Tony Wilding

Narodil se v Christchurch do rodiny zámožného právníka Fredericka Wildinga a Julie Wildingové. Po ukončení Wilsonovy školy na Cramner Square navštěvoval jeden semestr univerzitu v Canterbury, než v roce 1902 odjel do Anglie, kde studoval právo na univerzitě v Cambridgi. Tam se jako člen místního univerzitního tenisového klubu (Cambridge University Lawn Tennis Club) zdokonalil v herním stylu.

V roce 1905 nastoupil k debutu v Davis Cupu za tým Australasie. V následující sezóně již vyhrál Australasian Championship ve dvouhře i čtyřhře. Také završil svá univerzitní studia.

V letech 1907 a 1909 byl součástí vítězného daviscupového družstva Australasie a v roce 1909 podruhé triumfoval na Australian Open. Stejného roku složil advokátní zkoušky a začal pracovat u novozélandského Nejvyššího soudu. V letech 1910–1913, kdy se plně zaměřoval na tenis, dokázal čtyřikrát v řadě zvítězit na nejslavnějším turnaji světa ve Wimbledonu. Roku 1914 těsně neobhájil titul, když ve finále prohrál s Normanem Brookesem. Kromě toho získal i čtyři turnajová vítězství v mužské čtyřhře. V sezóně 1914 byl hlavní oporou daviscupového týmu, který si připsal další výhru v soutěži.

V roce 1908 byl nominován za Australasii na Letní olympijské hry do Londýna, ale kvůli administrativní chybě nemohl nastoupit. O čtyři roky později vybojoval na Letních olympijských hrách ve Stockholmu bronzovou medaili v halové soutěži mužské dvouhry.

V roce 1913 se mu povedl vybojovat triple – vyhrát tři největší turnaje tehdejší doby, které pořádala Mezinárodní tenisová federace (International Lawn Tennis Federation). Vedle zisku Wimbledonu (oficiálního mistrovství světa na trávě), zvítězil i na World Hard Court Championships (oficiálním mistrovství světa na antuce; jednalo se o pařížský turnaj a předchůdce French Open), stejně jako na World Covered Court Championship (oficiálním mistrovství světa v hale).

Měl vztah s hollywoodskou herečkou němého filmu Maxine Elliottovou.[1]

Na počátku 20. století byl členem kriketového týmu Canterbury Wizards, za nějž odehrál dva zápasy na nejvyšší úrovni. Účastnil se také dlouhých motocyklových závodů v Evropě, Americe a na Novém Zélandu. V roce 1908 vyhrál závod z Land's End do John o' Groats. Roku 1910 jel závod z Londýna k Ženevskému jezeru a zpět, který měřil 4800 km, včetně 560 kilometrů dlouhé jednodenní etapy z Évianu do Paříže.