William Klein

Narodil se v New Yorku roku 1928 v chudé rodině židovských přistěhovalců. Již ve čtrnácti letech začal studovat sociologii – byl o tři roky mladší než jeho spolužáci. V osmnácti letech narukoval na dva roky na vojnu. Roku 1948 se přihlásil na Sorbonu, kde studoval malířství. Jeho učiteli byli francouzští malíři André Lhote a Fernand Léger. Po sňatku s Jeanne Florin se rozhodl usadit ve Francii. Věnoval se abstraktním malbám na zdi a mobilní panely, spolupracoval s architekty.[1]

Roku 1954 začal fotografovat módu pro časopis Vogue, se kterým spolupracoval do roku 1966. Jeho módní fotografie byly nekonvenční, používal netradiční osvětlení, blesky, širokoúhlé objektivy nebo naopak teleobjektivy.[2]

V roce 1954 odjel fotografovat New York na zakázku Vogue. Fotografie pak publikoval v knize Life Is Good and Good for You in New York: Trance Witness Revels, která vyšla ve Francii a obdržela cenu Prix Nadar.[3] Fotografováním velkoměst se pak zabýval i v následujících letech. Jeho práce vyšly knižně: Rome (1960), Moscow (1964), Tokyo (1964).[4]

Roku 1958 natočil svůj první film Broadway by Light o nočním Manhattanu. V roce 1964 začal natáčet dokument o boxerovi Cassiu Clayovi. Postupně natočil několik dalších, převážně nízkorozpočtových snímků.[3] V osmdesátých letech se Klein znovu vrátil k fotografování.[4]

Je řazen k takzvané „Newyorské škole fotografie“, která s oblibou od 30. do 70. let dvacátého století využívala různé druhy neostrosti. Nebyla to instituce v pravém slova smyslu, ale šestnáct autorů (narozených od 1898–1934) žijících a tvořících v New York City. Jednalo se o fotografy, jejichž jména jsou dnes již legendami: Diane Arbusová, Alexey Brodovitch, Ted Croner, Bruce Davidson, Don Donaghy, Louis Faurer, Richard Avedon, Sid Grossmann, Robert Frank, Saul Liter, Leon Levinstein, Helen Levitt, Lisette Model, David Vestal a Weegee.[5]

• Grand Prix national de la photographie
• Cena za kulturu Německé fotografické společnosti