Ohníč

Ohníč
	Ulice
	znakvlajka
Lokalita
Status	obec
LAU 2 (obec)	CZ0426 567761
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností	Bílina
Okres (LAU 1)	Teplice (CZ0426)
Kraj (NUTS 3)	Ústecký (CZ042)
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	50°35′14″ s. š., 13°50′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	713 (2022)[1]
Rozloha	7,07 km²
Nadmořská výška	195 m n. m.
PSČ	417 65
Počet domů	217 (2021)[2]
Počet částí obce	5
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	5
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Obecní úřad Ohníč; Ohníč 30; 417 65 Ohníč ; [email protected]
Starostka	Lenka Brandtnerová
	Oficiální web: www.ohnic.cz
	Ohníč
Další údaje
Kód obce	567761
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Ohníč (německy Wohontsch) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 713[1] obyvatel. Obec leží na severozápadním okraji Českého středohoří, v údolí na pravém břehu řeky Bíliny. Na jižní straně se zvedá Pohradická hora (419 m). Na levém břehu prochází železniční trať Trmice–Bílina.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1404.[3] Od 17. století zdejší panství držela původem vestfálská šlechta z rodu Ledebur, jejíž severočeská rodová větev obdržela roku 1655 český inkolát a roku 1713 byla povýšena do rytířského stavu. O rozvoj obce se zasloužil Adolf von Ledebour, který ji roku 1850 jako místní část připojil ke svému zámku Křemýž. Obec po roce 1945 utrpěla vysídlením německého obyvatelstva. Od 1. ledna 1961 byla obec osamostatněna a připojena k okresu Teplice.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 405 obyvatel (z toho 195 mužů), z nichž bylo 130 Čechoslováků, 271 Němců a čtyři cizinci. Kromě dvou evangelíků, sedmi členů církve československé a sedmdesáti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 386 obyvatel: 107 Čechoslováků, 277 Němců a dva cizince. Převažovala římskokatolická většina, ale žili zde také tři evangelíci, jeden člen církve československé a 92 lidí bylo bez vyznání.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Ohníč[3][6]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	66	84	82	125	331	405	386	307	325	431	266	212	221	224
Domy	9	9	10	15	23	23	31	52	204	59	46	48	48	50
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolánky, Křemýž, Němečky a Pňovičky.

Vybavenost obce

Obec má vlastní zdroj vody a vodovod i kanalizaci, malou čistírnu odpadních vod a je v ní zaveden plyn. V obci je mateřská škola. V obci jsou tři restaurace (dvě v osadě Ohníč a jedna v Křemýži), tři obchody (jeden v osadě Ohníč, jeden v Němečkách a jeden v Křemýži) a jeden průmyslový podnik (výroba interiérových a fasádních barev), dále drůbežárna a výrobna smažených brambůrků.

Doprava

Stanice Ohníč na železniční trati Ústí nad Labem – Bílina. Osobní vlaky jezdí zpravidla ve dvouhodinovém intervalu.
Autobusové linky (v roce 2011 provozuje DPMML) – spojení s Bílinou, Kostomlaty pod Milešovkou, několik spojů denně do Teplic.

Pamětihodnosti

Kostel svatých Petra a Pavla v Křemýži se zděnou zvonicí. Kostel je barokní stavba z roku 1706 a stojí na návsi v obci. Všechny zvony z průčelní západní věže i ze zvonice byly zrekvírovány. Nacházel se zde zvon od Brikcího z Cimperka z roku 1572, přelitý v roce 1871 Karlem Bellmannem, dva zvony z roku 1676 od Fridricha Michala Schönfelda a další, blíže neurčený zvon bez nápisu. Pouze malý zvon v sanktusníku přečkal válečné rekvizice. Vyrobil ho roku 1714 Jan Baltazar Crommel z Ústí nad Labem. U vchodu do sakristie je zavěšen malý zvonek od téhož zvonaře z roku 1714 s průměrem patnáct centimetrů.

Osobnosti

Vera Salvequart (1919–1947) – zdravotní sestra a dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück

Reference

Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.

Literatura

MADĚRA, František. Křemýž 1251–2011. Ohníč: Obecní úřad Ohníč, 2001.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ohníč na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Ohníč v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[23747e9cda580a26bf3d5ebcaed673939725287f-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-2] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]

[sldb2001-3] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.

[sldb1921-4] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.

[sldb1930-5] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.

[sldb2011-6] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.