Neapolština

Neapolština, stejně jako italština, vychází z lidové latiny, jíž se hovořilo ve středojižní Itálii, a ve své historii byla ovlivňována jazyky dalších národů, které ovládaly či obývaly Kampánii a jižní Itálii - řeckými kolonisty a byzantskými obchodníky v době Neapolského vévodství až do 9. století; po nich Normany, Francouzi, Španěly (španělská nadvláda trvala zhruba 400 let mezi lety 1442 - 1707 a 1734 - 1859) a během druhé světové války a následné okupace Neapole dokonce i Američany.

Za vlády aragonských králů v Neapoli se uvažovalo o ustavení neapolštiny úředním jazykem, aniž by byla zavedena aragonština nebo katalánština. To se však nikdy nepodařilo. V Království obojí Sicílie, během první poloviny 19. století, se jako úřední i literární jazyk užívala italština a neapolština nikdy neměla formu úředního jazyka. Přesto neapolština od 15. století až do dnešních dnů nikdy nepřestala být velmi živou v oblasti poezie, hudby a dramatického umění.

Podob neapolštiny je nespočet - jazyk se v minulosti odlišoval i v rámci jedné obce či městské čtvrti -, avšak v posledních desítkách let se některé podoby vytrácejí, některé vzájemně splývají a mísí se, a tak se rozdíly postupně stírají.

Neapolština, společně se sicilštinou, má velice rozsáhlou literární tradici.

První písemné doklady o neapolštině pocházejí již z roku 960, a to v podobě slavného dokumentu Placito di Capua (je sice považován za první dokument v italském jazyce, ale ve skutečnosti se jedná o jazyk užívaný v Kampánii, z něhož je neapolština odvozena), a dále z počátku 13. století, kde jde o zlidovělý dokument (nebo přesněji o „překlad“) Storia della distruzione di Troia (česky Příběh o zničení Tróje) od Guida Giudiceho delle Colonne.

Neapolská literatura se dále rozvíjela zásluhou Giulia Cesara Corteseho a Giambattisty Basileho, kteří oba žili v první polovině 17. století. Giambattista Basile je autorem díla Lo Cunto de li Cunti, ovvero lo trattenimiento de le piccerille, které do italštiny přeložil Benedetto Croce, autor lidových a fantaskních pohádek, na něhož v budoucnu navázali Charles Perrault a bratři Jacob a Wilhelm Grimmové.

Výslovnost v neapolštině je poněkud odlišná od italštiny:

• Dochází k redukované výslovnosti samohlásek v nepřízvučných slabikách (tzv. „schwa“), podobně jako ve francouzštině při výslovování poloněmé hlásky e ve slově petit.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu neapolština na Wikimedia Commons
• Ukázka textu v neapolštině
• Aktualizovaná klasifikace na www.ethnologue.com