Převzetí člověka do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu

Výše jmenované zákony České republiky používají pro stejné skutečnosti různé pojmy. Nový občanský zákoník používá v § 104 "zařízení poskytující zdravotní péči", procesní předpisy používají výraz "zdravotní ústav" (§ 67 odst. 1 ř. 7), z.z.s použije v § 28 výraz "zdravotní zařízení". Podobné je to s pojmy "pacient" a "umístěný člověk". Všechny tyto výrazy jsou pokládány za synonyma.[9]

V souvislosti s nedobrovolným převzetím do zdravotnického zařízení se můžeme setkat s pojmem detenční řízení.[10] Tím se zkráceně označuje proces řízení o přípustnosti a dalším držení člověka ve zdravotnickém zařízení. Nijak nesouvisí s tzv. zabezpečovací detencí pro duševně narušené pachatele trestné činnosti.

Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti od 1. ledna 2014, byl v aspektu dané problematiky navrhován s přihlédnutím k některým novějším úpravám, např. rakouské, švýcarské, islandské, quebecké. N.o.z nesděluje, jakou formou a za jakých okolností může být souhlas s péčí omezující osobní svobodu nebo souhlas s hospitalizací udělen.[11] N.o.z ve shodě s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, výslovně stanoví základní pravidlo, že jakýkoli zákrok na druhém člověku je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.[3] Je zde zmíněn také stav nouze, kdy je člověk v náhlém a patrném nebezpečí, a za kterého je možné zakročit, „pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytně nutné“.[12]

Pododdíl 4, § 104 - § 110, se přímo dotýká problematiky převzetí do zdravotnického zařízení bez souhlasu. N.o.z uvádí, že převzít člověka bez jeho souhlasu „lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření“.[13] Neruší se tím ale pro člověka právo odmítnout určitý zákrok nebo léčebný výkon (§ 110 n.o.z).[14] Kromě povinnosti oznámení soudu do 24 hodin má poskytovatel zdravotních služeb zajistit "aby se člověku převzatému do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrženému v takovém zařízení dostalo bez zbytečného odkladu náležitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu učiněného opatření a možností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo důvěrníka."[13]

V zákoně jsou stanoveny důvody pro provedení zákroku, oznamovací povinnost, poskytnutí vysvětlení převzatému člověku, informace poskytnuté zmocněnci nebo důvěrníkovi, právo na projednání se zástupcem nebo důvěrníkem, právo na přezkum zdravotního stavu, schválení přípustnosti opatření na základě rozhodnutí soudu. To vše je zakotveno v § 93 - § 103.

Zákon zajišťuje právo na svobodné rozhodnutí každého pacienta (souhlas bez nátlaku, informovaný souhlas § 34). Podle tohoto zákona je možná hospitalizace [(rozumí se doba delší než 24 hodin (§ 3, odst. 4)] pacienta a poskytování mu zdravotních služeb bez jeho souhlasu v případech, kdy je tato osoba nezletilá nebo s omezenou svéprávností, dále v případech podezření z týrání, stejně tak soudem nařízené ochranné léčby, záchrany života nebo v případě hrozby vážného poškození zdraví, nebo na základě příkazu hospitalizace jiným státním orgánem (§ 38).

(1) Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže

a) mu

1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,

2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,

3. je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu

b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo

c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

(2) Nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka hospitalizovat též v případě, jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.[15]

Jedná se o případy, kdy k tomuto souhlasu nedošlo ani v rámci dříve vysloveného přání (to se může udělit před náročným lékařským zákrokem). Nebo, když potřebný souhlas neudělila ani osoba k tomu oprávněná - manžel, manželka, opatrovník, zákonný zástupce.

Zdravotnické zařízení je povinno oznámit soudu, že došlo k hospitalizaci bez souhlasu (tato povinnost je duplicitně stanovena i v z.ř.s.). Pokud ale byl souhlas dán prokazatelným způsobem dodatečně do 24 hodin, pak omezení pacienta zařízení soudu neoznamuje (§ 40).[16] Povinností zdravotnického zařízení je oznámení a vysvětlení zákonných důvodů pro převzetí do péče společně se seznámením pacienta s jeho právním postavením. Vysvětlení se má poskytnout jednoduše, jasně a srozumitelně, aby mu člověk vzhledem ke svému stavu byl schopen porozumět.

Pokud si člověk převzatý do zařízení zvolil zmocněnce nebo důvěrníka pro zastupování svojí osoby ve věcech ochrany svých práv, pak těmto lidem vznikají i práva a povinnosti z toho zastupování plynoucí. Jsou tedy stejně jako hospitalizovaný člověk ze zákona informováni zdravotnickým zařízením o všem, co se děje. Zmocněnec ani důvěrník nemají ale taková práva jako zákonný zástupce, opatrovník nebo podpůrce (§ 106 n.o.z). Zařízení je povinno informovat určenou osobu (i s tím, že právě ona byla hospitalizovaným jmenována). Oznamuje se kdy, kým, z jakých zákonných důvodů, proč a kde je člověk umístěn a kdy došlo k oznámení i soudu a jaké opatření bylo na základě rozhodnutí soudu zdravotnickým zařízením přijato.[17]

Zákon stanovuje postup soudu v řízení ohledně přípustnosti převzetí nebo držení člověka ve zdravotním ústavu a nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb. Jedná se o případy, kdy je člověk převzat do péče, protože ohrožuje sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy a zvláštní případy, kdy je třeba poskytnout neodkladnou péči a není možné udělení souhlasu (např. člověk v kómatu po dopravní nehodě). Zákon jmenuje účastníky těchto řízení, komu je doručováno rozhodnutí soudu, postup soudu po podání odvolání a další podrobnosti.

Podle paragrafu 71 je důležitým faktorem v rozhodování o nedobrovolném pobytu člověka ve zdravotnickém zařízení stanovisko zdravotního ústavu: žádné rozhodnutí soudu nebrání tomu, aby zdravotní ústav člověka propustil.[18]

Stejně jako v zákoně o zdravotních službách je zde stanovena povinnost zdravotnického zařízení oznámit do 24 hodin příslušnému soudu převzetí člověka bez písemného souhlasu a nebo odvolání již uděleného souhlasu v průběhu hospitalizace.

O přípustnosti převzetí nebo držení člověka proti jeho vůli rozhoduje soud do 7 dnů. Soud v rozhodnutí určí, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, a pokud ano, zda tyto důvody trvají. Dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze zdravotního ústavu, poté je zdravotní ústav povinen člověka neprodleně propustit.[19]

Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a že trvají důvody, aby byl člověk nadále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotním ústavu. Do 3 měsíců od výroku o přípustnosti převzetí rozhodne soud rozsudkem, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Účinnost rozsudku zanikne uplynutím doby 1 roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Má-li být držení ve zdravotním ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout.[20]

Umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení ve zdravotním ústavu není důvodné. Soud rozhoduje rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od podání návrhu. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li očekávat zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve zdravotním ústavu povoleno.[21]

V případě umístění člověka do zařízení sociálních služeb bez jeho souhlasu je soud povinen věc projednat a rozhodnout nejpozději do 45 dnů ode dne zahájení řízení. Dospěje-li soud k závěru, že nejsou splněny podmínky poskytování pobytové sociální služby bez souhlasu, rozhodne o nepřípustnosti dalšího držení člověka v zařízení pobytové sociální služby. Vyslovil-li soud, že držení člověka v zařízení sociálních služeb je přípustné, nebo zastavil-li řízení, může být řízení ze stejných důvodů zahájeno až po uplynutí 30 dnů od právní moci předchozího rozhodnutí.[22]

§ 83 stanovuje postup soudu v případech, kdy je převzat člověk pro jinou poruchu než duševní (například když je pacient v kómatu a potřebuje neodkladnou péči), tehdy rozhoduje soud v jediném zjednodušeném řízení.[23]

Preventivním či alternativním opatřením, které může zabránit nutnosti převzetí nebo držení člověka ve zdravotnickém zařízení, může být zaopatření jeho potřeb v rámci sociálních služeb. Lze využít pečovatelskou službu, domovy pro osoby se zdravotním postižením (zákon o sociálních službách (§ 48 )[24] nebo sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče.

• SVOBODA, Karel; TALAŠKOVÁ, Šárka; VLÁČIL, David, a kol. Zákon o zvláštních řízení soudních. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015. 1054 s. ISBN 978-80-7400-297-7.
• RYŠÁVKOVÁ, Veronika; BENÁTČANOVÁ, Pavla; PRUDÍKOVÁ, Dana; KORBEL, František. Nový občanský zákoník úplně pro všechny. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. 304 s. ISBN 978-80-247-5157-3.
• SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Civilní kodexy. 1. vyd. Praha: KEY Publishing, 2010. 771 s. ISBN 978-80-7418-070-5.
• LAVICKÝ, Petr; a kol., Občanský zákoník I., Obecná část ( § 1 - 654 ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014. 2 400 s. ISBN 978-80-7400-529-9

• Občanská práva

• Listina základních práv a svobod ve Wikizdrojích
• Etický kodex práv pacientů
• Řízení o hospitalizaci pro jinou poruchu zdraví než pro duševní [online]. www.bulletin-advokacie.cz [cit. 2016-01-31]. Dostupné online.
• NOZ v praxi: Podmínky nedobrovolného převzetí a držení člověka v zařízení poskytujícím zdravotní péči (§ 104) [online]. www.bulletin-advokacie.cz [cit. 2016-01-31]. Dostupné online.
• Řízení o přípustnosti držení v ústavu sociálních služeb [online]. www.bulletin-advokacie.cz [cit. 2016-01-31]. Dostupné online.
• Zákon č. 373/2011, o spcifických zdravotních službách – [email protected], AION CS -. Zákony pro lidi [online]. Zákony pro lidi [cit. 2016-04-16]. Dostupné online.