Pachtové z Rájova

Nádvoří paláce Pachtů z Rájova na Anenském náměstí v Praze

Zámek Liblice

Nový Pachtovský palác v Praze

Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36), zvaný Nová mincovna na nároží Ovocného trhu a Celetné ulice v Praze

Palác Pachtů z Rájova (Celetná 31), též Seebergovský palác nebo Langerovský dům

Prvním nositelem jména uvedeným v literatuře byl Jiří Pachta († 1582), původně poddaný z Horšovského Týna, který získal vzdělání a stal se někdy po polovině 16. století rektorem školy v Kolíně. Jeho následovníkem v rektorství na kolínské škole byl Jan Pachta Budynský († 1621), který pak v letech 1580–1582 učil na pražské univerzitě, poté se stal rychtářem v Kolíně a věnoval se i literární tvorbě. Po obdržení erbovního listu se psal od roku 1593 jako Pachta z Rájova.[1] Z Horšovského Týna pravděpodobně pocházel i Vít Pachta, regens jezuitské koleje v Olomouci, zmiňovaný v souvislosti s konverzí Albrechta z Valdštejna ke katolicismu v roce 1606 a pak i s jeho prvním manželstvím v roce 1609.[2]

Doloženým zakladatelem rodu byl měšťan z Horšovského Týna a hejtman tloskovského panství Jan Pachta († po 1642), který byl 4. ledna 1628 císařem Ferdinandem II. povýšen do českého vladyckého stavu a byl mu udělen erb a predikát z Rájova. V erbu měl na červeno-modrém šikmo děleném štítu zlatého dvojocasého lva, držícího v tlapách stříbrný korunovaný sloup s dvěma zkříženými palmami.[3] Jeho synové Václav Augustin a Jan se přestěhovali na Nové Město Pražské. Syn Jana Pachty mladšího Daniel Norbert (1600–1682) se stal sekretářem dvorské komory, v roce 1652 obdržel říšské šlechtictví (psal se pak von Rayhofen) a v roce 1654 povýšil do rytířského stavu. Rozmnožil rodinné statky a hospodářství dědictvím, výhodnými nákupy i sňatky, čímž získal například Poběžovice a Valtinov. Od roku 1671 byl purkrabím hradeckého kraje, dále byl královským místodržícím a zemským soudcem. Danielovi synové František Václav († 1714), Karel Daniel († 1729), Jan Antonín († 1717), Arnošt Josef († po 1695) a Jan Jáchym (1676–1742) byli v roce 1701 povýšeni do panského stavu.

Jan Antonín získal dědictvím v roce 1689 statky po jihlavské rodině Heidlerů z Bukova i právo psát se z Bukova. Koupil Větrný Jeníkov a další statky na Moravě např. Šlapanice, Jiříkovice, Velký Beranov či Dalešice. Jeho synové byli spolu se strýcem Janem Jáchymem v roce 1721 povýšeni do hraběcího stavu.[4]

Někteří příslušníci rodu vykonávali významné funkce ve státní správě. Syn Jana Jáchyma František Josef Pachta (1710–1799) se stal dvorským i zemským soudcem, nejvyšším mincmistrem, místodržícím a předsedou nejvyššího soudu.

Pachtové vešli ve známost také svou nákladnou, avšak vybranou stavební činností. Arnošt Josef dal přestavět sídlo v Liblici na barokní zámek, podle příkazů Jana Jáchyma vznikl z tvrze v Liběchově barokní zámek, na pokyn Františka Josefa vznikl mj. zámek v Bezně a byl přestavěn Nový Falkenburk. V Praze jsou s jejich jménem spojeny čtyři paláce, další byl zbořen roku 1868 (tzv. Pachtův palác čp. 86 na křižovatce ulic Křížovnické a Platnéřské).[5]

Veliký milovník hudby a mecenáš, hrabě Jan Josef (1756–1834), se věnoval své kapele, kterou doplňoval poddanými z Pravonína. Sám komponoval, stýkal se s Josefem Myslivečkem a ve svém pražském paláci na Anenském náměstí pořádal pravidelná hudební matiné, kde byl opakovaně hostem dokonce i Mozart s manželkou Konstancí.[6] Během jednoho ze svých pobytů u hraběte Pachty zkomponoval Mozart svých 6 německých tanců (KV 509), které věnoval hraběti. Při svých víceméně pravidelných návštěvách Prahy Mozart často pobýval ve svém oblíbeném pokoji v Pachtovském paláci[7] a byl to pravděpodobně právě hrabě Pachta, jenž během pražské premiéry Dona Giovanniho seznámil Mozarta s Giacomem Casanovou.[8]

Ve 2. polovině 19. století přesídlili potomci Pachtů z Rájova mimo české země.[5]

Hraběcí podoba erbu Pachtů

Právo nosit erb získali v roce 1628, znak se postupem času měnil podle povyšování rodu. Nejdříve měli ve znaku zlatého českého dvouocasého korunovaného lva držícího stříbrný sloup se zkříženými palmovými ratolestmi; tyto symboly se později přesunuly do srdečního štítku. V poslední variantě měli ve zlatočerveném štítu zdobeném černo-stříbrným břevnem rozkřídlenou černou orlici se zlatou korunou, která má na prsou korunovaný červený štítek se stříbrným břevnem. V tomto štítku je doleva otočený stříbrný dvouocasý lev ve skoku, který má rovněž na hlavě zlatou korunu a drží stříbrný sloup se dvěma palmovými větvemi.[9]

• Antonín Pachta z Rájova a Bukové († 1717), syn Danielův, získal získal ve Vídni 7. března 1689 druhý predikát "z Buckova"/Bukové; nejvyšší zemský písař na Moravě , kde vlastnil Větrný Jeníkov a další statky. S manželkou Josefou rozenou Losy von Losinthal měl syny Františka Antonína a Antonína Karla, kteří byli v roce 1721 povýšeni do hraběcího stavu; dál už větev Pachtů z Rájova a Bukové nepokračovala.
• Jan Jáchym Pachta svobodný pán z Rájova (1676 – 26. října 1742), okresní hejtman Boleslavského okresu, roku 1716 zakoupil zámek Nový Falkenburk u Jablonného v Podještědí v  severních Čechách. Od roku 1721 hrabě.[10] V roce 1742 byl za francouzské okupace Prahy zajat a když ho Francouzi odváželi z Prahy, po cestě zemřel.
• František Josef Pachta (1710–1799), právník, v letech 1755–1774 nejvyšší mincmistr Českého království a horní mistr, 1789–1790 předseda Českého zemského soudu , místodržící v Čechách za Marie Terezie, z původní tvrze nechal přestavět zámek Bezno .
• Jan Josef Filip Pachta z Rájova (1723–1822), důstojník jezdectva, 1762 polní generál-vachmistr ad honorem, hudební skladatel a mecenáš.
• Jan Josef Pachta z Rájova (1756–1834) synovec Jana Josefa Filipa, měl podobný postoj k pražskému hudebnímu životu. Byl jedním ze spoluzakladatelů Pražské konzervatoře .
• František Pachta (1776–1861), vnuk Františka Josefa Pachty, majitel Bezna. Jeho dcera Johanna (1806–1878) se provdala za Johanna von Kutscheru (1804–1865), jejich synem byl Karl von Kutschera (1836–1890).
• Alfons Graf von Pachta z Rájova (1845–1902), rakouský velkostatkář a konzervativně-katolický politik.
• Georg Pachta-Reyhofen (* 1955 Mnichov ), rakouský inženýr, v letech 1996–2015 manažer automobilky MAN.

Spojili se se Strojetickými ze Strojetic, Čabelickými ze Soutic, Haugvici, Údrckými, Štampachy či Skrbenskými ze Hříště.