Podolí I

Podolí I je obec v jižních Čechách v okrese Písek. Žije v něm 365[1] obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1368. Kvůli existenci dalšího sídla stejného jména (Podolí II, části obce Předotice) v okrese se rozlišuje římskou číslicí I.

Podolí I
Pohled na část obce
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0314 549754
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíPísek
Okres (LAU 1)Písek (CZ0314)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°21′40″ s. š., 14°18′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel365 (2022)[1]
Rozloha8,97 km²
Katastrální územíPodolí I
Nadmořská výška454 m n. m.
PSČ398 43
Počet domů157 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.1
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduPodolí I 61, 398 43 Podolí I
[email protected]
StarostaVladislav Michal
Oficiální web: www.podoli1.cz
Podolí I
Další údaje
Kód obce549754
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemné zmínky o vesnici pochází z 11. století. V roce 1209 byl prvním známým držitelem vsi panoš Jan z Podolí, který sídlil na zdejší tvrzi. V roce 1361 byl držitelem Podolí Vilém Sezima z Ústí nad Lužnicí. Posléze (1379) se Podolí stalo majetkem pražského arcibiskupství. Podolí bylo přiřazeno k vltavotýnskému panství. V roce 1439 poblíž vesnice existoval přívoz přes řeku.[3] Roku 1477 při dědickém dělení majetku připadlo Podolí společně s Rakovem a s polovinou Bernartic Burianovi z Lažan a Bechyně.[4] V roce 1553 se při dělení dědictví připomínají bratři Jan a Adam Bechyňové z Lažan. Starší Jan získal část Podolí a podolský mlýn.[5] Jeho mladší bratr Adam získal pustou podolskou tvrz, druhý díl vesnice a přívoz.[4]

Tvrz zanikla při požáru v polovině 16. století. Po bitvě na Bílé hoře byla ves společně s jiným majetkem rodu Bechyňů z Lažan zkonfiskována. V roce 1713 během morové epidemie zemřelo 26 obyvatel vesnice. V roce 1846 byl v místní části Podolsko položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu. Most byl dokončen o dva roky později.

Během první světové války se z bojišť nevrátilo sedmnáct mužů z Podolí. V roce 1942 byla dokončena stavba nového, železobetonového mostu přes Vltavu. Za druhé světové války vedla přes řeku Vltavu demarkační linie dohodnutá na jaltské konferenci.[3]

Části obce

Obec Podolí I se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Podolí I.

Pamětihodnosti

  • Výklenková kaple z roku 1860 se nachází u komunikace v obci Podolí I. Kaple je zasvěcená svatému Floriánovi.[6]
  • Kaple z roku 1970 je zasvěcená Panně Marii Královně.[7]
  • Kaple Nanebevzetí Panny Marie z počátku 20. století ve vesnici Rastory.
  • Kříž v obci směrem na Rastory
  • Kříž u silnice do obce směrem od Písku
  • Pomník obětem první a druhé světové války.
  • Silniční mosty v místní části Podolsko: Stádlecký most a Podolský most. V roce 1846 byl položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu, který zabezpečoval spojení obou břehů Vltavy. Most byl dokončený o dva roky později (v letech 1847–1848).[3] Most byl dopravní komunikací od 9. října 1848, ale postupně přestal dostačovat, a tak byla v roce 1939 zahájena stavba mostu nového.[8] V roce 1942 byl nový železobetonový most přes Vltavu dokončen.[3] Silnice Tábor–Písek byla zkrácena o serpentiny a dva kilometry délky.[8] Délka celého nového mostu je přes půl kilometru, výše 64 metrů nad zemí.[8] Most má několik oblouků. Hlavní oblouk má světlost 150 metrů. Osm menších oblouků má každý světlost 35,65 metrů. Na železobetonovou konstrukci bylo spotřebováno 180 vagonů železa.[8] Po určitou dobu zde byly vedle sebe dva mosty. Po napuštění Orlické nádrže byl starý řetězový most rozebrán a renovován. Postupně byl přemístěn na silnici III/13711 spojující Opařany s Dobřejicemi přes řeku Lužnici.[3]

Galerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. ŠINDELÁŘ, Vladimír. Milevsko a okolí. 1. vyd. Milevsko: Sdružení obcí Milevska, 1998. ISBN 80-238-2990-4. S. 26.
  4. KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. 1. vyd. Milevsko: Odbor klubu českých turistů, 1940. 224 s. S. 209. Dále jen Kytka (1940).
  5. Kytka (1940), s. 200.
  6. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 58. Hladký (2011).
  7. Hladký (2011), s. 98.
  8. Kytka (1940), s. 193.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.