Poděšín

Obcí protéká Poděšínský potok pramenící v rozlehlých lesích nad Poděšínem na takzvané střeše Evropy a má dvě prameniště. Jeden z pramenů se nachází na Samotíně, kde jsou obecní studny a druhý až na Janovickém katastru ve Špitálském lese. Poblíž tohoto toku se v minulosti staly dvě vraždy. První se stala v roce 1926, když mladík z Janovic ubil svou milou a pak se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn a odsouzen k trestu smrti provazem. Rozsudek byl do roka po vraždě vykonán. Druhá vražda se stala o sedm let později, když údajně pytlák ubil hajného. Tato vražda nebyla nikdy vyšetřena.

Oba prameny se spojují do jednoho proudu na horním konci vsi u kulturního domu, a dále jako jeden tok vtékají uprostřed návsi do obecního Mlýnského rybníka, který je velký asi 1,5 ha a má jej pronajatý místní sbor dobrovolných hasičů, jenž byl založen v roce 1902,[3] na chov ryb. Potok teče dále na sever přes Nížkov a za Bukovou se vlévá do řeky Sázavy.

Původní název obce Pustsin byl mnohokrát změněn a zkomolen např. Pozdyesin, Podyschin, Pozdiessin, Podissyn, Podiessin, Podieschin, Podiessin až konečně v roce 1854 nabyl konečné podoby na Poděšín.

• 1233 Pustsin
• 1318 Pozdyesin
• 1356 Podyschin
• 1547 Pozdiessin
• 1597 Podiessyn
• 1654 Podissin
• 1675 Podiessin
• 1713 Podieschin
• 1787 Podiessin
• 1854 Poděšín

V roce 1825 byla založena jednotřídní škola.[3] První tři roky se vyučovalo v soukromém domě č. p. 20 a roku 1928 postavili jednotřídní školu, jenž v roce 1895 přestavěli a roku 1908 rozšířili na dvoutřídní. V roce 1942 byla založena mateřská škola v jedné ze tříd školy, protože ta byla za války opět spojena v jednu třídu, a o tři roky později chodily starší děti do Nížkova do tzv. „měšťanky“. V roce 1975 byla škola v obci zrušena a tak ji občané přebudovali celou na mateřskou školu, která byla otevřená o rok později. Roku 1978 byla měšťanka v Nížkově zrušena, proto starší děti dojížděly do Nového Veselí. Od roku 1990 chodí všechny děti školou povinné opět do nově otevřené školy v Nížkově.

V roce 1871 byl k obci přikoupen Samotín u Rudolce,[3] takže se katastr rozšířil až na dohled k Rudolci a k Janovicím. V letech 1873, 1874 a 1917 byla velká sucha, a proto ve vsi vypukly velké požáry. V roce 1925 byl po celé vesnici zaveden elektrický proud, v roce 1946 byl do hostince zaveden první telefon a o tři roky později si občané vybudovali obecní vodovod a veřejný rozhlas po vsi, čímž skončila doba, kdy obecní strážník chodil po vsi, bubnováním svolával občany a předčítal jim různé zprávy, vyhlášky a nařízení. V roce 1979 zahájili výstavbu veřejné kanalizace.

Obec Poděšín byla téměř vždy samostatná, jen od roku 1980 do roku 1990 patřila pod MNV Nížkov,[3] od té doby je opět samostatná a je řízena sedmičlenným zastupitelstvem, v jehož čele stojí starosta. Obec uspořádala v roce 2006 setkání rodáků, na které se sjeli krajané z celé republik, k této příležitosti byly vydány dvě emise pohlednic obce. První byla reprodukce staré dobové pohlednice a druhá ze současnosti. Od roku 1998 obecní úřad vydává dvouměsíčník Zpravodaj obce Poděšín, o který je značný zájem nejen u občanů obce, ale píší si o něj i rodáci.

• JAROŠ, Zdeněk. 1. světová válka a osudy obyvatel obce Poděšín. Poděšín: OÚ Poděšín, 2008. 43 s.
• JAROŠ, Zdeněk. 100 let Sboru dobrovolných hasičů v Poděšíně. Poděšín: Obecní úřad Poděšín, 2002. 56 s.
• JAROŠ, Zdeněk. 60 let Mateřské školy v Poděšíně. Poděšín: Obecní úřad Poděšín, 2002. 24 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poděšín na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Poděšín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Poděšín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)