Palná zbraň

Palné zbraně používají dva různé principy. Jedním z nich je princip zážehového motoru s nevratným pístem. Střela je vymetena z uzavřeného prostoru (hlavně) tlakem plynů vytvořených při výbuchovém hoření výmetné náplně. Druhým principem je reaktivní pohon střely. Tyto zbraně mívají hlaveň otevřenou. V některých případech nemají tyto zbraně žádnou hlaveň a střela je směrována například pomocí vodící kolejnice.

Příloha k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu: Palná zbraň – střelná zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění chemické energie. Uvedený zákon také definuje pojem odpalovací zařízení, který zahrnuje právě zařízení určená pro odpalování střel a/nebo střeliva používající reaktivní princip pohonu.

Revolver Smith & Wesson

Existuje několik základních typů palných zbraní:

• revolver – viz seznam revolverů
• pistole – viz seznam pistolí
• samopal
• osobní obranná zbraň (PDW)
• karabina
• útočná puška
• bitevní puška
• puška
• kulomet
• granátomet
• minomet
• dělo

Do nich se nabíjejí náboje (seznam nábojů do ručních zbraní, seznam nábojů do pušek), které se skládají z částí:

• nábojnice
• zápalka
• střelný prach
• projektil (nebo také kulka, střela)

Náboje jsou obvykle uloženy v zásobníku, odkud se dostávají do komory na jednom konci hlavně a jsou skrz hlaveň vystřeleny. U speciálních zbraní (například odstřelovací pušky) a u historických zbraní jsou do komory vkládány po jednom. U zbraní velkých ráží (například lodní děla) mohou být do komory vkládány po částech. Samotný způsob výstřelu se liší podle jednotlivých typů střelných zbraní. Důležitým pojmem u většiny z těchto typů je spoušťový mechanismus a závěr hlavně.

Ještě před samotným výstřelem je třeba zamířit. K procesu míření slouží buď kombinace mušky a hledí, kolimátor nebo puškohled.

Pohybem a účinky střely se zabývá balistika. Tu je dále možné rozdělit podle fáze letu střely kterou se zabývá, na vnitřní balistiku, přechodovou balistiku, vnější balistiku a terminální balistiku.

Důležité také je, že náboje mají různý dostřel, což souvisí s jejich rozdílnou úsťovou rychlostí a úsťovou energií.

Náboje mají různou ráži.

Je-li cílem střelby člověk, pak je důležité, jaký mají jednotlivé náboje zastavovací efekt (nebo také stop efekt). Z tohoto pohledu je také důležité, jaké zbraň způsobí zranění.

Velký turecký kanón z 15. století

První palné zbraně se objevily přibližně v 10. století v Číně. Bambusové hlavně, obsahující střelný prach a peletové projektily, byly namontované na kopí jako osobní zbraň pro efektivnější obranu v obležení. Ve 13. století nahradily tyto hlavně, hlavně kovové a byly zdokonaleny na ruční kanóny. V posledních stoletích se staly střelné zbraně nejběžnějšími zbraněmi užívanými lidstvem. Střelné zbraně začali masově používat husité. Od renesance se moderní válčení spoléhá na tyto zbraně, které měly velký vliv na historii a expanzi západní civilizace. Postupně v mnoha ohledech (společně s dalšími vynálezy) zásadním způsobem změnily způsob vedení války.

Pro historické palné zbraně se obvykle používal projektil ve tvaru koule. Moderní palné zbraně používají téměř vždy ogiválního tvaru střely, kdy přední část má u dlouhých zbraní obvykle tvar ostré špičky, u krátkých od paraboly po kouli, případně i kužel. Zadní část má válcový tvar, někdy se zadní částí zúženou. U dělostřeleckých granátů, které dnes téměř bez výjimky obsahují výbušnou směs, se používají i odpařovací dna střel, která snižují podtlak vznikající za střelou a tak zvyšují účinný dostřel granátu. Dalším významným krokem byl vývoj opakovacích zbraní včetně zavádějícího označení Senheisserova závěru jako originálu který byl kopírovaný Kalašnikovem. Naopak Rusové pouze navázali na svoji letitou puškařskou tradici (Avtomat Fjodorova) a vyvinuli lehký, spolehlivý a na výrobu nenáročný typ palné automatické zbraně který překonal svojí jednoduchostí léta snah a miliardy prostředků vynaložených na její překonání. Pokud bylo kde čerpat, tak určitě ze strany Senheissera u Fedorova. I když to nesnižuje Senheisserův technický přínos, princip řešení odděleného závěru a vratné pružiny již vyřešen byl před ním. Zejména spolehlivost, variabilita a efektivita (ničivá síla) ve srovnání s konkurencí stvořila legendu jménem AK-47 a dále ji rozvinula uměním Dragunova. V Československu se vyráběl podobný typ zbraně, avšak se samostatně vyvinutým uzávěrem, který jistým způsobem zlepšil po několika modifikacích vlastnosti nad rámec AK-47 nicméně již byl náročnější na výrobní technologie. Závěr AK-47 je z lisovaných plechů, zatímco SA vz. 58 vyžaduje třískové obrábění.

Existují tři hlavní kategorie palných zbraní: těžké, lehké a ruční. A ve všech se vyskytují zbraně automatické.

Automatické zbraně

FAMAS

Jsou samočinné zbraně u nichž není potřeba před každým výstřelem znovu zmáčknout spoušť. Jedná se o značně specifickou kategorii, protože zahrnuje v podstatě zbraně ze všech předcházejících kategorií. Téměř bez výjimky se jedná o zbraně vojenské, protože ve většině zemí patří ke zbraním zakázaným v civilním sektoru. V kategorii těžkých zbraní jsou výzbrojí bojových vozidlech pěchoty. V kategorii lehkých zbraní jsou jejich klasickým představitelem rychlopalné kanóny. Naprostou doménou automatických zbraní jsou dlouhé ruční zbraně, které představuje kulomet, útočná puška, samopal a nová kategorie osobní obranná zbraň (PDW).