Německé volby do říšského sněmu 1920

Německé federální volby konané 6. června 1920 byly v pořadí druhé volby do říšského sněmu Výmarské republiky. Sociálnědemokratická strana se stala opět nejsilnější stranou, ačkoliv ztratila třetinu mandátů. Po volbách vznikla koalice, kterou tvořilo Centrum, Německá lidová strana a Německá demokratická strana (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha).

Německé volby do říšského sněmu 1920
Výsledky voleb v jednotlivých obvodech
Stát Výmarská republika
Druh volebparlamentní
Volební termín6. června 1920
Předchozí volbyVolby 1919
Následující volbyVolby 1924 (květen)
Volební účast79,2 %
Výsledky
459 mandátů
Hermann MüllerArthur CrispienOskar Hergt
volební lídrvolební lídrvolební lídr
Sociálnědemokratická strana NěmeckaNezávislá sociálně demokratická strana NěmeckaNěmecká národně lidová strana
6 179 991 hlasů4 971 220 hlasů4 249 100 hlasů
21,9 %17,6 %15,1 %
103  mandátů83  mandátů71  mandátů
62 61 27
Gustav StresemannKarl TrimbornCarl Wilhelm Petersen
volební lídrvolební lídrvolební lídr
Německá lidová stranaCentrumNěmecká demokratická strana
3 919 446 hlasů3 845 001 hlasů2 333 741 hlasů
13,9 %13,6 %8,3 %
65  mandátů64  mandátů39  mandátů
46 27 36

Předcházející události

Původní termín voleb byl plánován až na podzim 1920, kdy mělo být rozhodnuto na základě plebiscitů o konečné podobě německých hranic. Ve Východního Pruska probíhal plebiscit o připojení některých jeho jižních částí k Polsku (více: Plebiscit ve Varmii a Mazursku), v Šlesvicku o připojení severních částí k Dánsku (více: Šlesvické plebiscity) a v Horní Slezsku o jeho rozdělení mezi Německo a Polsko (více: Hornoslezská povstání). Volání po volbách ale byl jedním z požadavků vzbouřenců v tzv. Kappově puči a vláda výměnou za jejich složení zbraní s dřívějším termínem voleb souhlasila. Ve výše zmíněných oblastech se nakonec hlasovalo se zpožděním (v únoru 1921 Východním Prusku a Šlesvicku a v listopadu 1922 v Opolí).

Nejen Kappův puč, ale i povstání dělníků v Porúří v březnu 1920, daňová reforma a výsledky Versailleské smlouvy měly na volby výrazný vliv. V levém politickém spektru došlo k výrazné radikalizaci a následně ke kritice sociálních demokratů od koaličních partnerů, že nedělají dostatek proti růstu vlivu reakčních sil. Měšťanstvo se na druhou stranu přimklo ve stínu neustálých nepokojů k touze po vládě silné ruky, a tudíž k volbě pravicových stran.

Výsledky

Vládní koalice

Vláda (tzv. Výmarská koalice, tvořená sociálními demokraty, katolickým Centrem a německými demokraty) ztratila ve volbách většinu. Sociální demokraté (SPD) volby opět vyhráli, ale museli se obejít bez 62 křesel. Ztráty byly způsobeny lepší připraveností a organizovaností jejího největšího konkurenta z nezávislé sociální demokracie (USPD) než tomu bylo ve volbách předešlých. Koaliční partneři SPD levicově liberální němečtí demokraté (DDP) ztratili polovinu svých křesel a Centrum dalších 27 křesel.

Opozice

Ze ztrát vládní koalice těžily nevládní strany na obou křídlech politického spektra. Vlevo si nejvíce polepšili nezávislí sociální demokraté (USPD), kteří získali v porovnání s předchozími volbami dalších 10 %. USDP přebrala radikálnější voliče sociálním demokratům a její zisky pocházely hlavně z velkých měst. Komunisté (KPD) se voleb účastnili vůbec poprvé a získali 2,1 %. Z pravicových stran Německá lidová strana (DVP) získala taktéž dalších 10 % v porovnání s předchozími výsledky a Národní lidová strana (DNVP) se udržela své pozice. Strany, které se stavěly k nové Výmarské republice kriticky nebo přímo nepřátelsky (USDP, KPD, DVP a DNVP), získali po volbách 49 % všech hlasů.

Volby podle volebních obvodů

Sociální demokraté získali 11 obvodů a jejich pozice byly nejsilnější v severním Německu a Dolním Slezsku. Nezávislí sociální demokraté získali 7 obvodů s nejlepšími výsledky ve středním Německu. Centrum bylo úspěšné v převážně katolických obvodech v jižním Německu, Porýní a Horním Slezsku. Nacionalisté získali tři obvody na východě země, které po konci války přišly o část svého území ve prospěch Polska.

Komunistický volební plakát s karikaturou vládních politiků (Stinnes, Noske, von Seeckt)
Politická strana Hlasy v % (změna) Mandáty (změna)
Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) 21,7% -16,2 102 -62
Nezávislá sociálně demokratická strana Německa (USPD) 17,9% +10,3% 84 +61
Německá národně lidová strana (DNVP) 15,1% +4,8% 71 +27
Německá lidová strana (DVP) 13,9% +9,5% 65 +46
Centrum (Z) 13,6% -6,1% 64 -27
Německá demokratická strana (DDP) 8,3% -10,3% 39 -36
Bavorská lidová strana (BVP) 4,2% +4,2% 20 +20
Komunistická strana Německa (KPD) 2,1% +2,1% 4 +4
Německo-hannoverská strana (DHP) 1,1% +0,9% 5 +4
Bavorský rolnický svaz (BBB) 0,8% -0,1% 4 ±0
Křesťanská lidová strana (CVP) 0,3% +0,3% 1 +1
Ostatní 1,0% +1,0% 0 -2
Celkem 100,0%   459 +36

Sestavování vlády

Říšský sněm se po volbách poprvé sešel 24. června 1920. Volební jednání byla kvůli výsledkům voleb velice dlouhá. Nakonec byla vytvořena menšinová vláda Centra, německých demokratů (DDP) a německých lidovců (DVP) (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha). Lidovci před stupem do koalice museli slíbit, že budou jednat podle ústavy. Sociální demokraté se koalice přímo neúčastnili, jednak kvůli lidovcům a jejich pravicové politice a jednak nechtěli dál dělat nepopulární vládní rozhodnutí. Na druhou stranu celá nová vláda závisela na toleranci sociálních demokratů. Říšským kancléřem byl jmenován Konstantin Fehrenbach z Centra.

Přehled vlád

Reference

    V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichstagswahl 1920 na německé Wikipedii.

    Externí odkazy


    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.