Německo-hannoverská strana

Hannoversko na mapě Německé říše (1871)

Strana vznikla na protest proti pruské anexi Hannoverského království po prusko-rakouské válce v roce 1866 a konfiskaci majetku sesazeného rodu Welfů. Poslední hannoverský král Jiří V. odešel po porážce jeho vojsk do exilu do Gmundenu v Rakousku a z Hannoverska se stala provincie v rámci Pruska. Strana si dala za cíl nabití samostatnosti a znovu dosazení Welfů na trůn. Členskou základnu tvořili především hannoverští šlechtici. DHP byla konzervativní pravicová strana, která se orientovala silně protiprusky. Měla své luteránské křídlo pocházející z východní části Hannoverska (okresy Hannover a Lüneburg) a katolické křídlo rekrutující ze západní části z okresu Osnabrück a povodí řeky Emže.

Kvůli jejich někdy až militantním požadavkům na obnovu Hannoverského království uvažoval kancléř Otto von Bismarck v srpnu 1878 o jejím zákazu. Strana následně zmírnila svoji rétoriku, ztratila ale i část svého vlivu. Ve sněmu intenzivně spolupracovala se stejně protiprusky laděným katolickým Centrem. Ludwig Brüel, blízký přítel vůdce Centra Ludwiga Windthorsta, se v roce 1892 zasloužil o navrácení části majetků Welfům. Nejvýznamnějším předválečným představitelem strany byl Georg von der Decken, který byl mezi roky 1890—1898 předsedou. Strana zasedala ve všech říšských sněmech s kolísavým počtem poslanců od 2 do 11. V prvních volbách v roce 1871 získala 1,9 % hlasů, v posledních říšských v roce 1912 pak 0,7 %. Především ve východním Hannoversku byla DHP stranou, která ve volebních okrscích získávala opakovaně nadpoloviční většinu hlasů.

Po porážce v první světové válce a svržení monarchie vznikla v Německu tzv. Výmarská republika. Republikánské zřízení státu zcela zhatilo snahy DHP na návrat Welfů na trůn, a tak strana přehodnotila své cíle. Začala prosazovat vyčlenění Hannoverska z Pruska a vznik nové spolkové země v rámci Německa. Sama strana zůstala stejně silná jako před válkou. Dokonce při volbách v roce 1920 v roce 1924 se stala nejsilnější stranou ve volebním okrsku Východní Hannoversko. Podařilo se jí prosadit plebiscit, který se konal 18. května 1924. Voliči měli v předběžném hlasování vyjádřit svůj názor na oddělení provincie Hannoverska (bez vládního okresu Aurich) od Pruska a vytvoření samostatného státu v rámci Německa. Pro uskutečnění počátečních právních úkonů byla potřeba účast alespoň jedné třetiny všech voličů. Nutných 33 % voličů se ale nepodařilo získat. Plebiscitu se zúčastnilo pouze 30,2 % hlasujících a žádost o vyčlenění byla zamítnuta. Silný vliv na výsledek měl tlak státu na úředníky a tisk, který nabádal plebiscit ignorovat. Velké politické strany (SPD, DVP, DNVP) se taktéž stavěly k vyčlenění Hannoverska odmítavě. Samotný plebiscit skončil výrazně pro osamostatnění (82,6 %).

Neúspěch referenda znamenal začátek oslabování strany a odlivu členů. Členové luteránského křídla se začali přidávat k DNVP nebo k nacistům, katolíci přešli do Centra. Na konci 20. let počet hlasů výrazně klesl a v roce 1932 se strana nedostala do sněmu. Po převzetí moci nacisty se sama rozpustila 1. července 1933, aby zabránila zákazu ze strany NSDAP.