Pavel Krbálek

Narodil se v kovářské rodině, která provozovala toto řemeslo po sedm generací.[1]

V letech 1948–1952 studoval na brněnské Škole uměleckých řemesel,[2] ve třídě prof. J. H. Šálka. V letech 1952–1959 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jeho učitelem zde byl doc. Bedřich Stefan.[3] V letech 1956–1957 byl na studijním pobytu u prof. H. Drakea na Vysoké škole výtvarného a užitého umění v Berlíně.[2]

V roce 1967 se podílel na kolekci šperků československých výtvarníků pro Světovou výstavu v Montréalu.[4]

V roce 1968 emigroval do švýcarského Lucernu.[4] Stál u vzniku Lucernského kruhu, který podporoval české spisovatele pronásledované komunistickým režimem.[4] V 70. a 80. letech působil jako lektor na výtvarných školách ve Švýcarsku a Německu. Po roce 1989 žil střídavě v Praze, kde měl byt, a v Miroslavi a Lucernu, kde měl ateliéry.[3] Miroslavský ateliér vybudoval z bývalé rodinné kovárny,[5] kterou získal po roce 1989 zpět a rekonstruoval ji.[4]

V roce 1970 obdržel Bavorskou státní cenu.[1]

Jeho plastiky stojí v Japonsku, Švýcarsku, Německu i v Česku.[1] V japonském Hakone Open Air Museum je umístěna socha z oceli Niké 89, která zde v roce 1990 byla oceněna Rodinovou cenou a v roce 1991 nominována na Velkou cenu Henryho Moora v soutěži Abstraktní socha. V roce 2002 byla v Lucernu odhalena její replika, o rok později byla další replika umístěna v pražských Chotkových sadech.[6] V Miroslavi před kulturním domem stojí od roku 2001 kovový objekt Radost, ve městě je také socha Péče.[2]