Petr Faster

Petr Fastr
Petr Fastr
	Portrét Petra Fastra od Jana Vilímka
Narození	29. června 1801; Domažlice; České království
Úmrtí	19. listopadu 1868 (ve věku 67 let); Praha; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′7″ s. š., 14°21′8″ v. d.)
Povolání	politik a podnikatel
Příbuzní	Otto Faster vnuk; Olga Fastrová prasnacha; Jarmila Fastrová pravnučka;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Faster (29. června 1801, Domažlice[1] – 19. listopadu 1868, Praha[2]) byl český vlastenec, místopředseda Svatováclavského výboru a člen Národního výboru v revolučním roce 1848.

Životopis

Narodil se a vyrůstal v rodině řezníka Kašpara Fastra a Salomeny, rozené Čechové. Studoval gymnázium v Klatovech, z něhož byl za svoji vzpouru-roztrhání „knížky hanby“ (musel ji nosit každý, kdo ve škole promluvil česky) ze studia vyloučen. Vyučil se mlynářem a pak byl na „vandru“ po mlýnech v Čechách, Rakousku a Štýrsku. Brzy však odešel do Prahy, kam ho vedlo jeho vlastenecké smýšlení i snaha najít práci. Zde se 19. července 1824 oženil v Břevnově s Marií Kejmarovou; spoluvlastnil zde krupařský obchod. V roce 1834 se přestěhovali Fastrovi na najatý mlýn a pilu (na řece Berounce) v Zadní Třebáni. V manželství se narodilo (v letech 1825–1845) celkem čtrnáct dětí, z toho se dospělosti dožilo osm (6 dcer a 2 synové [p 1]).

Opět v Praze

S rodinou se opět v roce 1839 usadil v Praze; nejprve na Smíchově, najal si zájezdní hospodu „U čísla prvního“. Od roku 1843 vlastnil kafírnu ve Svatováclavských lázních (u Karlova náměstí) a později byl hoteliér U zlaté husy na Koňském trhu (Václavském náměstí).[3] Kafírna v lázních se brzy stala střediskem literátů, malířů a dalších svobodomyslných vlastenců. Faster se podílel na založení české průmyslové školy a na vzniku (1845) Besedy měšťanské v Praze-spolku českého měšťanstva, prvního v celých Čechách. Stal se členem Tajné politické společnosti Český Repeal (vznikla 1844).

Rok 1848

Petr Faster v kroji s českými insigniemi (Národní album, 1899)

V roce 1848 byl spolupracovníkem Josefa Václava Friče, Františka Braunera, Antonína Strobacha. Právě u něj doma se konaly tajné i veřejné schůze. Rozšiřoval také české knihy; zasloužil se (s Aloisem Pravoslavem Trojanem) o shromáždění 11. března v Praze ve Svatováclavských lázních, kde jako mluvčí shromáždění přednesl petici za zrovnoprávnění češtiny s němčinou. Byl v deputaci s peticí (19. března i druhé v dubnu) k císaři do Vídně (první byla císaři Ferdinandovi předána 22. března). Patřil ke známějším osobnostem a na návrh starosty dr. A. Štrobacha se nová městská rada usnesla udělit mu „národní odměnu“ (ta byla 1850, kdy už nebyl členem rady odvolána – zrušena). Po vypuknutí červnových bouří měl pochybnosti o vyhlídce odporu, bude-li stát jen na bedrech Pražanů. Musel z Prahy uprchnout, byl i lehce zraněn, ale rozhodl se přivolat ozbrojenou pomoc a vydal se pro ni z Prahy na venkov. Chtěl jet až do Domažlic a přes Berounsko, kde měl hodně známých i přátel. Po vítězství reakce byla na jeho dopadení vypsána odměna; uchýlil se k bratranci do Domažlic, potom zatčení unikl do Stodu u Plzně, ale stejně byl na udání 21. června 1848 zde zatčen noční hlídkou národní gardy a eskortován k vojenskému soudu na Hradčanech, odkud byl propuštěn na svobodu až 18. září 1848.

Odchod z politiky

V padesátých letech se nesměl účastnit veřejného života, stal se u mnoha bázlivých v národních kruzích persona non grata a stával se vlivem Bachovského despotismu i občasných pomluv osamocen. Do politického života se nevrátil a věnoval se jedině své rodině a živnosti. Odešel ze »Zlaté husy«, měl potom hostinec v poutním místě Hájku u Jenče, pak novoměstskou kavárnu »U Mystiků« proti soudu a potom až do konce života žil v Břevnově, kde byla v těch letech mlynářkou jeho sestra, jeho bratr P. Method Faster byl farářem u sv. Markéty. Zemřel (10 měsíců po své ženě Marii) 19. listopadu 1868 v Břevnově, byl pochován na místním hřbitově (č.hrobu A, 7, 7). Dne 1. října. 1899 mu byl na hřbitově odhalen pomník (nákladem spolku »Hostimil«) a v Praze-Břevnově je po tomto vlastenci a aktivním bojovníku za větší politické svobody pojmenována ulice – Fastrova. Fastrovu ulici nalezneme též v Domažlicích; v Říčanech byla ulice pojmenována Petra Fastra.

Odkazy

Poznámky

- Methud (Metoděj) Václav Faster (1828 – 1891), jako student prožil v Praze bouřlivý rok 1848;byl majitelem zasílatelství, později obchodu košíkářským zbožím v centru Prahy, byl ředitelem akciové společnosti pro stavivo (podolské cementárny). Jeho synem byl Otto Faster, spisovatel a dramatik.
- Kašpar Václav Faster (1835 – 1908), studoval techniku, ale pro účast ve spolku Hoši červeného praporu byl s dalšími šesti odsouzen (1853) k trestu smrt, později změněn na 12 1et žaláře. Jako politický vězeň strávil několik let na Munkáči v Uhrách a v Olomouci.
- Johanna Fastrová – provdaná Danešová (1837 – 1908), po studiích byla učitelkou vyšší dívčí školy v Chrudimi; od 1883 žila v Praze, věnovala se životu spolkovému a zejména ženskému hnutí. Byla zakladatelkou a předsedkyní Spolku českých žen, Dámského kruhu a ve výboru mnoha jiných spolků. Spolupracovala s Eliškou Krásnohorskou, Terezií Novákovou, Žofií Podlipskou a Renátou Tyršovou.
- Marie Salome Josefa Fastrová (1845 – ? ) vlastnila krejčovský salon v Praze, později byla garderobiérkou u hraběnky Chotkové (matky kněžny Žofie - manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Esté).

Reference

Matriční záznam o narození a křtu
Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Markéty v Břevnově
https://nasregion.cz/praha/pod-karlovym-namestim-byla-ulice-psi-a-kocici-tady-pucel-zazracny-pramen-i-revolucni-snahy-roku-1848/ Archivováno 21. 3. 2021 na Wayback Machine, 15. 1. 2021.

Literatura

Jiří Fastr: O původu domažlických Fastrů, RODOKMEN – roč. III. – ČÍSLO 4. – 31. PROSINCE 1949 Časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické. Nakladatel: Vydavatelské družstvo Rodokmen v Praze
Petr Faster, český revolucionář / Jiří Faster – 1948
Mgr. Yvetta Dörflová: Kam se v Praze chodilo… ; ISBN 978-80-7021-961-4
Karel Slavíček: Tajná politická společnost Český Repeal v roce 1848 – 1. vyd. Praha, Pragotisk, 1947
František Sládek: Svatováclavské lázně 1848, (PRAHA.EU portál hlav.města Prahy,10.3.2008)
Bohumil Beránek: Kniha o Břevnově, vyd. Městská část Praha 6, 2006 ISBN 80-239-6982-X

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Faster na Wikimedia Commons
Lubomír Sršeň: Vévoda z Koňského trhu a jeho princezna. Petr a Johana Fastrovi v národních krojích

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[3] Methud (Metoděj) Václav Faster (1828 – 1891), jako student prožil v Praze bouřlivý rok 1848;byl majitelem zasílatelství, později obchodu košíkářským zbožím v centru Prahy, byl ředitelem akciové společnosti pro stavivo (podolské cementárny). Jeho synem byl Otto Faster, spisovatel a dramatik.

Kašpar Václav Faster (1835 – 1908), studoval techniku, ale pro účast ve spolku Hoši červeného praporu byl s dalšími šesti odsouzen (1853) k trestu smrt, později změněn na 12 1et žaláře. Jako politický vězeň strávil několik let na Munkáči v Uhrách a v Olomouci.

Johanna Fastrová – provdaná Danešová (1837 – 1908), po studiích byla učitelkou vyšší dívčí školy v Chrudimi; od 1883 žila v Praze, věnovala se životu spolkovému a zejména ženskému hnutí. Byla zakladatelkou a předsedkyní Spolku českých žen, Dámského kruhu a ve výboru mnoha jiných spolků. Spolupracovala s Eliškou Krásnohorskou, Terezií Novákovou, Žofií Podlipskou a Renátou Tyršovou.

Marie Salome Josefa Fastrová (1845 – ? ) vlastnila krejčovský salon v Praze, později byla garderobiérkou u hraběnky Chotkové (matky kněžny Žofie - manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Esté).

[2] Methud (Metoděj) Václav Faster (1828 – 1891), jako student prožil v Praze bouřlivý rok 1848;byl majitelem zasílatelství, později obchodu košíkářským zbožím v centru Prahy, byl ředitelem akciové společnosti pro stavivo (podolské cementárny). Jeho synem byl Otto Faster, spisovatel a dramatik.

[3] Kašpar Václav Faster (1835 – 1908), studoval techniku, ale pro účast ve spolku Hoši červeného praporu byl s dalšími šesti odsouzen (1853) k trestu smrt, později změněn na 12 1et žaláře. Jako politický vězeň strávil několik let na Munkáči v Uhrách a v Olomouci.

[4] Johanna Fastrová – provdaná Danešová (1837 – 1908), po studiích byla učitelkou vyšší dívčí školy v Chrudimi; od 1883 žila v Praze, věnovala se životu spolkovému a zejména ženskému hnutí. Byla zakladatelkou a předsedkyní Spolku českých žen, Dámského kruhu a ve výboru mnoha jiných spolků. Spolupracovala s Eliškou Krásnohorskou, Terezií Novákovou, Žofií Podlipskou a Renátou Tyršovou.

[5] Marie Salome Josefa Fastrová (1845 – ? ) vlastnila krejčovský salon v Praze, později byla garderobiérkou u hraběnky Chotkové (matky kněžny Žofie - manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Esté).

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[matrikaZ-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Markéty v Břevnově

[4] ttps://nasregion.cz/praha/pod-karlovym-namestim-byla-ulice-psi-a-kocici-tady-pucel-zazracny-pramen-i-revolucni-snahy-roku-1848/ Archivováno 21. 3. 2021 na Wayback Machine, 15. 1. 2021.