SKOT

• OT-64A - základní neozbrojená verze
• ŚKOT-1 - Polské označení základní verze (Średni kolowy opancerzony transporter). Na rozdíl od čs. verze měla polská na střeše na otočné lafetě nainstalovaný 7,62mm kulomet. Část vozidel byla také vybavena odpalovacím zařízením pro PTŘS AT-3 Sagger.
• ŚKOT-2 - Polská verze se 7,62mm nebo 12,7mm kulometem na otočné lafetě ve střední části korby. Kulometčík byl z boků a zezadu chráněn pancéřovými štíty.
• OT-64-2A/ŚKOT-2A - Verze, která se liší od základu pouze věží, jež je popsána výše, a menšími drobnostmi popsanými v textu.

SKOT-2AP

• ŚKOT-2AP - Polská verze s novou věží s náměrem až +89,5°. Část vozidel byla vybavena odpalovacím zařízením pro PTŘS AT-3 Sagger.
• DTP-64/ŚKOT WPT - Jedná se o opravárenské verze s jeřábem, navijáky a speciální opravárenskou výstrojí.
• OT-64 ZDRAV - Sanitní provedení obrněného transportéru OT-64 vyrobené v počtu 1 kusu (? - výskyt zaznamenán kolem r.1977 u Motostřeleckého VÚ Bor u Tachova). Tato verze měla demontovanou věž, vnitřní vybavení pak bylo přizpůsobeno pro práci lékaře. Uvnitř bylo možné převážet 5 sedících nebo 2 pacienty ležící na nosítkách upevněných na speciální nosný rám.
• *OT-64R2/R2M/R3MT/R4MT - Velitelské a spojovací verze na bázi OT-64. Prostor výsadku byl rozdělen na velitelské stanoviště se čtyřmi muži a pracoviště dvou radistů. Vnitřek je vybaven hlukovou i tepelnou izolací, elektronickým a spojovacím zařízením Na korbě jsou antény a několik přepravních kontejnerů. V osmistěnu bez věže je v přední a bočních stěnách 5 průzorů, na jeho střeše se pak nachází průlez s dvojicí, do stran otevíraných, poklopů.

Verze OT64-R2 - Velitelské pracoviště velitele motostřeleckého praporu - byla v přední části zadního prostoru osazena otočnou kulometnou věží a v zadní části radiopracovištěm. Vozidla spojovacích verzí byla zpravidla osazena telefonní ústřednou pro obsluhu až 10 externích linek s polními telefony (TP), z nichž 5 mohlo dálkově ovládat radiostanice, osazené podle verze vozidla. Posádka mohla provádět i spojení pomocí ručně ovládané retranslace (příjem jednou stanicí, předání a současné vysílání druhou stanicí na rozdílném kmitočtu - tím zvýšit dosah spojení). V označení znamená písmeno "T" možnost osazení vozidla utajovačem, sloužícím k šifrování (modulaci) fonického (mluvené slovo) spojení.

• OT-64UMU - Speciální verze na bázi OT-64 určená k povrchovému minování prostorů (UMU - univerzální minový ukladač). Tato verze byla vybavena protitankovými minami uvnitř vozidla a skluzem S-III pro pokládání min ústícím ze zadních dveří na pravé straně.

• Motor: osmiválcový s válci do V, vzduchem chlazený, vznětový Tatra T-928-14 (odvozený z řady T 138) o objemu 11 760 cm³.
• Převodovka: Praga Wilson s předvoličem, 5+1 rychlostní stupeň

Uživatelé OT-64 SKOT ve světě

• Alžírsko Alžírsko - 150 ks od SR z r. 1994
• Angola Angola - 9 ks od SR z r. 1994
• Indie Indie
• Irák Irák
• Libye Libye
• Kambodža Kambodža - 26 ks z ČR z r. 1995
• Maďarsko Maďarsko
• Maroko Maroko
• Polsko Polsko
• Sierra Leone Sierra Leone - 10 ks od SR z r. 1994
• Slovensko Slovensko po rozdělení státu připadla slovenské armádě i část OT-64 a během 90. let získalo další stovky nákupem v ČR (150 r. 1994, 100 r. 1998). Slováci SKOTy odprodávali do dalších, především afrických, zemí.
• Súdán Súdán
• Sýrie Sýrie
• Uganda Uganda - 9 ks od SR z r. 1994
• Uruguay Uruguay - 60 ks z ČR z r. 1995 a 30 z r. 1999

• BURIAN, Michal; DÍTĚ, Josef; DUBÁNEK, Martin. OT-64 SKOT: historie a vývoj obrněného transportéru. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 180 s. ISBN 978-80-247-3283-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu OT-64 na Wikimedia Commons
• Galerie OT-64 na Wikimedia Commons
• OT-64 na Vojsko.net
• Dokument VHÚ Praha