Otto Ungar

Narodil se v Brně do židovské rodiny, otci Bernardu Ungarovi, který byl dle zápisu v matrice skladníkem. Po absolvování základního vzdělání a studia na brněnské reálce pokračoval v dalším studiu v letech 1921–1926 na pražské malířské akademii, zprvu čtyři roky ve všeobecné škole a následně dva roky ve speciálce u prof. Františka Thieleho. Během studia na akademii se sblížil s generačně starším malířem Villi Nowakem a sdílel společné zaujetí pro francouzské impresionisty, které vyústilo v pozdější styl jeho tvorby.

Po studiích v Praze nastoupil v roce 1927 v Brně jako středoškolský profesor kreslení a deskriptivní geometrie na židovském reálném gymnáziu[2]. V lednu roku 1932 se oženil[3] Fridou Zwickerovou[4] a později se jim narodila dcera Markéta[5]. Veškerý volný čas Otto Ungar věnoval tvorbě, ale vzhledem ke své skromnosti se záměrně stranil společenského ruchu, což způsobilo, že do vypuknutí II. světové války bylo jeho dílo známé jen v okruhu nejbližších přátel. Do roku 1938 vystavoval své dílo souhrnně jen na dvou výstavách, a to v rodném Brně a Moravské Ostravě. Kreslil převážně pastelem portréty a zátiší, nejraději se však vydával na procházky do okolí Brna, kde zachytil mnoho krajinných scén.

V lednu roku 1942 byl s celou rodinou deportován do terezínského ghetta, kde působil v kreslírně Technické kanceláře. Tamější pracující umělci měli připravit grafické materiály ke zprávám pro komandaturu SS. Někteří z nich se snažili tajně zachytit skutečný život v ghettu a mezi tyto umělce patřil i Ungar. Kvůli tomu byl v červenci 1944 zatčen, odsouzen za „propagaci hrůzy“ a převezen i se ženou a dcerou do Malé pevnostI. Odtud byl v říjnu 1944 deportován do Osvětimi a v lednu 1945 nastoupil pochod smrti do Buchenwaldu, kde se s podlomeným zdravím dočkal osvobození. Zemřel však záhy na následky uvěznění a vyčerpání v červenci 1945 v nemocnici v Bleikenhaimu u Výmaru.

V roce 1946 stanovil Okresní soud Brno-město na žádost umělcovy dcery Markéty Ungarové datum 25. 7. 1945 za den, který Otto Ungar nepřežil. V roce 1946 byla v Židovském muzeu v Praze Otto Ungarovi uspořádána posmrtná výstava, díky níž byl objeven jeho nesporný talent a význam. Od května do října roku 1970 bylo v Památníku Terezín vystaveno 148 obrazů Ungarovy tvorby.

• 
  Hradby pevnosti, kresba kvaš, papír
• 
  Muži na ubikaci, kresba kvaš, papír
• 
  Zima, tempera, papír
• 
  Ve vlaku (1943)
• 
  Ženský akt, kresba akvarel, papír
• 
  Za vsí, kvaš, papír (1939)