, diplomat a politik Alois Arnošt Podstatský (1723–1793), převzal na základě předchozích dědických dohod jméno a erb vymřelých Lichtenštejnů z Kastelkornu, jeho syn Leopold I. (1763–1813) v roce 1796 získal i lichtenštejnský majetek (Telč). Od roku 1762 nese tato linie jméno Podstatský-Lichtenštejn, respektive hrabě Podstatský z Lichtenštejna a Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic.^[zdroj?]

Teprve ziskem Telče se Podstatští zařadili mezi významnou šlechtu Habsburské monarchie, což kromě rozsáhlého pozemkového vlastnictví dokládají i jejich aktivity v politice a kultuře. Leopold I. proslul jako mecenáš a lidumul, jeho syn Leopold III. propagoval především hudbu a ve Vídni obdržel čestný titul hrabě dvorské hudby (Hofmusikgraf). Společenský vzestup rodu dokazuje i výběr nevěst z předních šlechtických rodin (Clary-Aldringenů, Paarů, Nosticů, Lobkoviců ad.). Leopold IV. (1903–1979) se přihlásil k německé národnosti a jeho majetek (Telč, Veselíčko) byl v roce 1945 zestátněn. Jeho syn Jiří Kryštof (* 1932) sice v roce 1990 získal československé občanství, ale jeho dlouholetý boj o restituci majetku byl neúspěšný. Leopoldův mladší bratr Alois (1905–1982) vyženil s Josefínou Harrachovou (1905–2000) velkostatek Velké Meziříčí. Ti se naopak hlásili k české národnosti a majetek jim byl po roce 1989 vrácen. Současným správcem Velkého Meziříčí je jejich syn Jan Nepomuk Podstatský (* 1937).^[zdroj?]

Alianční erb rodu Podstatský-Thonsern

Zakladatelem panské větve Podstatský-Thonsern byl pravděpodobně Karel Šebestián, nejmladší syn Kryštofa Karla. Jeho potomci vlastnili na přelomu 17. a 18. století statek Hovězí, ale až díky dědictví po vymřelém rodu Thonsernů nabyli určitého významu. Panství Litenčice na Kroměřížsku zdědili v roce 1778, ale až Vilém František (1781–1833) získal v roce 1804 titul svobodného pána spolu s přijetím jména Thonsern (Podstatský z Prusinovic, svobodný pán z Thonsernu). Jeho vnuk Theodor (1844–1910) byl dlouholetým poslancem Moravského zemského sněmu a jeho potomkům patří zámek Litenčice dodnes.^[zdroj?]

Zámek Veselíčko, jedno z rodových sídel v 16.–20. století

• Bartošovice (1616–1768)
• Bouzov (1547–1583)
• Hustopeče nad Bečvou (1693–1773)
• Lešná (1693–1740)
• Litenčice (1778–1948 a od 1993)
• Potštát (1408–1623)
• Prusinovice (1349–1464)
• Telč (1762–1945)
• Roštejn (1762–1945)
• Slavkov u Opavy (1677–1898)
• Stará Ves nad Ondřejnicí (1623–1904)
• Velké Meziříčí (1937–1948 a od 1992)
• Veselíčko (1573–1945)

Prokop Podstatský z Prusinovic († 1560), náhrobní deska v kostele v Lošticích

• Jetřich († 1578), nejvyšší písař na Moravě
• Kryštof Karel († 1645), nejvyšší sudí na Moravě
• Rudolf Magnus (1688–1740), spisovatel a spoluzakladatel trinitářského kláštera v Zašové
• František Dominik († 1721), nejvyšší komorník na Moravě
• Leopold Antonín (1717–1776), olomoucký kanovník, děkan olomoucké kapituly, generální vikář olomoucké diecéze, rektor olomoucké univerzity
• Alois Arnošt (1723–1793), rakouský vyslanec v Mnichově, místodržitel ve Štýrsku
• Leopold I. (1763–1813), osvícenec, vlastenec a mecenáš
• Leopold II. (1801–1848), c.k. komoří, hrabě dvorské hudby
• Gustav Felix Podstatský-Lichtenštejn (1807–1904), c.k. generálmajor, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alice Toskánské
• Leopold III. (1840–1902), poslanec Moravského zemského sněmu
• Theodor Podstatský-Thonsern (1844–1910), poslanec Moravského zemského sněmu
• Alois Podstatský (1905–1982), za druhé světové války podporoval partyzánské hnutí; žil s manželkou hraběnkou Josefou z Harrachu (1905–2000) na zámku ve Velkém Meziříčí
• Theodor Podstatský-Thonsern (1909–1984), signatář Národnostního prohlášení české a moravské šlechty v září 1939
• Richard Podstatzký Thonsern (* 1978),[1] předseda Komory soukromých lesů

V původním znaku nosili na červeném štítě parohy jelena či daňka, s povýšením do panského stavu v roce 1627 byl do erbu přidán zlatý lev v modrém poli. Po přijetí jména vymřelého rodu Lichtenštejn-Kastelkornů obdrželi srdeční štítek se stříbrným klínem v modrém poli.^[zdroj?]