Petr Kániš

Narodil se v Kanicích, datum není známo.[1] O jeho mládí chybí zprávy; neví se též, kde získal vzdělání a kněžské svěcení. Nějakou dobu pobýval s dalšími radikálními kněžími v Sezimově Ústí, kde vedli náboženské diskuse.[2][3] Na Táboře patřil Kániš k nejhorlivějším stoupencům Martina Húsky a spolu s ním hájil pikartskou nauku o eucharistii, tj. popíral přítomnost Kristova těla a krve ve svátosti oltářní ve způsobách chleba a vína.[4]

V lednu 1421 odešli stoupenci Martina Húsky, vyznavači pikartské nauky, z Tábora a přestěhovali se do Příběnic; šlo asi o 300 lidí,[5] mezi nimi byl zřejmě i Petr Kániš.[6] Po zatčení Martina Húsky dne 29. ledna 1421 Petr Kániš pravděpodobně převzal vedoucí postavení v této komunitě.[7] V tzv. adamitských článcích, které se zakládají na výpovědi zajatého člena sekty, se tvrdí, že sektáři nazývali jakéhosi Petra Ježíšem, synem Božím.[8] Často se soudí, že tímto Petrem byl Petr Kániš,[9] není to však jisté. Nakolik se podílel na utváření adamitských názorů sekty, nedá se s určitostí zjistit.

Komunita pikartů v Příběnicích neměla dlouhého trvání. Na přelomu března a dubna 1421 táborská obec sektáře rozehnala a vytlačila je z Příběnic. Skupina pikartů si pak zřídila provizorní ležení v lesnatých kopcích na pravém břehu Lužnice[10]. V dubnu 1421 obořil se Jan Žižka na tyto kacíře. Někteří se rozutíkali, ale 50 sektářů chytili, odvedli je do vsi Klokoty a tam byli upáleni, krátce před svátkem sv. Jiří (23. duben).[11] Mezi těmito upálenými je výslovně uváděn i Petr Kániš.[12] Šli prý vesele a s úsměvem na smrt, pravíce, že ještě téhož dne budou kralovat s Kristem na nebesích. Dalších 25 sektářů bylo upáleno ještě po Žižkově odchodu.[13]

V trávníku návsi v dnešní městské části Tábor-Klokoty se nachází památník husitské netolerance – velký kámen s nápisem Táborští pikarti 1421–1996.

Petr Kániš napsal traktát o eucharistii. V něm popíral reálnou a osobní přítomnost Kristovu ve svátosti oltářní. Kristus je v eucharistii přítomen pouze ve znamení, nikoli reálně. Při náležitém přijímání se věřící stávají účastnými Kristových ctností. Když věřící přijímají eucharistii (hostii a víno), tak nepolykají Kristovo tělo a krev, ale Kristus je v okamžiku přijímání krmí a napájí svým tělem i krví duchovně, a tím je posiluje proti ďáblu, tělu a světu. Kdyby byl Kristus reálně v každé částce chleba a vína posvátného, bylo by mnoho Kristů. Proto klanět se hostii a vínu posvátnému, věcem stvořeným, je modloslužba.

Na tento spis Kánišův reagoval Mikuláš Biskupec dosti rozsáhlým traktátem, ve kterém toto bludné učení Kánišovo vyvracel. Spis Kánišův i polemika Mikuláše Biskupce proti němu jsou ztraceny; výňatky z nich jsou však zachovány ve dvou spisech Jana Rokycany.[14]

V dokumentu bratrského původu se dochovalo Vyznání Petra Kániše o večeři Páně. V textu se uvádí, že je určeno pro komunitu v Příběnicích, mělo by tedy pocházet z počátku roku 1421.[15]

Ale nemají věrní tak smysliti a věřiti, aby Kristus jsa pravý Bůh a pravý člověk, spojil se v jeden byt a v jednu podstatu s tím posvátným chlebem a s tím posvátným vínem, aby byl svým tělem a svou krví v tom chlebě a pod tím chlebem, aby tu tak ten chléb a to víno bylo jako jako nějaká sukně těla a krve Kristovy... (...) Nu, takové spojení není těla a krve Kristovy s tím chlebem a vínem, jakž na ten rozum kněží pleticháři táhnou a tak smejšlejí bludně i lid k tomu smyslu věření táhnou a pudí, ale věrní takto smysliti mají, že ten chléb a to víno v přirození svém tělesném zůstávají, jsouce sacramentum, to jest znamení těla a krve Kristovy. (...) Protož věrní tak mají smysliti o tom, že znamení mají činěna býti časem a místem a že Bůh pak přitom skutku činění těch znamení dává věrným znamenané věci skrze ta znamení v jich duše.

—Petr Kániš, Vyznání víry o večeři Páně[16], úryvky

• Petr Kániš je jednou z postav románu Aloise Jiráska Proti všem a stejnojmenného filmu režiséra Otakara Vávry, kde ho ztvárnil Václav Voska.