Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36)
Palác Pachtů z Rájova, či Pachtovský palác, zvaný též Nová mincovna, je barokní budova na rohu ulice Celetná a Ovocného trhu, jeho adresa je Celetná 587/36 a Ovocný trh 587/14, Staré Město, Praha 1. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu | |
---|---|
Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu | |
Účel stavby | |
mincovní úřad, městský palác, sídlo soudu | |
Základní informace | |
Sloh | Pozdní baroko |
Architekt | Jan Josef Wirch |
Výstavba | 1755 |
Materiál | Zdivo |
Stavebník | František Josef Pachta z Rájova |
Další majitelé | Pachtové z Rájova |
Současný majitel | Obvodní soud pro Prahu 1 |
Pojmenováno po | Pachtové z Rájova |
Poloha | |
Adresa | Celetná 587/36 110 00, Praha 1, Staré Město, Česko |
Ulice | Celetná a Ovocný trh |
Souřadnice | 50°5′14″ s. š., 14°25′33,5″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 38672/1-320 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dějiny a popis paláce
V místech dnešního paláce, na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, místě blízko Králova dvora, stával dům rodu Velfloviců. Roku 1409 jej získal král Václav IV. a využíval ho pro potřeby dvora; dům byl údajně pověstný tím, že na jeho fasádě byly vymalovány nahé lazebnice.[2] V roce 1420 byl dům zkonfiskován staroměstskou obcí, která jej upravila na mincovnu. Ta byla v provozu do roku 1434 a poté byla zrušena. Nejpozději v roce 1454 dům na čas připadl královně Johaně, manželce Jiřího z Poděbrad, a byl proto nazýván Dvůr králové.[3]
Mincovna byla znovu obnovena roku 1539 a fungovala až do roku 1784,[4][5] kdy se zde usídlilo Zemské vojenské velitelství.
Po roce 1755 dům nechal nejvyšší mincmistr František Josef hrabě Pachta přestavět do dnešní podoby pozdně barokního paláce podle projektu, jehož autorem je Jan Josef Wirch. Za pozornost stojí trojdílný portál z těchto úprav s plastikami horníků a vojáků, vytvořený sochařem Ignácem Františkem Platzerem roku 1759. Palác v roce 1784 ještě upravoval Filip Heger pro vojenské velitelství.[2]
V revolučním roce 1848 se před palácem střetli pražští vzbouřenci s vojáky pod velením zemského velitele, generála Alfreda z Windischgrätze. Za neznámých okolností se obětí bojůvek stala manželka generála Windischgrätze, Marie Eleanora rozená ze Schwarzenbergu, která přihlížela dění z okna.
V roce 1849 přešel palác pod správu ministerstva spravedlnosti a zemského soudu, a v letech 1857–1861 pak došlo k dalším stavebním úpravám, snad podle projektu Josefa Maličkého. Především byla soudní budova rozšířena o křídlo do Ovocného trhu a z původního polopatra bylo vytvořeno druhé patro. Z novodobých úprav je nejvýznamnější prolomení loubí v Celetné ulici v roce 1938.[3]
Také v současné době v areálu sídlí soudní instituce, Obvodní soud pro Prahu 1 a Obvodní soud pro Prahu 7.[6]
Dispozice areálu je v důsledku jeho vzniku v mnoha etapách složitá. Palác tvoří historická budova a novostavba z 19. století. Z historické budovy, původně pětikřídlé, zůstala zachována křídla obklopující dvůr. Jižní křídlo bylo v 19. století zbouráno. Fasáda do Celetné ulice má 9 os, v přízemí je monumentální portál s postavami od I. F. Platzera, které podpírají balkon s kovovým rokokovým zábradlím. Fasáda historické budovy do Ovocného trhu je mírně zalomená, má šestiosou a pětiosou část. V základech paláce je pozdně gotické sklepení, klenby v přízemí jsou z doby pozdně barokní.
Novější budova je obrácená do Ovocného trhu, má 17 os. Člení ji trojice tříosých risalitů, nad středním risalitem je štít.[1]
Galerie
- Průčelí hlavní budovy (Celetná)
- Portál průčelí v Celetné
- Postavy vojáků
- Průčelí novější budovy (Ovocný trh)
- Jeden ze dvou portálů novější budovy
Odkazy
Reference
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-17]. Identifikátor záznamu 150670 : Soud Pachtův palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- Poche (1985), s. 166
- Vlček (1996), s. 392
- FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 110. Dále jen Tři francouzští kavalíři.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 3., aktualizované a doplněné. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. 536 s. ISBN 80-7185-373-9. S. 187.
- CHVÁTAL, Marek. Nová mincovna (Pachtovský palác) [online]. Praha: Královská cesta [cit. 2014-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30.
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 110–112.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 54.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 166.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 392–393.
Související články
- Palác Pachtů z Rájova v Celetné ulici 585/31, zvaný též Langerovský nebo Seebergovský
- Palác Pachtů z Rájova na Anenském náměstí č. 4
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Pachtů z Rájova na Wikimedia Commons