Pedro de Betancur

Narodil se ve Vilaflor na ostrově Tenerife (Španělsko) do rolnické rodiny, měl čtyři bratry.[1]

Původ rodu sahá až k Janu z Béthencourt, který v 1401 zahájil dobývání Kanárských ostrovů. Ještě sám Pedro de Betancur byl potomkem bývalých domorodců a kastilských osadníků Tenerife ze šestnáctého století.

Do 23 let pracoval jako pastýř. Poté opustil rodnou zemi a plavil se do Ameriky. Dorazil do Havany na Kubě, kde žil více než rok, poté odcestoval do Guatemaly.

Svatý hrob v Guatemale.

Když přijel do Guatemaly, byl zcela bez prostředků. Jednoho dne se tak ocitl ve frontě na chleba u františkánů. Prodělal závažné onemocnění, během nějž se poprvé setkal s chudými a vykořeněnými. Velmi toužil stát se knězem a snažil se dostat do jezuitského semináře v San Borgia. Studium ale nezvládal, a proto jej opustil a stal se františkánským terciářem. Snažil se pomáhat chudým a bezdomovcům. Ostatní terciáři jej následovali. Pedro pak v roce 1656 založil Řád bratří Panny Marie z Betléma, jehož cílem bylo sloužit chudým. Petr rovněž napsal několik děl.[1]

Navštěvoval chudé, nemocné, sirotky a umírající, prosazoval základní lidská práva.[2] Tento španělský světec se zasloužil o rozšíření zobrazování Ježíšova narození – jesliček – v Americe.

Jednou z jeho největších tužeb byl návrat do rodné země a pouť do města Candelaria do svatyně Panny Marie, ke které cítil od dětství velkou oddanost. Přání se mu však nesplnilo kvůli náhlé smrti.

Zemřel dne 25. dubna 1667, ve věku 41 let. Byl pohřben v kostele Svatého Františka v Antigua Guatemala, kde jeho hrob navštěvují každý rok tisíce poutníků.