Kňovice (zámek)

Zámek Kňovice se nachází na místě někdejší tvrze v obci Kňovice v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Rozsáhlý areál zámku zahrnuje kapli sv. Josefa, park a hospodářské zázemí. Zámek, který je v soukromém vlastnictví, je zapsaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[1]

Zámek Kňovice
Novogotický zámeček v Kňovicích
Účel stavby

panské sídlo

Základní informace
Slohbaroko,novogotická přestavba
StavebníkFranchimontové z Frankenfeldu
Současný majitelsoukromý vlastník
Poloha
AdresaKňovice, Česko Česko
Souřadnice49°41′18,92″ s. š., 14°23′57,94″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky14004/2-2446 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První kamenný dům na místě někdejší kňovické tvrze postavil v první čtvrtině 17. století Adam Felix Vojkovský, manžel Ludmily, dcery slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Po bitvě na Bílé hoře musel Adam Vojkovský opustit Čechy a odejít do exilu.[2] Kňovice pak získal na základě smlouvy ze dne 7. ledna 1628 rekatolizátor a pobělohorský zbohatlík Pavel Michna z Vacínova, který se narodil jako syn řezníka v Budyni nad Ohří a později byl povýšený do šlechtického stavu. Syn Pavla Michny prodal Kňovice v roce 1665 pražskému vědci, fyzikovi a doktoru medicíny Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu. V roce 1709 zdědila Kňovice vnučka Mikuláše Franchimonta a dcera Antonína Franchimonta Anna Marie Viktorie, manželka Václava Malovce z Chýnova a Winterbergu, která nechala přestavět zdejší sídlo do barokní podoby.[3]Její zásluhou byla také v letech 1729 až 1731 u vstupu do zámeckého areálu vybudována veřejná kaple, zasvěcená svatému Josefovi.[2]

Po smrti Jana Vincenta Lipovského z Lipovice, vnuka Anny Marie Viktorie, syna její dcery Marie Terezie, provdané za rytíře Václava Lipovského z Lipovice, koupil v roce 1819 kňovický statek nadporučík Antonín Wang. Jeho potomci přestavěli kňovické sídlo v druhé polovině 19. století v novogotickém stylu. V roce 1895 koupil kňovický zámek významný český internista, profesor MUDr. Emerich Maixner, který mimo jiné v letech 1878 až 1897 působil jako vrchní redaktor Ottova slovníku naučného. Až do roku 1948 Kňovice vlastnili Maixnerovi potomci. Po Únoru 1948 jim byl zámek zkonfiskován a v dalších desetiletích zde sídlil místní národní výbor.[3] Západní část areálu využívalo místní jednotné zemědělské družstvo.[1] Po roce 1989 zámek získal soukromý vlastník a objekt není přístupný veřejnosti.[4]

Popis

Zámecký areál se rozkládá na nepravidelném půdorysu v centru obce Kňovice poblíž místní návsi. Severní strana zámku je ohraničena průtahem silnice č. 119, která spojuje města Dobříš a Sedlčany v okrese Příbram. Zámecká budova se nachází v severovýchodním rohu areálu při hlavním vjezdu do nádvoří. Naproti jižnímu průčelí zámku na druhé straně od vjezdu stojí barokní kaple sv. Josefa.[1] [5] Kaple má osmiúhelníkový půdorys a je zakončena hranolovitou věží s jehlancovou helmicí.[2] Na severní straně dvora jsou čtyři na sebe navazující hospodářské budovy.

Zámecký park o rozloze 4 ha[6] zabírá jižní polovinu areálu a je obehnaný kamennou zdí, v níž jsou dvě barokní brány.[1] Při stavbě kaple na přelomu 20. a 30. let 18. století byla v jižní části zámeckého parku založena formální zahrada se středovou osou, která byla zakončena cihlovým altánem. Zahrada byla obklopena krajinářským parkem, jehož součástí byl rybník s ostrůvkem. Rybník i altán později zanikly a zahrada zarostla náletovými dřevinami a křovinami.[6]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Památkový katalog: Zámek [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-04-19]. Dostupné online.
  2. Historie obce [online]. Kňovice: Obecní úřad Kňovice [cit. 2020-04-19]. Dostupné online.
  3. Dějiny zámku [online]. geocaching.com [cit. 2020-04-19]. Dostupné online.
  4. Zámek Kňovice [online]. [cit. 2020-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-10.
  5. Seznam. Zámek Kňovice [online]. mapy.cz [cit. 2020-04-19]. Dostupné online.
  6. Evidenční list nemovité kulturní památky: Zámecký park [online]. Praha: Národní památkový ústav, 1992-09 [cit. 2020-04-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.