Otto Neurath

Otto Neurath se narodil 10. prosince 1882 ve Vídni. Jeho otec byl známý ekonom Wilhelm Neurath (1840–1901). Ve Vídni také Neurath studoval matematiku, ekonomii a dějepis a doktorát získal na katedře politických věd a statistiky na univerzitě v Berlíně. V roce 1906 si vzal svou spolužačku Annu Shapirovou, spisovatelku, básnířku a sufražetku. S její pomocí napsal Lesebuch der Volkswirtschaftslehre (Učebnice ekonomie), která byla vydána v roce 1910 v Lipsku.

Anna Shaphirová zemřela v roce 1911 při porodu jejich syna Paula a Neurath se pak oženil se svou blízkou přítelkyní Olgou Hahnovou. Ale protože Olga byla slepá, byl jeho syn Paul poslán do dětského domova mimo Vídeň a vrátil se k Neurathovi a Olze Hahnové (Neurathové), až když mu bylo 9 let. V letech 1907–1914 učil Neurath ekonomii na Vídeňské obchodní akademii (Neue Wiener Handelsakademie). V roce 1913 Neurath podnikl jako odborník za Carnegiho nadaci pro mezinárodní mír cestu do balkánských zemí, hlavně Srbska. Za první světové války využil svůj ekonomický talent a stal se plánovačem zásobování pro německou armádu.

Po válce se Neurath k učitelství už nevrátil a stal ředitelem Deutsches Kriegwirtschaftsmuseum (Německé muzeum válečného hospodářství, později Deutsches Wirtschaftmuseum). V té době ho jeho přítel Wolfgang Schumann, pro kterého již dříve napsal Neurath mnoho článků, přesvědčil, aby vypracoval plán pro socializaci Rakouska.[1] Tu Neurath vypracoval a v roce 1918–1919 se stal členem Německé sociálně demokratické strany a v nově vzniklém státě Bavorské republice rad založil v Mnichově Úřad pro centrální plánování válečné ekonomiky. Ale když byla Bavorská republika rad poražena, byl odsouzen za velezradu na jeden a půl roku vězení.[2] Tam Neurath napsal své dílo Anti-Spengler, kritický útok na dílo Oswalda Spenglera – Zánik Západu.

Wirtschaftsmuseum (ekonomické muzeum) ve Vídni

Ovšem za pomoci rakouské vlády bylo dokázáno, že se Neurath politicky neangažoval a byl předčasně propuštěn a poslán do Vídně (postavil se za něji i Max Weber). Tam se stal sekretářem rakouského sdružení pro bydlení a malé zahrady (Verbund für Siedlungs- und Kleingartenwesen). V roce 1923 se stal ředitelem nového Muzea pro bydlení a urbanismus (Siedlungsmuseum) a v roce 1924 založil ve Vídni Sociální a hospodářské muzeum – Gesellschafts und Wirtschaftsmuseum[3] (stále existuje – viz obrázek), což ho přivedlo k práci na grafickém designu a vizuálním vzdělávání.[4]

S ilustrátory Gerdem Arntzem a Marií Reidemeister, která se později stala jeho ženou, vytvořil Neurath isotype – jazyk, který měl za pomoci snadno vysvětlitelné ikony symbolickým způsobem představovat kvantitativní informace.[5] Tento jazyk byl sestavený z různých grafů, náčrtů, diagramů a map. Měl být srozumitelný široké veřejnosti.[3]

Neurath se také stal horlivým logickým pozitivistou a byl hlavním aktérem manifestu Vídeňského kruhu. Byl hnací silou Jednoty hnutí vědy a Mezinárodní sjednocené encyklopedie vědy. Působil také jako editor časopisu Erkenntnis a v roce 1930 začal prosazovat isotype jako mezinárodní obrazový jazyk.

Po anšlusu Rakouska hrozilo Neurathovi zatčení. Byl totiž socialista židovského původu. Emigroval nejprve do Nizozemí, kde založil ústav Mundaneum v Haagu. Jeho žena Olga zde zemřela. A po nacistickém bombardování Rotterdamu emigroval s Marií Reidemeister do Anglie, kde se s ní oženil. Nejprve byli internováni na ostrov Man (do tábora Onchan). Brzy byli propuštěni a v Oxfordu společně založili první isotypový ústav. Na zdejší univerzitě Neurath také zadarmo přednášel. Neurath zemřel neočekávaně v prosinci 1945 na infarkt. Po jeho smrti Marie Neurath pokračovala v práci v isotypovém ústavu, publikovala posmrtně jeho díla a dokončovala jeho knihy až do své smrti v roce 1980. V roce 1981 začal zveřejňovat některé Neurathovi spisy Rudolf Haller (Sebrané spisy filozofické a metodické – díl 1 a 2).

Neurath věděl, že jazyk není dokonalým nástrojem. Jeho cílem bylo sestavit přesný univerzální jazyk vědy, který by se opíral o jazyk fyziky a matematiky a obstál by i v každodenním použití. Ovšem největším problémem jeho jazyka byl syntax. Také odmítal izomorfismus mezi jazykem a realitou. Bral to jako metafyzické spekulace. Místo toho Neurath tvrdil, že jazyk a realita se shodují a že realita spočívá v souhrnu dříve ověřených vět v jazyce. Neurath byl také názoru, že jazyk sám je fyzikální systém, protože je tvořen posloupností zvuků, nebo symbolů a je tedy schopen popsat sám sebe bez rozporu. Tyto názory pomohly vytvořit základ fyzikalismu, který má dodnes dominantní postavení, pokud jde o metafyziku nebo o filozofii mysli. Neurath také vytvořil analogii, která porovnává celostní povahu jazyka a následně jeho vědecké ověřování s rekonstrukcí lodě na otevřeném moři:

[6]

Podobný projekt také vypracoval Rudolf Carnap (také člen Vídeňského kroužku).

V jednom ze svých pozdějších a nejdůležitějších děl Physicalism Neurath zcela pozměnil náhled novopozitivismu na program sjednocených věd. Neurath zde vysvětluje a vymezuje jeho základní dva body:

• Výstavba univerzálního systému, který by byl schopen zahrnout všechny znalosti z různých věd.
• Absolutní odmítnutí metafyziky, protože všechna její tvrzení jsou nepřeložitelná do snadno ověřitelných vědeckých vět.

Neurath obecně odmítá pozitivistické zacházení s jazykem. Zvláště některé z raných Wittgensteinových základních myšlenek. Neurath také chtěl napsat encyklopedii, která by vzbudila větší zájem o vědu a zároveň ji sjednotila. Ta nakonec vyšla pod názvem International Encyklopedia of Unified Science (Mezinárodní encyklopedie sjednocené vědy). Ale nikdy nebyla plně dokončena.

Statistické využití Isotype

(Anglicky : International System of Typographic Picture Education. Česky : Mezinárodní vzdělávání pomocí obrazů.) Je metoda zobrazující sociální, technologické, biologické a historické souvislosti v obrazové podobě. Neurath byl totiž toho názoru, že v některé části učebního procesu jsou obrázky lepší než slova. Vyvinul tedy soubor piktogramů a pravidla pro jejich výstavbu tak, aby byly i složité informace vyjádřeny jasně a přesně.[2] Hlavními autory byla Marie Reidemaister (později Marie Neurath) a Gerd Arntz.[7] Základem je 100 monumentálních statistických grafů, které byly uloženy v Neurathově Sociálním a hospodářském muzeu města Vídně (1930) (později byly přesunuty na univerzitu v Readingu). Setkáváme se s nimi každý den. Můžeme je vidět na například na dopravních značkách, na toaletách, na semaforech i na mezinárodních letištích.[8]

• 1906. Antické názory na obchod, řemeslo a zemědělství (Zur Anschauung der Antike über Handel, Gewerbe und Landwirtschaft)
• 1913. Serbiens Erfolge im Balkankriege : eine wirtschaftliche und soziale Studie. Vídeň : Manz.
• 1914. K dějinám optiky (Prinzipielles zur Geschichte der Optik)
• 1918. Nauka o válečném hospodářství a její význam pro budoucnost (Die Kriegwirtschaftslehre und ihre Bedeutung für die Zukunft)
• 1921. Anti-Spengler. Mnichov, G.D.W. Callwey.
• 1926. Antike Wirtschaftsgeschichte. Lipsko, Berlín : B. G. Teubner.
• 1928. Lebensgestaltung und Klassenkampf. Berlín : E. Laub.
• 1933. Einheitswissenschaft und Psychologie. Vídeň.
• 1936. International Picture Language; the First Rules of Isotype. Londýn : K. Paul, Trench, Trubner & co.
• 1937. Basic by Isotype. Londýn, K. Paul, Trench, Trubner & co.
• 1939. Modern Man in the Making. Alfred A. Knopf
• 1944. Foundations of the Social Sciences. University of Chicago Press
• 1944. International Encyclopedia of Unified Science. S Rudolfem Carnapem, a Charlesem W. Morrisem. Univerzita Chicagského tisku.
• 1946. Philosophical Papers, 1913–1946. Marie Neurath a Robert Cohen, s Carolyn R. Fawcett.
• 1973. Empiricism and Sociology. Marie Neurath a Robert Cohen, S výběrem biografických a auto biografických slic Poppera a Carnapa. Obsahuje zkrácený překlad Anti-Spengler.

• 1916 O klasifikaci systémů hypotéz. V knize Cohen a Neurath (1983)
• 1919 Přes válečnou ekonomiku k ekonomice v naturáliích. V knize Neurath (1973-pouze krátká část)
• 1928 Osobní život a třídní boj. v knize Neurath (1973)
• 1930 Způsoby vědeckého pojetí světa. v knize Cohen a Neurath (1983)
• 1943-5 Korespondence Neuratha a Carnapa.
• 1944. Způsoby života ve světovém společenství. Londýn Čtvrtletní světové dění, 29-32
• 1945. Korespondence Neuratha a Hayeka. Otto Neurath Nachlass v Haarlemu 243
• 1945. Alternativy k tržní konkurence. (Recenze F. Hayek, Cesta do otroctví). Londýn Čtvrtletní světové dění 121-2
• 1946. Od Hieroglyfů k piktogramům. Nicholson a Watson. Rotha (1946) tvrdí, že je to v části Neurathova autobiografie. (vydáno posmrtně)
• 1946. Po šesti letech. V: Synthese 5:77–82 (vydáno posmrtně)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto Neurath na anglické Wikipedii.

• NEURATH, Otto. Philosophy between science and politics. New York: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-45174-4. (Anglicky)

• NEURATH, Otto. Rationalität, Planung, Vielfalt. Wien: Oldenbourg Akademieverlag, 1999. ISBN 3050034661. (německy)

• O'NEILL, John. Unified science as political philosophy: positivism, pluralism and liberalism. [s.l.]: [s.n.], 2003. S. Studie historie filozofie vědy. (Anglicky)
• NEMETH, Elisabeth. Otto Neurath und der Wiener Kreis - Revolutionäre Wissenschaftlichkeit als politischer Anspruch. Frankfurt n.M.: Campus, 1981. (německy)
• NEURATH, Paul. Otto Neurath und die Soziologie. Amsterdam: Ein Symposium, 1982. (německy)

• Danica Slouková: Sešity k dějinám filosofie VIII. Filosofie 20. století. 1. část, VŠE Praha 2003

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Neurath na Wikimedia Commons
• (anglicky)stránka Gerda Arntze - soubor obrázků Isotype
• fotografie Otty Neuratha
• (anglicky)Otto Neurath: 1882–1945 -životopis Otty Neuratha
• (anglicky)Bibliography Pictorial Statistics -obrazová statistika
• (anglicky)Mundaneum in Netherlands - o Gesellschafts- und Wirtschaft muzeu