Franchimontové z Frankenfeldu

Franchimontové z Frankenfeldu byl šlechtický rod, z něhož vzešla významná osobnost na poli vědy a umění.

Mikuláš Franchimont z Frankenfeldu[1] byl pražským lékařem (* 1611 nejspíše v Praze, † 1684). V roce 1640 se stal doktorem filozofie a byl prvním a na dlouhou dobu také jediným žákem Jana Marka Marci. Později se stal doktorem lékařství, královským fyzikem a profesorem na lékařské fakultě v Praze. Dlouho se nemohl věnovat svému akademickému úřadu, protože se ke konci třicetileté války zúčastnil vojenských tažení v Holandsku a Německu. Teprve od roku 1650 se natrvalo usadil v Praze. Začal opět přednášet na univerzitě a věnoval se velmi výnosné praxi. Stal se osobním lékařem Ferdinanda III. a Leopolda I. Získal mnoho hodností a šlechtický predikát. Byl dvakrát rektorem a šestkrát děkanem. Jeho literární práce jsou bezcenné, omezující se na bombastické a věcně prázdné slavnostní přednášky. V roce 1662 získal Nemyšl a přistoupil k přestavbě tvrze na barokní zámek. V roce 1675 kupuje rozvaliny Červeného Hrádku za odhadní cenu, přičemž ho měl už v roce 1667. V roce 1674 měl spor s Magdalenou Dohalskou ze Šebířova, že v Popovicích vystavovala pivo. Byl také držitelem Šternberského paláce na Malé Straně v Praze. Vybudoval zde křídlo do dnešní Thunovské ulice.

Jan František Franchimont z Frankenfeldu byl v roce 1699-1707 velmistrem křížovníků s červenou hvězdou.

Franchimontové drželi Kňovice na Sedlčansku