Píšť (okres Opava)

Pojmenování obce Píšť je formálně ženského rodu, v místní mluvě i v nářečí převažuje rod mužský. Německy se ves až do roku 1938 nazývala Pyschcz (1869-1880 Pyschcz nebo Pischtsch, 1890 Pischcz), od roku 1938 pak Sandau. Polsky Piszcz. Jméno vsi pochází z osobního jména Piest (Píst), což je jako pojmenování použité obecné "píst" (jméno vsi tedy značilo "Pístův majetek"). Později myslně chápáno jako odvozené od "písek", proto vytvořeno německé Sandau, poprvé doloženo 1517 (spolu s českým Pyesek).[3]

Znak i prapor, jejichž autorem je Jan Tejkal, se heraldicky skládají ze dvou základních symbolů. Jedním je dvojitý, stříbrný kříž představující rošt, na němž byl upálen svatý Vavřinec, kterému je zasvěcen místní kostel. Tento dvojitý kříž je umístěn na červeném podkladě, který znázorňuje barvu ohně. Červená a bílá jsou zároveň barvami Moravy, Opavska a také místního fotbalového klubu TJ Slavia Píšť. Pět zlatých lilií pak představuje erbovní znak pánů ze Zvole, majitelů hlučínského panství a obce Píšť v 16. století. Černé lemování roštu znázorňuje identitu k zemi Slezské.

Obec Píšť je jedna z nejstarších obcí na Opavsku. Poprvé je písemně zmíněna v roku 1228, kdy ji Přemysl Otakar I. daroval velehradskému klášteru. Název Piscz se objevuje mezi vesnicemi, potvrzenými tomuto klášteru papežskou listinou Inocence IV. z roku 1250. Vesnice byla osídlena zejména slovanským obyvatelstvem a její původní název zněl Piesch. Velehradský klášter spravoval ves do roku 1439.

Od roku 1518 se ves uvádí jako součást hlučínského panství. Roku 1520 přikoupil Bernard ze Zvole v Píšti svobodné fojtství s tvrzí, mlýnem a krčmou. Píšť od té doby patřil k Hlučínu, a to do roku 1625, kdy ji Václav z Vrbna prodal se vsí Ovsiště Bernardovi Lichnovskému z Voštic. Během třicetileté války byla tato vesnice z velké části zničena a obyvatelstvo si velmi vytrpělo. V roce 1635 tehdejší vlastník obce Bernard Lichnovský z Voštic umírá a celou ves zdědil jeho syn Václav Lichnovský z Voštic. Po jeho smrti ji převzal válečnými událostmi téměř zcela vydrancovanou Jiří Lichnovský, který umírá roku 1655. Obec následně od roku 1660 přiřazena k sousední obci Chuchelná. Ves je rozdělena na části, kdy jednu část držel Karel Max Lichnovský a další část Jan František Lichnovský. Od poloviny 16. století byla ves vyznání evangelického.

Ve vesnici byly okolo roku 1721 v této době 4 mlýny, 1 panský dvůr, 1 krčma, 2 rybníky a hospodařilo zde 34 sedláků a 24 menších sedláků – zahradníků. V roce 1784 měla vesnice 390 obyvatel katolického vyznání, jejichž mateřským jazykem byla moravština. V roce 1797 vznikla v obci farní škola s 1 učebnou, komorou, kuchyňkou a také se stodolou, chlévem a přilehlou zahrádkou. Nová budova školy byla vystavěna roku 1838. Do této nově vystavěné školy chodily i děti z okolních vesnic Boleslav (do r. 1841) a z Ovsiště (do roku 1865). Obec si dále rozvíjela a v roce 1843 zde již žilo 885 obyvatel. Datum 13. 11. 1893 je pro obec významný, neboť obcí projížděl na své cestě do Chuchelné německý císař Vilém II.. V roce 1905 se konalo v Prusku sčítání lidu a v Píšti bylo zapsáno 1567 obyvatel, z nichž 94 % uvedlo jako mateřskou řeč moravštinu. Roku 1910 byla obec přejmenována (poněmčena) na Sandau, ale název se mezi lidmi neujal.

Během první světové války padlo na frontách 45 místních obyvatel. Po této válce byla obec připojena rozhodnutím správní delimitační komise ze dne 14. 3. 1923 v Ostravě k nově vzniklé ČSR. Obec byla předána oficiálně do českých rukou 16. 3. 1923. Byl jmenován vládní komisař a od 1. 4. 1923 i matriční úřad. V té době měla obec 1820 obyvatel a užívala jména Píšť. V obci byla pošta, četnická stanice a finanční pohraniční stráž. Po připojení k ČSR byla zřízena 6třídní česká obecná škola a v roce 1929 i měšťanská škola, a to i pro žáky z Bělé, Vřesiny a Závady. V roce 1926 byla v obci 3 pohostinství, 6 obchodů se smíšeným zbožím, 1 řezník, 4 mlynáři, 2 kováři, 2 koláři, 3 stolaři, zednický mistr, pokrývač, cementář, sedlář, 4 obuvníci, švadlena a obchod s drůbeží. Od 21. 4. 1927 došlo k pravidelnému spojení s městem Opava, a to pomocí soukromé autobusové lince. Obyvatelstvo bylo zaměstnáno zejména v zemědělství, stavebnictví, přičemž zedníci, tesaři a zemědělští dělníci pracovali většinou v Německu.

Dne 8. 10. 1938 byla obec Píšť na základě Mnichovské dohody zabrána německým vojskem a stala se součástí Třetí říše. Název obce byl změněn na německy znějící Sandau. Muži museli povinně rukovat do německé armády. V tomto období žilo v obci 1588 obyvatel. Došlo ke zrušení měšťanské školy a místní obecná škola trpěla po dobu okupace nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Od roku 1943 vyučovaly v 6 třídách jen 3 učitelky, od vánoc roku 1944 se již nevyučovalo vůbec, protože budova školy byla zabrána německým vojskem. Nejdříve škola sloužila jako kasárna, později jako vojenský lazaret. Před příchodem fronty byla většina místních obyvatel z obce vypuzena, většina budov byla válečnými událostmi poškozena, či zcela zničena. Během druhé světové války padlo na válečných frontách 147 mužů pocházejících z Píště. Sovětská armáda přišla do vesnice 20. 4. 1945. Mezi lety 1945 a 1946 bylo z obce odsunuto 14 rodin, celkem 52 osob. Po druhé světové válce byla také znovu vytyčena státní hranice a obce Owsiszcze, Nowa Wioska a Boleslav připadly Polské republice.

• Pumptrack Píšť

• 
• 
  Socha sv. Jana Nepomuckého v kapli
• 
  Sluneční parkové hodiny
• 
  Pumptrack Píšť
• 
  Křížová cesta Píšť

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Píšť na Wikimedia Commons
• Píšť v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)