Oblomov
Oblomov (rusky Обломов) je světoznámý román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova, poprvé vydaný v roce 1858. Podstatná část románu vznikla při Gončarovově pobytu v Mariánských Lázních.
| Oblomov | |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Autor | Ivan Alexandrovič Gončarov | ||
| Původní název | Обломов | ||
| Země | Rusko | ||
| Jazyk | ruština | ||
| Žánr | kritický realismus | ||
| Datum vydání | 1859 | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Hlavní postavou románu je statkář Ilja Iljič Oblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu 19. století. Oblomov je extrémně pasivní i vzhledem k ději románu – prakticky nedojde k dějovému zvratu nebo změně v ději, na níž by měl Oblomov sám výraznější podíl.
Právě díky své titulní postavě se román stal mimořádně známý, název, který je v knize použit pro Oblomovův životní přístup, totiž oblomovština, pronikl i do češtiny.
Děj
Na hamletovskou otázku „Být či nebýt?“ Oblomov odpovídá „Ne“. Na prvních asi sto padesáti stranách románu vůbec neopouští svůj pokoj a jen zřídka vyleze z postele. Sice neustále plánuje různá vylepšení na svém chátrajícím statku Oblomovka, ale nikdy je nerealizuje a ani nesepíše.
Žije sám, pouze se svým sluhou Zacharem, který ho sice nesmírně ctí a váží si ho, ale je k němu drzý a okrádá ho, a jeho manželkou, která u něj pracuje jako kuchařka. Jeho zděděná vesnice Oblomovka nevydělává tak, jak by potřeboval, nadto se musí přestěhovat do nového bytu. Stýká se s výjimkou svého přítele Štolce, jeho pravého opaku, úspěšného a aktivního muže, jen s podvodníky a příživníky, jako je například Taranťjev. S Taranťjevem domluví Oblomov pronájem drahého bytu u jeho příbuzného v odlehlé části Petrohradu a také správu jeho vesnice jiným jeho přítelem, také podvodníkem. Oblomov vzpomíná na své krásné, poklidné dětství v Oblomovce, a touží po tom se do tohoto klidu navrátit.
Příběh se vyvíjí až v okamžiku, kdy mu Štolc představí svou známou Olgu, mladou a krásnou dívku a talentovanou zpěvačku, do které se Oblomov zamiluje. Ta ho ale donutí být aktivnější, více číst a chodit do společnosti, s pomocí Štolce Oblomov dokonce začne konečně na své vesnici provádět ona plánovaná zlepšení, takže začne opět prosperovat.
Musí se ale přestěhovat do bytu, který si už pronajal; smlouva se nedá zrušit a na jiný byt nemá peníze. Musí se proto přestat častěji stýkat s Olgou. Ta odjíždí do Paříže, kde naváže vztah se Štolcem. Později se vezmou. U domácí, krásné vdovy Agafie, příbuzné Taranťjeva, ale najde druhou Oblomovku. Znovu může žít v klidu a líně. Postupem času se do Agafie zamiluje, nakonec si ji vezme. Svého syna, kterého s ní má, pojmenuje po Štolcovi Andrej. Když ho ale Štolc navštíví, zděsí se, jak opět upadl do apatie. Když Oblomov po čase zemře, Štolc Andreje adoptuje, aby nedopadl stejně jako Oblomov.
Vydání
Česky Oblomov vyšel mnohokrát, nejrozšířenější je vydaný překlad Prokopa Voskovce. Autory dalších překladů jsou pak např. Vilém Mrštík, Emanuel Vávra a Stanislav Minařík. Oblomov byl také zdramatizován (dramatizace byla hrána a knižně vydána také v České republice) a zfilmován (SSSR, 1979, režie Nikita Michalkov, v hlavní roli Oleg Tabakov).
