Pěst na oko
Pěst na oko aneb Caesarovo finále – příběh o divadle na divadle o devatenácti obrazech je 27. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce v Osvobozeném divadle.
Pěst na oko | |
---|---|
Autor | Jan Werich, Jiří Voskovec |
Premiéra | 8. dubna 1938 |
Štáb | |
Režie | Jindřich Honzl |
Hudba | Jaroslav Ježek |
Výprava | František Muzika |
Choreografie | Saša Machov |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V+W jako by tušili že se nad nimi zatahují těžká mračna, symbolicky věnovali tuto hru veteránům OD: Ciniburgovi, Černému, Černé, Filipovskému, Honzlovi, Ježkovi, Machovovi, Petrovičové, Rubínové, Steklému, Záhorskému a všem kamarádům z Osvobozeného divadla.
Premiéra této hry byla 8. dubna 1938 v režii Jindřicha Honzla, hudba Jaroslav Ježek, balet Saša Machov, výprava a kostýmy František Muzika
Historie
Hra složená z mnoha motivů: od trojského koně, přes Michelangela, Kolumbovo objevení Ameriky, pád Rakousko-Uherska až po Caesarovu smrt. Ve hře byl původně ještě jeden skeč o Archimedovi a jeho sporu s římským vojákem, ale když jej přinesli do zkoušky, upozornil je režisér Honzl, že na toto téma už něco napsal Karel Čapek. Proto tento skeč nebyl nikdy v Osvobozeném divadle provozován.
Werich vzpomíná, že už při psaní této hry věděli, že je to jejich hra poslední a skutečně to hrou poslední bylo. Nastudovali ještě sice hru Hlava proti Mihuli, ale na generálce jim Ministerstvo vnitra odebralo koncesi a k premiéře nedošlo. Pěst na oko brojila proti imperialistické válce, jejíž příchod už visel ve vzduchu, odsuzovala defaitistické smiřování našich agrárníků s henleinovci, zesměšňoval se přízrak diktátora a odhalovalo se středověké barbarství v Hagenkreuzlerských metodách, posilovala se vůle národa bránit svou pravdu a hájit ji proti každému ohrožování v jednotné frontě všeho pokrokového lidu. Na obálce programu byla socha Davida, polozakrytá plynovou maskou, jako varování nadcházejícího válečného běsnění. Protože to byla hra poslední, zůstala hra politickým i uměleckým odkazem Osvobozeného divadla: nepřestávat milovat člověka a život, bojovat za jeho štěstí a pravdu, sdružovat lidi dobré vůle a uchovávat si převahu ducha v optimistickém smíchu.
Osoby a premiérové obsazení
OSOBY PRVNÍHO OBRAZU
Ředitel divadla, v roli Caesara | J. Voskovec |
Jarmila, v roli Calpurnie | J. Švabíková |
Dionýsos, soudní vykonavatel nebo Bůh divadla | J. Werich |
První legionář | B. Frankl |
Druhý legionář | K. Šlajs |
Třetí legionář | J. Novotný |
Slečna pokladní | V. Petrovičová |
OSOBY HRY
První dragoun řecké armády | R. Hrušínský |
Druhý dragoun řecké armády | F. Filipovský |
První trojanka | H. Honzíková |
Druhá trojanka | V. Petrovičová |
Třetí trojanka | J. Švabíková |
Čtvrtá trojanka | J. Černá |
Pátá trojanka | Z. Rubínová |
Šestá trojanka | T. Pexová |
Sedmá trojanka | H. Nikodémová |
Osmá trojanka | J. Plichtová |
Devátá trojanka | E. Velínská |
Odysseus, král ithacký | B. Záhorský |
Epeios | K. Máj |
První pěšák řecké armády | J. Voskovec |
Druhý pěšák řecké armády | J. Werich |
Kat | B. Prček |
Michelangelo Buonarroti | V. Šmeral |
Hodnostář | F. Černý |
Šplhoun | S. Machov |
Snob | F. Filipovský |
První kameník | R. Hrušínský |
Druhý kameník | F. Filipovský |
Klára, žena námořníkova | J. Švabíková |
Isabela, žena námořníkova | H. Honzíková |
První lodník Kolumbovy posádky | B. Záhorský |
Druhý lodník Kolumbovy posádky | R. Hrušínský |
Třetí lodník Kolumbovy posádky | K. Máj |
Čtvrtý lodník Kolumbovy posádky | B. Frankl |
Lodní kuchař | F. Černý |
Kryštof Kolumbus | F. Filipovský |
První vystěhovalec | J. Voskovec |
Druhý vystěhovalec | J. Werich |
Václav Čehona, mistodržící rada | R. Hrušínský |
milostiová paní Čehonová, jeho choť | H. Honzíková |
Anežka, služebná | J. Švabíková |
Voják | K. Šlajs |
Major | B. Frankl |
Cornelius Tlama | F. Filipovský |
Veterán | F. Černý |
Primus Primissimus, gladiátor | K. Máj |
Lazar Lazarovič, gladiátor | B. Prček |
Marcus Antonius | B. Záhorský |
Julius Caesar | V. Šmeral |
Občan římský | S. Machov |
Reportér | K. Šlajs |
Bulva, hostinský | J. Voskovec |
Papulus, rybář | J. Werich |
Bulvová, hostinského žena | J. Švabíková |
Papulová, rybářova žena | H. Honzíková |
Centurio | R. Hrušínský |
Vojín | B. Frankl |
Venkovan | M. Svoboda |
Harlekýn, Valčíkový tanečník | S. Machov |
Apatykáři, Řecké vojsko před Trojou, pražský lid 28. října 1918, praetoriáni, římští legionáři, venkované
Děje se na jevišti Osvobozeného divadla
Verše pro 8. obraz napsal Jaroslav Seifert, Shakespearovy verše z Julia Caesara jsou použity z překladu Bohumila Štěpánka.
Hra začíná scénou z Julia Caesara, kterého hraje ředitel divadla. Představení přeruší exekutor Dionýsos v hledišti, který přišel cokoliv zabavit, aby uhradil divadelní dluh. Herci ho ale vtáhnou do děje a začnou improvizovat divadelní příběhy z pohledu obyčejných lidí, obrací kulisy na ruby. První příběh je o Trojském koni. Pěšáci jsou přehlíženi trojskými děvčaty, protože ty dávají přednost dragounům. Aby tedy nějaké ženy nalákaly, stlučou z prken dřevěného koně. Trójanky jsou zvědavé a chtějí se v koni projet, jenomže Odysseus zavelí k odjezdu. To hatí jejich plánová rande, ale nakonec se zjistí, že odplout se nedá, protože kůň je postaven ze dřeva z lodí, které se tím pádem potápí. Na svou obhajobu navrhují Odysseovi se ukrýt v koni a lstivě Troju porazit. To ovšem Oddyseus odmítá, že na takovou blbost nikdy nepřistoupí a pěšáky nechá popravit. Druhý příběh je o Michelangelovi zrovna v době, kdy dokončuje sochu Davida, kterého mu přichází schválit komise z města. Snob, hodnostář a šplhoun rozhodují o něčem, čemu vůbec nerozumí. Sochu kritizují, a nejvíc jim vadí Davidův velký nos. Michellangelo předstírá, že nos upravuje podle jejich rad a všichni jsou spokojeni. Třetí příběh zastihuje Kolumba, který čelí vzpouře na lodi. Námořníci se plaví už dlouho a chtějí se vrátit domů. Nikdo ovšem netuší, že má na lodi dva černé pasažéry. Přichází bouře, pasažéři uvážou kormidlo a to je shodou šťastných okolností přivede k pevnině. Čtvrtý příběh je z 28. října 1918 a odehrává se v Praze během pád Rakousko-Uherska. Nedopatřením se stane občan Čehona osobu pražského povstání. Závěr hry patří Caesarově smrti. Papulus a Bulva se octnou v amfiteátru, kde mají na Caesarovu počest bojovat. Omylem porazí všechny soupeře a dostanou se do finále, ale raději než bojovat proti sobě tak utečou. Mezi tím Caesara zabodli v senátu a turnaj gladiátorů se zrušil. Jenomže mrtvý Caesar je jenom dvojník, zatímco skutečný vládce Říma žije.
Hudba ze hry
Písně ze hry: Komedianti jedou, Trojský kůň, balet Pastorále kameníků, balet Napolitana hodnostářů, balet Manželky a Harlekýn, Lodnická, Kolumbovo vejce, Píseň o Čehonovi, Záleží na nás.
Nahrávky
Některé písně a orchestrální skladby byly v dubnu 1938 zaznamenány na gramofonové desky firmy Ultraphon:
- Lodnická, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívá František Černý a sbor, dirigent Marco Baben
- Spring on Broadway, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
- Kolumbovo vejce, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben
- Happy Go Lucky, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
- Trojský kůň, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben
- Jarní vítr, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
- Záleží na nás, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben[1]
Odkazy
Reference
- JUST, Vladimír. Osvobozené divadlo 1929-1938. Praha: Supraphon, 2007. 56 s. S. 30, 33–34.
Literatura
- VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan. Pěst na oko, aneb, Caesarovo finale : příběh o divadle na divadle o 19 obrazech. Praha: Fr. Borový, 1938. 130 s.
- VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla III. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1956. 586 s.