Obrněný transportér

Obrněný transportér (OT) je pancéřované vozidlo určené především pro dopravu pěchoty na bojiště, mezi jehož charakteristické znaky dále patří kolový či pásový podvozek a kulometná výzbroj. Odolnější vozidla určená pro převoz vojáků a jejich následnou bojovou podporu, tzv. bojová vozidla pěchoty (BVP), mají pásový podvozek a jsou vyzbrojena automatickými kanóny a protitankovými řízenými střelami. V období po konci studené války byla do výzbroje zavedena nová generace kolových obrněnců, která se výzbrojí a někdy i pancéřováním vyrovnala pásovým BVP. Tyto obrněné transportéry se proto také označují jako kolová bojová vozidla pěchoty (KBVP).[1]

Historie
Německý polopás Sd.Kfz. 251
Sovětský kolový OT BTR-60
Americký pásový OT M113

Vývoj obrněných transportérů začal již v souvislosti s nasazením prvních tanků v průběhu 1. světové války, ale opravdový rozvoj této kategorie obrněných vozidel přinesl až další světový konflikt. Tankové jednotky bez podpory pěchoty často utrpěly velké ztráty v důsledku použití stále účinnějších protitankových zbraní. Proto pokud to bylo možné, byly tanky doprovázeny motorizovanou pěchotou (na nákladních automobilech) nebo tankovým desantem, kdy se vojáci vezli přímo na tanku (především v Rudé armádě). Nedostatečná průchodnost terénem v prvním případě a zranitelnost výsadku v případě druhém vedly k vývoji specializovaného dopravního prostředku, který měl dopravit pěchotu na bojiště spolu s tanky.

2. světová válka

Jako první nasadil obrněné transportéry v roce 1939 Wehrmacht, který používal polopásové typy Sd.Kfz. 250 a Sd.Kfz. 251 u jednotek pancéřových granátníků. Většina německých motorizovaných pěších útvarů však byla i nadále převážena nákladními automobily. Britská armáda a země Britského společenství národů dostávaly od roku 1940 masově vyráběné pásové transportéry Universal Carrier, zatímco Američané vyráběli pro vlastní armádu i pro Spojence polopásové transportéry M2 a M3 Half-track. Sovětský svaz za války obrněné transportéry příliš nepoužíval (výjimkou byla americká vozidla dodaná v rámci programu Lend-Lease), od roku 1942 ale systematicky využíval ukořistěné německé stroje a polopásové nákladní vozy ZiS-42.[2] Spojenci používali k přepravě pěchoty také obrněné transportéry Kangaroo, což byly různé typy tanků bez věže, na jejímž místě se nacházel prostor pro výsadek.

Poválečný vývoj

Po druhé světové válce došlo k poklesu oblíbenosti polopásové koncepce a do výzbroje většiny armád byly zařazeny kolové nebo pásové obrněné transportéry. Sovětský svaz ve velkých počtech zavedl i exportoval kolové obrněné transportéry BTR-152, BTR-40, BTR-60, BTR-70 a BTR-80, jakož i pásové MT-LB a BTR-50. Mezi nejrozšířenější pásové OT na světě se řadí americký M113, zatímco kolový OT Stryker používají jen Spojené státy a Peru. Americká armáda plánuje nahradit zbývající trasportéry M113 vozidly AMPV, která jsou postavena na základě bojových vozidel pěchoty M2 Bradley. Rozšířená jsou i vozidla evropských výrobců, například Patria AMV, Boxer nebo Piranha.

Československá lidová armáda používala například polopásový OT-810 (vycházel z Sd.Kfz. 251), OT-64 SKOT (střední kolový obrněný transportér) nebo OT-62 TOPAS (transportér obrněný pásový). Česká armáda má ve výzbroji vozidla Pandur II ve verzi kolové bojové vozidlo pěchoty (KBVP) a kolový obrněný transportér (KOT), která nahradila dříve užívaná obrněná vozidla OT-64 SKOT.

Kolové OT 8x8

Z konstrukčního hlediska dominují kategorii moderních kolových obrněných transportérů osmikolová vozidla, ale nabízeny jsou i šestikolové varianty,[1] jako je například VBTP-MR Guarani pro Brazílii, který vychází z vozu Iveco SuperAV 8x8.

  • Německý obrněný transportér Boxer
  • Americký obrněný transportér Stryker
  • Ruský obrněný transportér BTR-80 RPM-2
  • Pandur II AČR verze KBVP-M1 RVS s přídavným mřížovým pancéřováním

Odkazy

Reference
  1. VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1986-6. Kapitola Pěchotní vozidla, s. 69–71.
  2. Encyklopedie tanků a vozidel obrněných jednotek od 1. světové války do současnosti. Překlad Petr Tůma. Praha: Naše vojsko, 2010. ISBN 978-80-206-1114-7. Kapitola Sovětská polopásová vozidla, s. 196.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.