Paralelní společnost

Termín paralelní společnost poprvé zmínil německý sociolog Wilhelm Heitmeyer v 90. letech 20. století.[2] Téma paralelní společnosti vstoupilo do společenské a vědecké debaty o integraci imigrantů v 90. letech 20. století především v Evropě a je kontroverzním tématem.[2]

Paralelní společnosti se vytvářejí v západní Evropě od 2. poloviny 20. století a vznikají v ghettech s převážně muslimským obyvatelstvem, kde se mezi místními obyvateli vyskytuje vysoká míra kriminality, nezaměstnanosti,[3] vandalismu a násilí, podprůměrná vzdělanost a nízké příjmy.[4] Vznik sociální „podtřídy“ znevýhodněných a diskriminovaných, nespokojených a zklamaných etnických menšin žijících v nejchudších oblastech vede k nepokojům a následně také vytváření teroristických sítí.[5] S vytvářením paralelní společnosti však souvisí také to, že členové vzdělané střední třídy přistěhovaleckého původu mají často znemožněnou sociální mobilitu směrem vzhůru většinovou společností.[5] Vytváří se následně stínová ekonomika v přistěhovaleckých čtvrtích a ghettech, které jsou mimo vládní kontrolu, a tím pádem se vytváří paralelní společnost.[5]

Ve Spojených státech amerických oproti Evropě nevznikají značné paralelní společnosti muslimů[6] díky jejich lepší integraci do americké multikulturní společnosti[7] (viz melting pot).

Paralelní společnosti, u kterých nedochází k asimilaci, integraci nebo výrazné interakci s většinovou společnosti, jsou popsány a analyzovány mainstreamovými žurnalistickými zdroji v řadě zemí, jako jsou Švédsko,[8] Dánsko,[4] Nizozemsko,[9] Belgie,[10] Francie,[11] Německo[12] či Rakousko.[13]

Při neúspěšné integraci menšin do většinové společnosti existuje alternativa pro soužití různých skupin ve formě multikulturalismu.[12] Proveditelnost a úspěšnost asimilace cizinců do společnosti a to, do jaké míry je eventuální multikulturalismus v Evropě žádoucí, jsou témata trvajících politických i společenských debat.[12]