Michel Debré
Michel Debré (1. ledna 1912 – 2. srpna 1996) byl francouzský politik, představitel gaullismu. Byl prvním premiérem Páté republiky (1959–1962) a jedním z tvůrců jejího ústavního systému, který dal mocenskou převahu prezidentovi, namísto premiérovi. V letech 1958–1959 byl v de Gaullově vládě ministrem spravedlnosti, za Páté republiky byl pak ministrem financí (1966–1968), ministrem zahraničí (1968–1969) a ministrem obrany (1969–1973).
Michel Debré | |
---|---|
Michel Debré roku 1960 | |
1. premiér Francie (149. předseda vlády Francie) | |
Ve funkci: 8. leden 1959 – 14. duben 1962 | |
Prezident | Charles de Gaulle |
Předchůdce | Charles de Gaulle |
Nástupce | Georges Pompidou |
Ministr obrany Francie | |
Ve funkci: 22. června 1969 – 5. dubna 1973 | |
Předseda vlády | Jacques Chaban-Delmas Pierre Messmer |
Předchůdce | Pierre Messmer |
Nástupce | Robert Galley |
Ministr zahraničních věcí Francie | |
Ve funkci: 31. května 1968 – 16. června 1969 | |
Předseda vlády | Georges Pompidou Maurice Couve de Murville |
Předchůdce | Maurice Couve de Murville |
Nástupce | Maurice Schumann |
Ministr financí Francie | |
Ve funkci: 8. ledna 1959 – 14. dubna 1962 | |
Předseda vlády | Georges Pompidou |
Předchůdce | Valéry Giscard d'Estaing |
Nástupce | Maurice Couve de Murville |
Narození | 15. ledna 1912 Paříž Francie |
Úmrtí | 2. srpna 1996 (ve věku 84 let) Montlouis-sur-Loire Francie |
Místo pohřbení | Amboise |
Národnost | francouzská |
Choť | Anne-Marie Debré |
Rodiče | Robert Debré a Jeanne Debat-Panson |
Děti | Jean-Louis Debré Bernard Debré François Debré |
Příbuzní | Olivier Debré (sourozenec) |
Alma mater | Lyceum Ludvíka Velkého Pařížský institut politických věd |
Profese | politik, diplomat a advokát |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | komandér Řádu čestné legie velkokříž Řádu Isabely Katolické velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo medaile Za odboj Válečný kříž 1939–1945 … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Michel Debré |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na funkci premiéra rezignoval po referendu, jež přijalo dohody z Evianu, ukončovalo Alžírskou válku a dávalo nezávislost Alžírsku – Debré byl silným odpůrcem alžírské nezávislosti a prosazoval tvrdou koloniální linii.
Za druhé světové války byl člen francouzského (de Gaullova) odbojového hnutí France libre. Byl velmi ovlivněn de Gaullem a na jeho radu také po válce vstoupil do tradičního středového subjektu: Republikánské, radikální a radikálně socialistické strany. Roku 1946 ji však opustil a pak již střídal jen gaullistické strany, které postupně vznikaly (Rassemblement du Peuple Français, Républicains sociaux, Union pour la nouvelle République, Union des démocrates pour la République, Rassemblement pour la République).
Vyznamenání
Státní vyznamenání udělená Michelu Debrému:[1]
Francouzská vyznamenání
- komtur Řádu čestné legie
- Croix de guerre 1939–1945
- Medaile odboje s rozetou
- Médaille commémorative des services volontaires dans la France libre
- Croix du combattant
- Dobrovolnický kříž 1939–1945
- Medaile uprchlíků
Zahraniční vyznamenání
- velkokříž Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 5. února 1969[2]
- velkokříž Řádu osvoboditele generála San Martína – Argentina
- velkokříž Řádu Leopolda – Belgie
- velkodůstojník Národního řádu Beninu – Benin
- velkodůstojník Řádu rovníkové hvězdy – Gabon
- komtur Řádu za chrabrost – Kamerun
- velkodůstojník Národního řádu za zásluhy – Mauritánie
- velkokříž Řádu svatého Karla – Monako
- velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo
- velkodůstojník Národního řádu Nigeru – Niger
- velkodůstojník Národního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny
- velkodůstojník Národního řádu lva – Senegal
Odkazy
Reference
- LEFÈVRE, Beaussant. Exceptionnel ensemble de souvenirs de Michel.... Beaussant Lefèvre [online]. [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. (francouzsky)
- Boletín Oficial del Estado. 1969-2-25, čís. 48, s. 2910. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Debré na Wikimedia Commons
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Profil na stránkách Centre d'histoire de Sciences Politique