Nalžovice (zámek)

Zámek Nalžovice se nachází na Sedlčansku v centru stejnojmenné obce v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Původně barokní zámek, přestavěný v 19. století, je zapsaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[1]

Zámek Nalžovice
Nalžovický zámek na snímku z roku 2010
Účel stavby

panské sídlo, sídlo soudu SS, ústav sociální péče

Základní informace
Slohbaroko
Výstavba17. století
Přestavba1750 - 1760
StavebníkKryštof Koppl z Adlesbergu, Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu
Další majiteléJan Václav Alsterl z Astfeldu, Hruškovští z Hruškova, Schwarzenbergové a další
Poloha
AdresaNalžovice, Česko Česko
Souřadnice49°41′50,08″ s. š., 14°22′14,55″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky35629/2-2470 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V Nalžovicích byla původně středověká tvrz, která patřila místním vladykům. Barokní zámek v Nalžovicích začal budovat v druhé polovině 17. století Kryštof Koppl z Adlesbergu. Stavbu dokončil známý pražský lékař a vědec Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu, kterému patřil také zámek v nedalekých Kňovicích.[2] V letech 1690 až 1694 nechal Mikulášův syn Antonín Alexander Franchimont postavit v zámeckém parku kapli Panny Marie Bolestné.[3] V roce 1741 získal Nalžovice Jan Václav Alsterl z Astfeldu, který v letech 1750 až 1760 pokračoval v úpravách zámku.[4] Na konci 18. století zámek získali Hruškovští z Hruškova a po nich se vystřídali další majitelé.

Za nacistické okupace v době druhé světové války, kdy byli místní obyvatelé vystěhováni a celá oblast byla přeměněna na výcvikový prostor vojsk SS, na zámku v Nalžovicích, zkonfiskovaném Františku Schwarzenbergovi, sídlil vojenský štáb pro vyklizení území Sedlčanska.[3] Nalžovický zámek se také stal sídlem nejvyššího soudu pro příslušníky SS z celé Evropy. Ti z nich, kteří byli odsouzení k smrti zastřelením, byli popravováni u zdi zámeckého parku.[4]

Po roce 1945 zámek patřil ministerstvu spravedlnosti a od roku 1952 v něm okresní národní výbor zřídil domov důchodců.[3] Po roce 1989 byl nalžovický zámek v restituci vrácen posledním majitelům z rodu Schwarzenbergů, i nadále však slouží jako domov pro osoby se zdravotním postižením. Zámek není veřejnosti přístupný.

Popis

Rozsáhlý areál, jehož součástí je budova zámku s pomocnými objekty, hospodářským dvorem a zámeckým parkem s kaplí Panny Marie Bolestné, panskou hrobkou a ohradní zdí, zabírá celou jihozápadní část intravilánu obce.[1][5] Přilehlý hospodářský dvůr zahrnuje celkem devět objektů, přičemž jeden z domů a bývalá sýpka mají velmi stará jádra.[1] Na severovýchodě je park ohraničen silnicí č. 119, která spojuje města Dobříš a Sedlčany v okrese Příbram.[5]

Zámek je koncipován jako bloková stavba obdélníkového půdorysu s dvoupatrovou střední částí, mansardovou střechou a věžičkou. Postranní části jsou jednopatrové.[2] Na hlavním průčelí zámku, obráceném na jihozápad, je sedm okenních os, postranní fasády jsou šestiosé.[3]

V anglickém parku severovýchodně od zámku stojí původně barokní kaple Panny Marie Bolestné, která přináleží k římskokatolické farnosti Sedlčany.[6] Kaple, s níž sousedí panská hrobka, vyhořela v roce 1823 a byla znovu postavena v letech 1855-1859. V kapli jsou malby z období tzv. druhého rokoka, nad hlavním oltářem byla umístěna polychromovaná socha Piety z druhé poloviny 17. století.[3]

Odkazy

Reference

  1. Památkový katalog: Zámek [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.
  2. Nalžovický zámek - Ústav sociální péče Nalžovice [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.
  3. Evidenční list nemovité kulturní památky. Zámek čp. 14 a kaple Bolestné Panny Marie [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.
  4. Z historie obce [online]. Nalžovice: Obecní úřad Nalžovice [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.
  5. Seznam. Zámek Nalžovice [online]. mapy.cz [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.
  6. Kaple Panny Marie Bolestné, Nalžovice [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.