Období válčících států

Došlo ke zhroucení modelu lenního státu a k vzniku centralizovaného státu s organizovaným byrokratickým systémem. Důvodem pro tuto přeměnu je fakt, že aristokracie se navzájem vyvraždila v mnoha válkách tohoto a předešlého období Jar a podzimů. Vládci začali státy dělit na teritoriální jednotky, v jejichž čele stáli úředníci oddaní panovníkovi a závislí na centru. Došlo k striktnímu oddělení moci mezi vojskem a státní správou. Z úředníků se vytvořila byrokratická vrstva, která převzala moc od upadající aristokracie.

V předešlých dobách bylo obyvatelstvo dělené do dvou kategorií. Kuo-žen byli svobodní občané, kteří mohli držet zbraň a Je-žen byli rolníci. Kvůli velkému množství válek bylo nutné rekrutovat obrovské množství vojáků, a proto se setřel rozdíl mezi těmito vrstvami a do války byly povoláváni i rolníci. Splynutí těchto dvou kategorií do jedné umožnilo větší kontrolu obyvatelstva.

V tomto období se rychle rozvíjelo zemědělství. Hlavním důvodem byl příchod železa do Číny ze střední Asie a jeho rozšíření na venkově. Začaly se používat železné radlice a pluhy tažené dobytkem. Státy podporovaly intenzifikaci zemědělství budováním závlahových kanálů a dalších vodních staveb. Řemeslníci, kteří dříve produkovali téměř výhradně pro aristokracii, začali vyrábět pro potřeby trhu. Došlo k regionální řemeslné specializaci a rozvíjel se i dálkový obchod s luxusním zbožím.

Objevil se společný ekvivalent hodnoty, peníze. První peníze pocházejí ze šestého století př. n. l. a měly tvar rýče. Později se vyráběly i mince nožovitého tvaru, mince s otvorem uprostřed, platilo se i mušlemi kauri. Rozšíření peněz stimulovalo rozvoj obchodu a obchodníci se stali silnou a sebevědomou vrstvou. Došlo však také k lichvě, a proto se konfuciáni na obchod dívali negativně.

Díky změnám v zemědělství došlo k prudkému nárůstu počtu obyvatel. V důsledku změn ve vlastnictví půdy od společného k soukromému nastal odchod obyvatel z venkova do měst. V centrech měst, která byla obehnaná hradbami, se nacházely paláce a konaly se v nich trhy, které byly zároveň i centry zábavy. Díky urbanizaci se nastartovaly také změny v duchovní oblasti, jejichž největším projevem bylo oslabení kultu předků a rozkvět filozofie. V této době, která je nazývána také zlatým věkem čínské filozofie, spolu soupeřilo "sto filozofických škol" a působili nejvýznamnější filozofové čínského starověku.

V polovině pátého století př. n. l. uskutečnil ministr Li Kchuej ve státě Wej reformy, které ho hospodářský posílily. V zemědělství se zavedlo střídání pěti plodin, na volné plochy byly vysazeny moruše a byl vytvořen systém státních sýpek, které vykupovaly obilí za nízké ceny při přebytku obilí a prodávaly za nízkou cenu v době neúrody. Li Kchuej také nechal sepsat první čínský zákoník Fa-ťing (法经).

Li Kchuejovy reformy postupně převzaly ostatní státy, stát Wej byl ale první, ve kterém byly zavedeny a kde se projevily. Z této pozice pak mocensky těžil a stal se dominantní mocností. V polovině čtvrtého století však utrpěl těžké porážky od států Čchi a Čchin a poklesl na pozici druhořadé mocnosti.

Po oslabení státu Wej nebyl žádný stát schopen individuálně porazit ostatní. Proto se státy spojovaly do mocenských bloků a vytvářely tzv. vertikální (lien cheng 连横) a horizontální (che cung 合纵) aliance. Aliance mezi státy vytvářeli tzv. mistři aliancí (cung-cheng-ťia 纵横 家), kteří vymýšleli machiavellistické strategie, jak státy spojit. Vytvořil se bezskrupulózní systém válek, o jejichž vedení vznikaly dokonce příručky, např. Sun-c' Ping-fa 孙子兵 法. Popis metod a řízení mistrů aliancí se nachází v knize Strategie válčících států.

V letech 350 až 338 př. n. l. provedl ministr Šang Jang ve státě Čchin několik reforem, které jej vojensky posílily. Oslabil moc aristokracie, rozdělil stát do okresů a zavedl systém vzájemného ručení pao-ťia 保 家, ve kterém je obyvatelstvo rozděleno do skupin po pěti rodinách nesoucích kolektivní odpovědnost za činy každého člena. V roce 316 př. n. l. expandoval stát Čchi do oblasti dnešního S'-čchuanu, kterou díky velkým vodním stavbám přeměnil na obilnici pro své armády.

Stát Čchi roku 314 př. n. l. dobyl stát Jen a vytvořil mocenskou protiváhu státu Čchin. Vládci obou států přijali tituly východní a západní císař, ačkoli formálně vládl císař dynastie Čou. Na počátku třetího století př. n. l. začal Čchi směřovat své útoky na stát Sung, který byl bohatý, protože ležel na křižovatce obchodních cest. Sung se jim podařilo v roce 286 př. n. l. anektovat, což vystrašilo ostatní státy a ty se proti Čchi spojily do aliance. Čchi se pod jejich náporem roku 284 př. n. l. zhroutilo.

Na konci čtvrtého století se státu Čao podařilo dobýt barbarské území na severu. Od barbarů okopírovali jejich taktiku střelby z koňského hřbetu a roku 307 př. n. l. byli do jejich armády začleněni jezdci. V 60. letech třetího století utrpěl stát Čchin od posíleného Čaa několik porážek. Proto Čchin v roce 260 př. n. l. zaútočil na Čao s obrovskou armádou a oba státy se setkaly v bitvě u Čchang Pchingu. V nejkrvavější bitvě čínských dějin, kdy proti sobě stály téměř půlmilionové armády, zvítězil stát Čchin a zajatí vojáci státu Čao byli zaživa pohřbeni[4]. Tato bitva rozhodla o sjednocení Číny, protože po ní se již státu Čchin nedokázal nikdo vojensky postavit.

Stát Čchin roku 256 př. n. l. anektoval území čouského rodu a ukončil trvání dynastie Čou. Roku 249 př. n. l. převzal čchinský král mandát nebes. Roku 246 nastoupil na trůn král čchinský Jing Čeng 赢 郑, který společně s poradcem Li S'em vedl sjednocovací boje. V roce 227 př. n. l. dobyli stát Chan a chystali se na stát Jen, který na Jing Čenga vyslal atentátníka Ťing Kch' 荆轲. Tomu se však atentát, který se stal námětem mnoha literárních děl a filmů, nepovedl a roku 223 byl Jen dobyt.

Na konci dvacátých let třetího století př. n. l. Čchin postupně dobyl státy Wej (225), Jen (223) a Čchu (223). Poslední podlehl stát Čchi roku 221 př. n. l. a následně se Jing Čeng prohlásil za císaře říše Čchin a změnil si jméno na Čchin Š'-chuang-ti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Obdobie bojujúcich štátov (Čína) na slovenské Wikipedii.

• Patricia Buckley Ebrey, Anne Walthall, James B. Palais: East Asia: A Cultural, Social, and Political History. Boston: Houghton-Mifflin Company, 2006. ISBN 0-618-13386-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Období válčících států na Wikimedia Commons