Nicolas Bouvier

Pentax SV camera

Po ukončení studií byl celý jeho další život neodmyslitelně spjatý s cestováním. V roce 1948 byl vyslán na reportáž do Finska pro deník Tribune de Genève a pak v roce 1950 cestoval po alžírské Sahaře pro Le Courrier. Následovala řada dlouhých cestovatelských výprav, které uskutečnil sám, nebo v doprovodu svého přítele, švýcarského malíře Thierry Verneta. Byl zastáncem „pomalého cestování“, k němuž řekl, že při cestování „ze všeho nejhorší je spěch; je třeba nechat věci přijít k sobě, nechat je na sebe působit“.[1] Zážitky z cest literárně zpracoval ve svých cestopisech; některé z nich doprovodil kresbami Thierry Vernet. První cestovatelskou výpravu podnikl v roce 1951 spolu s Thierry Vernetem a Jacquesem Choisy. Cestovali z Benátek do Istanbulu a z této cesty vznikla útlá knížka Douze gravures de Thierry Vernet. Trois textes de Nicolas Bouvier.

V roce 1953 se vydal s Thierry Vernetem autem Fiat Topolino přes Balkán a Írán do Pákistánu. První polovinu této cesty zachytil v netradičním cestopise L'Usage du monde (Návod k použití světa), který se stal brzy po zveřejnění bestsellerem. Kniha vyšla v roce 1963 spolu s 48 kresbami Thierryho Verneta.

Po roce a půl se cesty obou přátel rozdělily. Thierry Vernet se na Cejlonu připojil ke své přítelkyni a Nicolas Bouvier pokračoval v cestě do Indie sám. Na hranicích s Čínou ale musel cestu z politických důvodů přerušit a vrátil se na Cejlon. Tam nemocný a deprimovaný zůstal sedm měsíců. Svůj pobyt zde zachytil v knize Le Poisson-scorpion (Ryba-štír), kterou ale vydal až po více než dvacetipěti letech, v roce 1982. V říjnu 1955 se francouzskou lodí přepravil do Japonska, kde rok pracoval jako novinář a psal články pro japonské noviny a časopisy. Své zkušenosti z tohoto i dalších pobytů v Japonsku shrnul v knize z roku 1970 Chronique japonaise (Japonská kronika).

V roce 1958 se oženil s Éliane Petitpierreovou, dcerou švýcarského politika a advokáta Maxe Petitpierrea. Manželé se usadili ve švýcarské obci Cologny, poblíž Ženevy. V letech 1958 – 1963 pracoval pro Světovou zdravotnickou organizaci a pro Nouvelle Bibliothèque Illustrée des Sciences et des Inventions v umělecko–vědním oboru ikonografie. V letech 1964 – 1965 pobýval opět v Japonsku, tentokrát se ženou a jejich dvěma dětmi. Následovaly další cesty po Asii (Jižní Korea, Čína) i Evropě (Irsko, Aranské ostrovy). To už byl i známým fotografem a ze svých cest shromáždil bohaté osobní archivy skládající se z 30 000 dokumentů. V roce 1970 se zúčastnil spolu se švýcarskou delegací Světové výstavy v Ósace, kde uvedl čtyři svoje knihy, které k této události připravil.[2] V roce 1990 vydal Journal d'Aran et d'autres lieux) (Deník z Aranu a jiných míst). V roce 1994 napsal předmluvu ke sbírce básní Vladimíra Holana Douleur (Bolest), která vyšla ve francouzském překladu Dominique Grandmontové v ženevském nakladatelství Metropolis.

Zemřel na rakovinu, v Ženevě 17. února 1998, ve věku 68 let. Je pohřben v Cologny.

• 1963 L'Usage du monde, Libraire Droz, Ženeva (Éditions La Découverte, Paqříž, 1985)
• 1967 Japon, éditions Rencontre - L'Atlas des Voyages, Lausanne
• 1975 Chronique japonaise, (éditions Payot, Lausanne, 1989)
• 1982 Le Poisson-scorpion, éditions Gallimard, Paříž, (Folio, 1996)
• 1983 Les Boissonas, une dynastie de photographes, éditions Payot, Lausanne
• 1990 Journal d'Aran et d'autres lieu, éditions Payot, Lausanne
• 1991 L'Art populaire en Suisse
• 1993 Le Hibou et la baleine, éditions Zoé, Ženeva
• 1994 Les Chemins du Halla-San, éditions Zoé, Ženeva
• 1996 Comment va l'écriture ce matin?, éditions Slatkine, Ženeva
• 1998 La Chambre rouge et autres textes, éditions Métropolis, Ženeva
• 1998 Le Dehors et le dedans, éditions Zoé, Ženeva
• 1998 Une Orchidée qu'on appela vanille éditions Métropolis, Ženeva
• 1999 La Guerre à huit ans, éditions Mini Zoé, Ženeva
• 2000 L'Échappée belle, éloge de quelques pérégrins, éditions Métropolis, Ženeva
• 2001 Histoires d'une image, éditions Zoé, Ženeva
• 2001 L'Oeil du voyageur, éditions Hoëbeke
• 2004 Le Vide et le plein (Carnets du Japon, 1964-1970), éditions Hoëbeke
• 2005 Charles-Albert Cingria en roue libre, éditions Zoé, Ženeva
• 2010 Correspondance des routes croisées 1945-1964, (korespondence Nicolase Bouviera a Thierryho Verneta), éditions Zoé, Ženeva

• 1996 Japonská kronika (Chronique japonaise), přeložila Růžena Steklačová, Praha : Tichá Byzanc, ISBN 80-902034-3-4
• 2001 Návod k použití světa (L'Usage du monde), spolu s 48 kresbami Thierryho Verneta, přeložila Hana Zahradníčková, Kutná Hora : Tichá Byzanc, ISBN 80-86359-04-2
• 2003 Ryba-štír (Le Poisson-scorpion), přeložila Hana Zahradníčková, Kutná Hora : Tichá Byzanc
• 2007 Deník z Aranu a jiných míst : zápisky z cest (Journal d'Aran et d'autres lieu), přeložila Hana Zahradníčková, Kutná Hora : Tichá Byzanc, ISBN 978-80-86359-16-8

• RIDON, Jean-Xavier. Le Poisson-Scorpion de Nicolas Bouvier. Norwich: Bertrams, 2007. 106 s. ISBN 978-2881825972. (anglicky)

• GUYADER, Hervé. Nicolas Bouvier, espace et écriture. Ženeva: Éditions Zoé, 2010. 270 s. ISBN 978-2881826801. (francouzsky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Bouvier na Wikimedia Commons
• Nicolas Bouvier (Historisches Lexikon des Schweiz, německy)