Michel Debré

Michel Debré (1. ledna 1912 – 2. srpna 1996) byl francouzský politik, představitel gaullismu. Byl prvním premiérem Páté republiky (1959–1962) a jedním z tvůrců jejího ústavního systému, který dal mocenskou převahu prezidentovi, namísto premiérovi. V letech 1958–1959 byl v de Gaullově vládě ministrem spravedlnosti, za Páté republiky byl pak ministrem financí (1966–1968), ministrem zahraničí (1968–1969) a ministrem obrany (1969–1973).

Michel Debré
Michel Debré roku 1960
1. premiér Francie (149. předseda vlády Francie)
Ve funkci: 8. leden 1959 – 14. duben 1962
Prezident	Charles de Gaulle
Předchůdce	Charles de Gaulle
Nástupce	Georges Pompidou
Ministr obrany Francie
Ve funkci: 22. června 1969 – 5. dubna 1973
Předseda vlády	Jacques Chaban-Delmas Pierre Messmer
Předchůdce	Pierre Messmer
Nástupce	Robert Galley
Ministr zahraničních věcí Francie
Ve funkci: 31. května 1968 – 16. června 1969
Předseda vlády	Georges Pompidou Maurice Couve de Murville
Předchůdce	Maurice Couve de Murville
Nástupce	Maurice Schumann
Ministr financí Francie
Ve funkci: 8. ledna 1959 – 14. dubna 1962
Předseda vlády	Georges Pompidou
Předchůdce	Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce	Maurice Couve de Murville
Narození	15. ledna 1912 Paříž Francie Francie
Úmrtí	2. srpna 1996 (ve věku 84 let) Montlouis-sur-Loire Francie Francie
Místo pohřbení	Amboise
Národnost	francouzská
Choť	Anne-Marie Debré
Rodiče	Robert Debré a Jeanne Debat-Panson
Děti	Jean-Louis Debré Bernard Debré François Debré
Příbuzní	Olivier Debré (sourozenec)
Alma mater	Lyceum Ludvíka Velkého Pařížský institut politických věd
Profese	politik, diplomat a advokát
Náboženství	judaismus
Ocenění	komandér Řádu čestné legie velkokříž Řádu Isabely Katolické velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo medaile Za odboj Válečný kříž 1939–1945 … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Michel Debré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na funkci premiéra rezignoval po referendu, jež přijalo dohody z Evianu, ukončovalo Alžírskou válku a dávalo nezávislost Alžírsku – Debré byl silným odpůrcem alžírské nezávislosti a prosazoval tvrdou koloniální linii.

Za druhé světové války byl člen francouzského (de Gaullova) odbojového hnutí France libre. Byl velmi ovlivněn de Gaullem a na jeho radu také po válce vstoupil do tradičního středového subjektu: Republikánské, radikální a radikálně socialistické strany. Roku 1946 ji však opustil a pak již střídal jen gaullistické strany, které postupně vznikaly (Rassemblement du Peuple Français, Républicains sociaux, Union pour la nouvelle République, Union des démocrates pour la République, Rassemblement pour la République).