Philippe Noiret

Jeho otec byl obchodníkem s oblečením. On sám nebyl dobrým žákem a nejdřív vystřídal několik prestižních pařížských škol (včetně kvalitního lycea Lycée Janson de Sailly), pak několikrát propadl u bakalářských zkoušek, načež šel studovat herectví. V něm se dále zdokonaloval v Centre Dramatique de l'Ouest, později působil sedm let u Théâtre National Populaire, kde potkal rovněž herečku Monique Chaumette, svou pozdější ženu, kterou si vzal v roce 1962. V tomto období se věnoval hraní satirických her v nočních klubech v dvojici s Jean-Pierrem Darrasem, ve kterých s pomocí dvojice postav Ludvíka XIV. a Jeana Racina společně parodovali politiky Charlese de Gaulla, Michela Debrého a Andrého Malrauxe, což bylo pro něj dobrou hereckou školou.

V roce 1949 debutoval ve filmu malou rolí ve filmu Gigi. V roce 1956 v něm režisérka Agnès Varda rozpoznala herecký talent a obsadila jej do svého filmu La Pointe courte, nicméně se pak čtyři roky neobjevil v žádném snímku a hrál pouze v malém francouzském přístavném městě Sète. Až po filmech Zazie v metru (1960), Kapitán Fracasse (1961) a Tereza Desqueyrouxová (1962) se stal platným francouzským filmovým hercem a objevil se v důležitějších rolích ve snímcích Život na zámku (1966) a hlavně Alexandre le bienheureux (1967), který mu konečně přinesl rovněž větší popularitu.

Obyčejně byl obsazován do rolí obyčejného každodenního člověka, i když neváhal přijmout i kontroverznější úlohy, jako například roli ve filmu Velká žranice (1973) režiséra Marca Ferreriho, který pak způsobil skandál na festivalu v Cannes, úlohu melancholického homosexuála ve filmu Nelíbám (1991) a podobnou roli ve snímku Muž se zlatými brýlemi (1987).

Za film Stará puška (1975) získal svého prvního Césara, dalšího pak v roce 1990 za ztvárnění zajímavé role majora Delaplana ve snímku Život a nic jiného (1989).

Během své kariéry se objevil v několika hollywoodských produkcích, například The Night of the Generals (1967), ve filmech Topaz od Alfreda Hitchcocka a Justine od George Cukora z roku 1969, Murphyho válka (1971) režiséra Petra Yatese nebo v snímku Kdo zabíjí nejlepší evropské šéfkuchaře? (1978) od Teda Kotcheffa.

Celkem se objevil ve více než 100 filmech. Zemřel na rakovinu v roce 2006 v Paříži a je pohřben na pařížském hřbitově Montparnasse.