Pierre Veyron

Pierre Veyron původně studoval strojařinu, jeho přítel Albert Divo, sám fanoušek motoristického sportu, jej přesvědčil aby také zkusil závodit. Divo jej seznámil s průmyslníkem André Vagniezem, který Veyronovi nabídl finanční podporu. S tou v roce 1930 začal nejprve s vozem Bugatti T37A, později na speciálu Maserati Tipo 26 in 1932.[1] V sezóně 1931 dosáhl prvního úspěchu vítězstvím ve Velké ceně Ženevy. Na Masarykově okruhu v roce 1932 obsadil na Maserati 2. místo v kategorii Voiturette.[2] O rok později přijal Pierre Veyrona do firmy Bugatti syn Ettoreho Jean, v té době ředitel závodního týmu. Veyron byl nejen testovacím jezdcem, ale podílel se i na vylepšování konstrukce závodních vozů. Jako tovární jezdec zvítězil například v letech 1933 a 1934 s vozem typu 51 A v berlínském závodě na okruhu AVUS. Jako vývojář se podílel zejména na voze 57, jehož prodej tvořil největší část firemních tržeb. Vítězství v 24 hodin Le Mans 1939 bylo vrcholem jeho závodní kariéry.

Během druhé světové války byl, tak jako mnozí další pracovníci firmy, členem francouzského odboje. Vedoucími jeho skupiny byli závodníci Robert Benoit a Williams, kteří byli Němci vězněni v koncentračních táborech a popraveni. V roce 1945 obdržel Veyron za svou činnost za okupace Řád čestné legie. Po válce se ještě několikrát účastnil závodů, ale věnoval se převážně své rodině a své malé firmě vyrábějící komponenty pro firmy těžící ropu.

V roce 1970 zemřel Pierre Veyron v malém městečku Èze, na pobřeží mezi Monte Carlem a Nice.